Only in print: Láska (ne)zná věk

Jste ve vztahu, který vám všichni závidí. Tvoříte dokonalý pár a často ze všech stran slýcháte, že jste si byli souzeni. Přestože jste spolu dlouho, máte pořád bohatý intimní život. Vy jste úspěšná žena, která vybudovala skvělou kariéru. Zdá se, že vám nic nechybí. Váš manžel žije v růžovém oparu rodinné spokojenosti. Jenže pak se objeví muž, který by klidně mohl být vaším synem. A náhle vám splní vše, po čem jste v nitru – možná i nevědomky – toužila.

Tohle není smyšlený příběh z červené knihovny. Je to realita, o které se dnes mluví stále častěji a otevřeněji. A je to mimochodem také motiv filmu Babygirl, jednoho z mnoha, který se v posledních letech rozhodl divákům přiblížit život žen, které po čtyřicítce začnou randit s mnohem mladšími muži. Že to zní jako úlet bohatých paniček, cougars, jak se někdy často v angličtině hanlivě říká? Nenechte se mýlit, ani tyto osudy nejsou tak černobílé, povrchní a přechodné, jak si mnozí myslí.

Krok za krokem

Už od dob covidové pandemie se Hollywood snaží narovnávat dosud hluboce patriarchální filmové narativy, kdy tzv. age-gap příběhům dominovali starší mužští hrdinové, kteří propadli mladší ženě, a to hlavně z důvodu její fyzické krásy. Nelze se tedy divit, že ani v běžném životě se vztahům starších pánů s mladšími dívkami už nijak zvlášť nedivíme. Leonardo DiCaprio by jistě mohl vyprávět. Ale ve chvíli, kdy se na scéně objeví starší žena, jež naváže intimní či i běžný partnerský vztah s mladším mužem, se na stole ihned objeví kontroverze a rozporuplné dojmy. Už jen holý fakt, že se nad těmito páry zastavujeme, ukazuje, nakolik jsou pro nás stále netradiční a ojedinělé.

I zmíněná Babygirl, jež vstoupila do kin na začátku roku 2025, zvedla mnohé ze židlí. Osmapadesátiletá Nicole Kidman ve filmu hraje úspěšnou CEO Romy, jež je vdaná, svým mužem obdivovaná a milovaná, a společně vychovávají dvě adolescentní dcery. Jednoho dne ale propadne kouzlu mladého stážisty Samuela v podání Harrise Dickinsona, s nímž naváže intimní vztah založený na dominantně-submisivních rolích.

Snímek je sice v médiích rámovaný především jako příběh, v němž je klíčový věkový rozdíl protagonistů, mnohem více ale vypovídá o silné vnitřní touze, kterou se mnohdy snažíme v sobě zadupat, a proměně pozic, v nichž se během života ocitáme, případně po kterých tajně prahneme. Dostává nás do nitra sexuality, kterou mohou ženy začít naplno poznávat a definovat až v pozdějším věku. Je to zároveň připomínka mocenských her, do nichž se v určitých životních fázích pouštíme a sem tam se je nebojíme využít vůči svému okolí. I proto se v Babygirl Kidman proměňuje ze sebejisté úspěšné ředitelky v ženu, která touží být ovládána a sexuálně manipulována mladým mužem, díky němuž ale sama nakonec podstatně dospěje a zlepší svůj manželský život, který byl do té doby, světe, div se, dokonalý jen naoko.

Je ovšem zajímavé sledovat, že – ať už v Babygirl, nebo i v jiných snímcích o age-gap vztazích z posledních let (jmenujme třeba Představu o tobě s Anne Hathaway z roku 2024) — románky slouží především jako časově ohraničená „škola“ pro ženy, díky níž se stanou sebevědomějšími. A třeba nakonec i navážou tam, kde skočily před první společnou nocí s dotyčným mladíkem, pouze jistější a poučenější. Je to ale skutečně jediné poslání, které nám chtějí tvůrci těmito „revolučními“ snímky v posledních letech předat? A co když vztahy starších žen s mladšími partnery v reálu mohou opravdu fungovat a neslouží jen jako lekce s krátkou expirací, která posune vpřed pouze ženu?

Láska navzdory všem

Moji rodiče se poznali na začátku devadesátých let v posilovně. Máma pracovala za barem, zároveň byla interiérovou designérkou. Byla vdaná a měla syna v pubertě. Táta jako třiadvacetiletý mladík chodil do fitka na bench press a myslel si, že mu patří svět. Z dodnes lehce záhadného důvodu se z toho ale zrodila láska jako trám. Máma se rozhodla opustit fungující rodinu a začít znovu s lehkomyslným mladíkem. Bylo jí třicet čtyři let.

„Můj manžel o mně prohlásil, že jsem k*rva, rodiče mě zavrhli, můj vlastní otec mi řekl, ať si jdu raději lehnout na koleje, máma mi poradila, ať si toho mladého nechám do postele a zůstanu s manželem. Lidé z mého okolí se mi smáli, že jsem si pěkně zkazila manželství. Všichni si mysleli, že mě moje nová láska brzy odkopne. Ale já si říkala, že i kdyby to mělo trvat jen pár let, stojí to za to. Tvého tátu jsem od začátku neskutečně milovala,“ svěřila se mi nedávno máma.

Příběh o zrodu vztahu mých rodičů už za ta léta znám snad i pozpátku. Čím jsem starší, tím víc mě ale fascinuje mámina nezdolnost, oddanost tátovi, s nímž budoucnost na začátku rozhodně nebyla jistá, a také odvaha zničit vše a začít stavět něco nového od základů, které se vám každou chvíli někdo snaží zbořit. Věkový rozdíl mých rodičů je asi to poslední, co mi na tom všem přijde zajímavé. Ale stále je to téma, které lidi zkrátka nenechává klidnými.

„Mému okolí na tom všem nejvíc vadilo, že jsem se zamilovala právě do mladšího. Kdybych rozbila manželství kvůli staršímu muži, vím, že by to nebyl až tak velký problém,“ pokračuje máma s tím, že jí nakonec ze všeho nejvíc lidé předhazovali fakt, že je pro tátu „až moc stará“.

Důležitým pojítkem ve vztahu mámy a táty se překvapivě stal můj bratr z prvního manželství, kterého od mého táty věkově dělí pouze osm let. „Stali se z nich kamarádi, začali spolu cvičit, jezdili jsme společně na dovolené. Nakonec mi sám řekl, že už chápe, proč jsem odešla od manžela, a že můj nový muž je skutečný gentleman,“ říká máma.