„Jít mezi lidi bez vlasů.“ „Starat se o miminko po císaři.“ „Obrátit svůj život naruby a přestěhovat se do země s jiným jazykem i kulturou.“ „Odejít z toxického vztahu.“ „Být oporou pro zbytek rodiny na pohřbu mého ani ne padesátiletého táty.“ „Během IVF.“ „Během chemoterapie.“ Tyhle odpovědi mi přišly od mnoha z vás na Instagramu. A kdy jste museli největší odvahu prokázat vy ostatní? Těch okamžiků může být v našich životech mnoho, ať už jsou to malá každodenní hrdinství jako postavit se na meetingu za svůj názor, i když je nepopulární, nebo velká kuráž postarat se o vážně nemocnou mámu v posledních chvílích života.
Odvaha může být i jenom existovat. Jít se projít po ulici v oblečení, ve kterém se cítím dobře. Líbat se na veřejnosti se svým partnerem. To by ale hrdinstvím být nemělo. I proto je srpen měsícem festivalu Prague Pride, který dává LGBT+ lidem možnost být vidět a slyšet většinovou společností. O tom, proč je duhový svět lepší místem, kde vychovávat děti, píše Šárka Homfray ve svém sloupku na straně 52.
I naše cover star Penélope Cruz musela sebrat pořádný kus odvahy, když se ve dvaceti letech odstěhovala z rodného Španělska do New Yorku, aby mohla studovat balet. Dnes je jednou z nejúspěšnějších hereček své generace, ale přestože o sobě říká, že je povětšinou šťastný člověk, přiznává, že i ji často zachvátí úzkost. „Bez ohledu na to, kolik terapií navštěvuji, pořád jsem tu já a moje starosti. Nevím, jak moc se to může zlepšit. Ale všechny hory, které jsem musela zdolat, jsou součástí mého každodenního učení.“
A nemalé hrdinství chce i navrhnout kolekci pro české sportovce na slavnostní zahájení olympijských her, které na místě sleduje bezmála tři sta tisíc lidí. Návrhář Honza Černý se tohoto úkolu zhostil s vizí a bezprostředností sobě vlastní a výsledkem jsou kousky, které upoutají pozornost. Nadčasový trenčkot s pro Honzu typickými Rorschachovými skvrnami odkazujícími na dílo grafika a malíře Vladimíra Boudníka (ve své době mimochodem mimořádně nepochopeného) bude hrdě povlávat ve větru na pařížské Seině. Konečně se někomu daří úspěšně prorážet stropy. Díky, Honzo!
Já jsem si s létem vzpomněla na to, kdy jsem pořádnou kuráž musela najít sama v sobě. Kdesi uprostřed prašné Oklahomy, v ulicích vypražených sluncem, v sousedstvích, kde jsem tušila za okny mámy s dětmi, jsem prodávala encyklopedie hezky postaru, z batohu ode dveří ke dveřím. Na studentské pracovní brigádě jsem se tak naučila, že i když se vám devadesát procent dveří zabouchne před nosem, stačí těch usmolených deset procent k tomu, abyste uspěli. Prodali pár edukativních knížek a pak si za výdělek dopřáli cestování po USA, z japonského nylonu ušili baloňák, který uvidí celá planeta. Be brave!
Svůj výtisk čerstvé, sprnové ELLE si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a s poštovným zdarma na tomto odkazu.
