Sophiin příběh se inspiruje Popelkou, takže vaše postava Araminta trochu připomíná klasickou zlou macechu. Čerpala jste při hraní z pohádky?
Nemyslím si, že bych se vědomě opírala o archetyp zlé macechy z Popelky. Ale znám ve svém životě lidi, kteří mají tenhle smrtící pohled, jaký má Araminta, takže inspirace přišla spíš odtud. Na Aramintě je skvělé to, že ačkoliv může působit nepřístupně, tenhle tvrdý zevnějšek vyrůstá z něčeho velmi křehkého hluboko uvnitř – z něčeho, co neumí vyjádřit ani sdílet s okolním světem.
Ta zranitelnost v první části občas probleskne. Nepůsobí jako jednoznačný padouch. Když se na ni podíváme s empatií, jaké rysy bychom si na ní měli všímat?
Pomáhá vidět ji jednoduše jako svobodnou matku se dvěma dospívajícími dcerami, které nejsou zrovna nejbystřejší. Sní, jsou roztržité, prostě typické děti. O domácnost se stará sama a všechno, co dělá, vychází z lásky a potřeby chránit. Chce pro ně co nejlepší budoucnost. Je cílevědomá a náročná – jen je podporuje s opravdu velkou intenzitou. Má všechno pevně v rukou a všichni známe takové matky: ženy, které chtějí pro své děti to nejlepší a jsou ochotné je k tomu pořádně tlačit.
Musíme se zastavit u vašich kostýmů – hlavně u černých šatů. Jsou dechberoucí. Pomohly vám dostat se do role?
Rozhodně. Měla jsem pocit, že jakmile jsem si oblékla kostým, byla většina práce hotová. Už jsem nemusela dělat skoro nic navíc. Ty šaty jsou neuvěřitelné – je na nich obrovské množství práce. A nebudu lhát, myslím, že jsem měla ty nejlepší kostýmy. Černou miluju, takže jsem měla radost.
Tohle je už čtvrtý velký milostný příběh ve světě Bridgertonových. Kdybyste měla seřadit všechny love story od nejlepší po nejhorší, jak by to vypadalo?
Včetně čtyřky? Tak čtyřka je první. Jednoznačně. Řekla bych: čtyři, tři, dva, jedna.
A na závěr – tři slova, která tuhle sérii vystihují?
Bad bitch energy.
- Zdroj článku:
Autorský rozhovor
