Než se ale stal tváří velkých franšíz, uvedla ho na filmová plátna právě role malíře Jean-Michela Basquiata ve stejnojmenném filmu, po boku Davida Bowieho a Dennise Hoppera. Nyní se k příběhu malíře vrací znovu, tentokrát v roli jeho otce Gerarda, v chystaném životopisném filmu Samo Lives po boku Kelvina Harrisona Jr.
Nedávno jste oslavil 60. narozeniny. Jak jste prožil tenhle milník?
Byla to velmi klidná oslava. Hodně jsem přemítal, uvařil jsem večeři a byli jsme v opravdu malém kruhu, jen pár přátel, jeden z nich je dnes tady se mnou, a taky můj syn a jeho kmotr. Prostě jsme to brali s klidem, nějak jsem tomu ani nevěřil, že se to opravdu děje. Ale byl to moc pěkný večer, fakt moc pěkný. Teď se ale cítím skvěle, fakt skvěle, v něčem si myslím, že jsem zmoudřel, v jiných ohledech mám pocit, že nevím vůbec nic. Ale snažím se víc starat sám o sebe. Snažím se cvičit každý den. Mám to tu docela rád, takže snažte se toho vychutnat co nejvíc, jak dlouho to jde.
Po letech se vracíte k příběhu Jean-Michela Basquiata, tentokrát jako jeho otec. Jaké to bylo?
Nebyl jsem si jistý, jestli to chci dělat. Ptali se mě víckrát a já pořád říkal, že nevím, jestli bych do toho měl jít. Ale nakonec jsem cítil, že mám příležitost vrátit něco z toho, co mi kdysi dali lidé, co byli v mém filmu. Kelvin Harrison je skvělý herec a hodně chtěl, abych v tom byl, hráli jsme spolu otce a syna už ve filmu Monster a sedlo nám to. Tak jsem řekl ano, a jsem rád, že jsem to udělal, protože jsem si díky tomu uvědomil věci o vztahu otce a syna, nad kterými jsem předtím nikdy nepřemýšlel. Jsem produktem svých rodičů, jako my všichni, ať už způsoby, které oceňujeme, nebo které ne. A tenhle mladík, který se stane velkým umělcem, je tím, kým byl jeho otec, ovlivněný mnohem víc, než jsem si kdy uvědomoval.
Kdybyste měl někomu, kdo vaši tvorbu nezná, ukázat jediný film, který by to byl?
Je jeden film, co jsem dělal s Angem Lee, jmenuje se Ride with the Devil. Myslím, že je to nádherný film, asi nejvíc podceněný, co jsem kdy natočil. Je to takové nechtěné nevlastní dítě mé kariéry, a možná právě proto bych ho navrhl. Je o americké občanské válce, a Ang se na tu historii díval zvenku dovnitř, takže ji dokázal osvětlit jinak, než by to možná dokázal někdo jiný. Asi bych vybral tenhle, protože si myslím, že v něm jsem taky docela dobrý. Nebo, pokud by chtěl někdo vědět něco o mně, řekl bych buď Basquiata, nebo American Fiction, možná dvojfilm obou, někde mezi tím je asi něco, co se mi podobá.
Naposledy jste byl ve Varech před lety. Máte na Karlovy Vary a na Jiřího Bartošku nějakou oblíbenou vzpomínku?
Jiří Bartoška byl prostě takový charakter, tak pohostinný hostitel, pro festival i pro celou zemi. Nevím, prostě jsme si sedli, hned jsme si padli do oka, přátelství vzniklo hrozně rychle. Mám na tu dobu tolik takových hmatatelných vzpomínek. Jednou jsme spolu s Chrisem hledali nějakou maďarskou papriku, věděl, že ji tady najde, a pak jsme šli hledat guláš, v dešti. Bylo to fakt dobré. A ten rok tu byl i Jason Robards, strávil jsem s ním čas, další opravdový umělec, jako Dustin Hoffman, taková stará škola, jiná kvalita.
- Zdroj článku:
Autorský článek
