Na place to příjemně švitoří. První hosté restaurace Perk noří chuťové pohárky tu do glazované mrkve s meruňkovou demi-glace, tu do koprové majonézy a nakládané ředkvičky nebo do signature kapřích lokší. Jen málokdo odolá závěrečnému kokinu, které po prvních měsících provozu patří mezi podpisové sladkosti in-house cukrářky Pavly Krmelové. Stoly jsou na akci šéfkuchaře Jana Malého precizně nachystané – od lněného ubrousku přes příbory v koženém pouzdře až po porcelánové nádobí Figgio Norway, které používají michelinské restaurace po celém světě. Člověk by skoro nevěřil, že se právě nachází v pětadvacetitisícovém Šumperku.
Příběh pokračuje
Perk na přání majitele Ondřeje Veselovského rozvíjí dědictví svého předchůdce – ikonického hotelu Grand, který na stejném místě sídlil od roku 1931. Z progresivní funkcionalistické budovy se vedle radnice a kostela stala nejvýznamnější budova ve městě a zpětně se dokonce podařilo dopátrat, že polozapomenutým architektem stavby byl významný meziválečný umělec Bohumír Čermák, mimo jiné autor Pavilonu G na Brněnském výstavišti nebo Paláce Karlín, který pro tehdejší síť prodejen obchodních domů ASO navrhoval výrazné funkcionalistické stavby napříč republikou. Jeho paláce s pásem oken, na pilířích, s volným půdorysem a střešní terasou zdobily města od Plzně přes Olomouc až po Šumperk (a také Vídeň nebo Limu).
Budiž Perk
Namísto galanterie a módních doplňků se dnes servírují vybrané chody, restauraci vévodí dlouhý pult, jenž se zalamuje v půli a kopíruje tak oblý tvar modernistické fasády. Jedna polovina slouží výdeji jídel v restauraci, druhá zase kavárně a k vystavení zákusků. Přestože je přízemí plně prosklené, sezení působí intimně a podle obsazenosti se zdá, že i lidé se tu cítí dobře.„Chtěla jsem hostům restaurace dopřát útulnou atmosféru, a proto jsem nad kavárenské stolečky zvolila spotové svícení,” říká autorka interiérů, designérka Lucie Koldová. Díky fokusovaným světlům máte pocit, jako by svět kolem přestal existovat, a vy si užíváte společnost u stolu a krásu servírovaných jídel nezávisle na ruchu okolí. Jako umělecká díla vznášející se ve vzduchu působí konstelace ze svítidel Prisma, které Lucie navrhla pro sklárnu Brokis. Přitahují pozornost a symbolicky propojují restauraci s hotelovým lobby v prvním patře. „Kolekce s kovovými plášti má jasný názor a atmosférické kouřové skleněné koule s difuzorem působí v interiéru příjemně ambientně,” vyzdvihuje. Ačkoli pro interiér v přízemí zvolila poměrně chladné materiály a barvy – především šedou betonovou stěrku a černý kov i nábytek – neútulně se tu rozhodně necítím. Mohou za to vrstevnaté struktury, cihlové obklady i ručně opracované stoly v totožném odstínu – další z výrazných prvků. Lucie monumentální solitéry nechala vyrobit na míru u Formdesign, ostatně jako spoustu dalšího vybavení. Podle jejích návrhů zhotovili v Kozmicích u Hlučína také stoly a skříňky pro hotelové pokoje, kovovou knihovnu a recepci v lobby nebo černá křesílka Randezvous.
Světlo, útulno, pod Pradědem
Z restaurace v přízemí stačí zdolat pár schodů do patra, a atmosféra se zcela promění. Prosvětlené hotelové lobby se noří do stěrek v odstínech lomené bílé a nábytku v jemných pastelových barvách v kombinaci s leštěnými chromovými plochami. „Záměrem bylo oba podniky oddělit, aby restaurace sloužila i místním a kontrastovala s hotelem. Ten proto začíná až v lobby a pokračuje výše,” doplňuje Lucie. Oproti tmavé restauraci, kde i za dne a plného prosklení máte pocit soukromí a určitého rozměru intimity, je lobby blaženou oslavou světla. Obzvlášť odpoledne by se tady v něm dalo koupat, stačí zdolat pár schůdků na ochoz, uvelebit se v jednom z křesílek Cocon, které Lucie navrhla pro Master & Master a kochat se zelení sousedního parku. Na estetiku naznačenou v přízemí a prvním patře pak navazuje čtveřice barev hotelových pokojů. Představují různé velikosti, vybavení i účel – od cihlové přes nugátovou a popelově modrou až po olivově zelenou. Celkem jich tu najdete na 35 na škále drobných byznysových přes rodinná až po dvojici střešních apartmá s vlastní terasou nebo vanou s výhledem. V posledním, pátém patře se vedle největších pokojů nacházejí také sauny připravené pro všechny hotelové hosty s velkorysou odpočívárnou a venkovní terasou, ze které dohlédnete až na Praděd.
Jako doma, a přece v hotelu
Pocit butikového penzionu umocňují osobité pokoje. Navzdory velké kapacitě se ho Lucii podařilo dosáhnout zařazením zakázkovému nábytku, kombinacím s lampami od nizozemských designérů Muller van Severen, židlím a komodám od Master & Master ze sousedního Zábřehu. Cítíte se tu jako doma, jen je tu uklizeněji a povlečení perfektně nažehlené. Dědictví funkcionalismu se do Perku propisuje v čistotě tvarů, vzdušnosti a tlumených barvách. Je to pojetí postavené na podobných principech, jen vizuálně útulnější a o to také příjemnější.
Chcete se o nových místech dozvědět jako první? Příběhy jako je tento vycházejí v tištěném vydání ELLE Decoration. Neváhejte si proto pořídit předplatné čtvrtletníku, které vám dorazí pohodlně až domů do schránky. Více se dozvíte ZDE.
Zdroj: autorský článek
