Potkáváme se v Čelákovicích, na terase funkcionalistické Vily Volman. Zastihla jsem vás u focení nové kolekce koberců pro švédskou značkou Layered. Co vás sem přivedlo?
Hledali jsme místo, kde bychom si mohli hrát s perspektivou a barvami. Volmanovu vilu jsme vybrali, protože je vážně rozmanitá – najdete tu bohaté geometrické tvarosloví, ať už jde o okna, sloupy, schodiště s nekonvenčními křivkami a všemožné průhledy. Tušili jsme, že nám vila dá dostatek možností – a skutečně. Pozorovat dnes po probuzení, jak na modrou vanu s hnědou mramorovou podlahou dopadá ranní světlo a barví koupelnu do různých odstínů, pro mne bylo jako zjevení
Byť Volmanovu vilu navrhli koncem 40. let 20. století jinak funkcionalisticky střídmí Jiří Štursa a Karel Janů, interiéru dominují barvy. Jak jste o nich uvažovala?
Předem jsem měla představu o konkrétních místech, kde by koberce mohly dobře fungovat. Zároveň, když na lokaci přijedete, objeví se vždy něco nepředvídatelného, co vás osloví. Ať už jde o zmiňované ranní světlo, nebo i to, jak je vila ve skutečnosti prostorná. Takže po příjezdu jsme oproti plánu najednou viděli spoustu dalších míst, kam by šel koberec umístit. Poslední věc, kterou jsme teď dělali, než jsem se s vámi setkala, bylo, že jsme shlíželi ze střechy a hledali úhly, které by na fotografiích podpořily optickou iluzi. V nové kolekci pro Layered používám dekonstruovaně princip fregio, takový lem. Potřebujeme, aby úhly dokonale seděly, což lze upřesnit až na místě. Byli jsme si ale dopředu jistí, že vila bude vhodná volba, a naplnilo se to.
Při focení ve vile Volman jste chtěli podpořit optickou iluzi koberců. V souvislosti s vaší další prací mluvíte o estetice každodenního surrealismu. Jak se tyto principy projevují v kolekci pro Layered?
Miluju křižovatku mezi architekturou a barvou, kde lze vytvářet nové perspektivy. Inspiruje mě třeba italský architekt a designér Carlo Scarpa a jeho labyrintové kompozice. V nové kolekci pro Layered jsme pracovali s pruhy a stínovými liniemi, které narušují očekávání. Chtěla jsem, aby koberce byly součástí prostoru, ale zároveň ho vyzývaly – aby vás nutily přemýšlet, co je dvou- a co trojrozměrné, o perspektivě.
Dobře to vystihuje model koberce Fregio.
Fregio je tak trochu poctou klasickým italským podlahám s ozdobným okrajem – fregio, jak se tomu říká. Ale my jsme to pojali současně, dekonstruovaně. Namísto pravidelného obdélníku jsme vytvořili koberec, University of Arts and Crafts ve švédském Stockholmu jsem pracovala v malé rodinné architektonické kanceláři. Bylo to skvělé místo, kde jsem se naučila základy – konstrukční výkresy, vedení projektů, komunikaci s klienty. Ale po čase mi přišlo, že se pohybujeme v kruhu – carrarský mramor, industriální styl, stále tytéž materiály. Chtěla jsem víc experimentovat. Ve sklepě byla knihovna materiálů plná textur a barev, a já jsem po práci začala skládat zátiší a fotit je na starý iPhone. Ty jsem pak za užití retro filtrů sdílela na Instagramu, což byl tehdy ještě nový svět. A právě prezentace těchto zátiší mě přivedla k práci na volné noze a nakonec k založení vlastního studia v roce 2015.
Jak byste popsala svůj přístup k Instagramu?
Byl to pro mě game changer. Začalo to hrou – chtěla jsem jen sdílet své experimenty s barvami a tvary. Postupně se z toho ale stala platforma, kde jsem navazovala kontakty s kreativci po světě. První zakázka přišla od kanadské obuvnické firmy, pro kterou jsem tvořila obsah. Instagram vnímám jako vizuální deník, kde můžu zachytit ten každodenní surrealismus, o kterém ráda mluvím. Kompozičně jsou to trochu obrazy Edwarda Hoppera – klidné, ale s nádechem dramatu.
Chcete pokračovat ve čtení? Podzimní vydání ELLE Decoration můžete najít právě teď na stáncích všech dobrých trafik, online a v knihkupectvích BookTherapy.
- Zdroj článku:
Autorský rozhovor, v podzimní edici ELLE Decoration
