Pavlína Pořízková: Znovu 20? Fu*k no!

V restauraci voní karamelizující se cukr, v pozadí číšník umně flambuje palačinku a hosté jásají. Já svítím telefonem do dlaně své kolegyni Anně, které právě teď a tady topmodelka Pavlína Pořízková čte z ruky. Zkoumá linky vinoucí se kůží a zcela bez pochyb pronáší svá proroctví. Mně vyvěštit z ruky nechce, brzy se vdávám a to prý nedělá dobrotu. Je to třetí a poslední den, co spolu trávíme, a právě tady u večeře, kdy z jednoho talíře všichni dlabeme palačinku, konečně upouštíme od větších formalit.

Možná i proto, že už dobrou hodinu Pavlínu nikdo nepožádal o fotku ani o podpis, což je v ruchu karlovarského filmového festivalu naprosto výjimečné. Pořízková se stala letos hostem ELLE Beauty Lounge a během českého turné se svou knihou Bez filtru za námi na víkend do Karlových Varů přijela. Část cesty jí dělal doprovod štáb, který o ní pod vedením režisérky Amandy Micheli (autorky dokumentu Netflixu Jennifer Lopez: Halftime) natáčí dokument. Takže o tom, že se jedná o hvězdu první kategorie, která nafotila obálky prakticky všech módních magazínů, předváděla pro nejdůležitější módní značky a fotila s živoucími legendami, nemůže být pochyb.

Do Varů přijela ruku v ruce společně se svým novým partnerem, americkým televizním scenáristou, producentem a režisérem Jeffem Greensteinem, jenž má v životopisu seriály jako Zoufalé manželky,Přátelé a Will & Grace a kterého s velkou odezvou představila letos v květnu na svém Instagramu. Potkali se pár měsíců předtím na seznamce Raya, oba v té době rozvedení a nesměle zkoumající vody randění po padesátce. Teď spolu v Česku kráčejí po stopách Pavlíniny spletité životní historie.

Bez hlasu

Pro hrstku těch, kteří příběh Pavlíny Pořízkové neznají: Všechno začíná v Prostějově, kde žila sama s babičkou od chvíle, kdy její rodiče v jejích třech letech překonali hranice na motorce a emigrovali do Švédska s nadějí, že jim komunistický režim malé dítě vydá. Ten však povolil až po šesti letech, během kterých se stala podle svých slov „politickým pěšákem v souboji mezi Východem a Západem“. Rodiče tehdy drželi protestní hladovku před budovou československého velvyslanectví ve Stockholmu, neměli peníze ani moc, ale byli mladí a fotogeničtí. Z nich i z Pavlíny se tak na nějakou dobu stali miláčci médii, švédští fotografové dokonce jezdili čekat jednou za čas na Pavlínu před domem do Prostějova. Když se pak konečně dostala na sever, vřelé přivítání se nekonalo. Rodiče se brzy nato rozvedli, spolužáci ji nepřijali, a naopak ji šikanovali za jinakost – a Pavlíně se stýskalo po babičce. „Právě tato první zkušenost s jakousi formou veřejné ,popularity‘, kdy mě cizí lidé poznávali, mi ukázala, jaké je to, být bez hlasu. (...) V kontextu příběhu o ,chudé uprchlici‘ byly však mé pocity a touhy nepodstatné. Měla jsem být vděčná, neboť mě lidé z dobré vůle přivedli do této země. Na můj názor se nikdo neptal,“ píše v nové knize s podtitulem To dobré, to špatné a to krásné. A tak se v patnácti vydala zkusit kariéru modelky do Paříže. Bezpečí rodiny pak našla až v o dvacet let starším hudebníkovi Ricovi Ocasekovi, jehož prarodiče mimochodem pocházeli také z Československa. Setkali se při natáčení videoklipu k písni Drive kapely The Cars a prožili spolu dalších třicet let. Po dvou synech a menších či větších útrapách se manželství v roce 2017 rozpadlo. Opravdová bolest ale přišla až za dva roky, Ocasek nečekaně zemřel, sama Pavlína ho mrtvého našla v jejich newyorském bytě, který sdíleli i po odloučení. Hned další den zjistila, že ji Ocasek vyškrtl ze závěti, neboť ho údajně opustila. Šok, zklamání a pocit nevysvětlené zrady ji paralyzoval. Ale jen do té doby, než se rozhodne svůj příběh spolu se všemi emocemi, které ho provázejí, sdílet na sociálních sítích. Uplakaná selfies byla možná úplným prvopočátkem knihy Bez filtru, neomluvná upřímnost vynesla Pavlíně mnoho kritiků, ale stejně tak těch, kdo její autenticitě fandí. Pavlína našla hlas.

A tak napsala knížku: „No filter znamená Bez filtru, což já docela su!” říká na pódiu KVIFF Parku během našeho rozhovoru pro veřejnost svou svébytnou češtinou. „Že nefiltruju, jak se cítím a kdo su jako člověk. Ta knížka su já, to je můj mozek, moje myšlenky, moje pocity, je to všechno, co jsem byla v posledních pěti letech, kdy se mi stalo pár nedobrých věcí. Ale od té doby, co jsem knížku před rokem dopsala, se mi zase změnil život. A tentokrát na něco dobrýho.“ Tentokrát ji totiž někdo opravdu pevně drží za ruku. Intenzivní zamilovanost, kterou s Jeffem prožívají, by jim mohli závidět i puberťáci. Reportérka z bulváru na ni na červeném koberci vystřelí otázku: „Brad Pitt, nebo George Clooney?“ A Pavlína pohotově odpoví: „Ani jeden, já mám ráda tady toho plešatýho za mnou.“

Pavlína bez filtru je přímá a zábavná. Občas trochu sarkastická, třeba ve chvíli, kdy ji po celodenním programu bolí nohy a odmítá dojít v lodičkách do hotelu pěšky. Rozhodně však není náročná a postrádá hvězdné manýry. Co se ji nelíbí, řekne buď slovy, nebo výrazem ve tváři, je nesmírně pracovitá a ví, co její pozice obnáší. Třeba to, že bude kvůli knize týden v kuse objíždět Vídeň, Prahu a Bratislavu, fotit několik shootingů za sebou, navštěvovat filmové premiéry a při každé příležitosti rozdávat (někdy už značně unavená) úsměvy a podpisy.

Pavlína bez filtru se stala světlonoškou žen, které chtějí být samy sebou v každé situaci. Stárnoucí, opuštěné, smutné, v depresi, ale i smyslné, sexy, zamilované, plné radosti. Tak tedy do toho. To dobré a to špatné už jsme probraly, teď už zbývá jen jedno. To krásné.