Bylo nebylo…
Psal se rok 1943 a za sedmero Alpami a sedmero řekami objevil ve švýcarských laboratořích vědec Albert Hofmann čirou náhodou psychoaktivní účinky již syntetizované látky LSD-25. Předal jej dále a látka se stala středem zájmu psychologů po celém světě. Během dvou desetiletí plodných výzkumů (s ne méně nežli čtyřiceti tisíci respondenty) si LSD získalo status zázračné drogy, jež léčí deprese, závislosti a celou řadu psychiatrických diagnóz.
Vůdčím popularizátorem psychedelik byl psycholog a harvardský profesor Timothy Leary, který svými charismatickými projevy nabádal k osvobození společnosti plné stereotypů od její zkostnatělosti. Jeho vizí byla proměna kultury a myšlení mladé generace. Podepsal se pod proslulým heslem „zapnout, naladit, vypadnout“, které si vzala hippie kultura za své. LSD nezastavitelně pronikalo do společnosti vinou vícero úniků (za jedním z nich stála i CIA) a brzy se dostalo do rukou pracovníků Silicon Valley, kteří touto novou magickou látkou řešili tvůrčí bloky a předháněli se v inovacích. Není od věci hledat (ať už jakkoliv zásadní) vliv psychedelik za kontrakulturou šedesátých let, protesty, odmítáním narukovat do vietnamské války i příchodem osobních počítačů. Pro svůj flirt s psychedeliky je známo i pár vědců oceněných Nobelovou cenou.
Abychom neopomněli ženský element ve výčtu jmen z historie psychedelik, ženou, která představila magické houby západnímu světu, byla mexická šamanka María Sabina. Ačkoliv tato pozornost nebyla jejím záměrem, tvrdě za ni zaplatila. Její komunita se obrátila proti ní, byla ostrakizována, její dům byl vypálen a její syn zavražděn. Příběh znovuobjevení zázračných hub tedy spíše než kouzelnou pohádku připomíná horory kolonialistických dob.
Návrat do budoucnosti
První výzkumy s psychedeliky se po zničující čtyřicetileté pomlce symbolicky vrátily do rodného Švýcarska spolu s novým miléniem. Konkrétně šlo o studii věnující se lidem trpícím těžkými fyzickými onemocněními a s tím související existenciální krizí. Studie dále pokračují a rozrůstají se, ale legislativa je v otázce nových výzkumů stále překážkou. Nelegálnost těchto drog odpuzuje zájem sponzorů, kterými jsou nyní převážně neziskové organizace. Právě proto nemá tento rozrůstající se trend hmatatelné vědecké podklady. Minimálně ne tolik, kolik bychom si přáli, abychom se jeho zázračnosti oddali. Studií zabývajících se mikrodávkováním je hrstka, a proto se lidé spíše obrací na pozitivní příběhy a zkušenosti, kterých rozhodně není málo.
Ptáte se, jak si microdosing získal onu pozornost? Nejčastěji je skloňován článek od Wired, jenž vyšel v roce 2016 a díky kterému se microdosing dostal do povědomí lidí, kteří hledají zkratku k úspěchu (anebo ke spokojenějšímu životu). Respondenti, jimiž byli v tomto případě převážně pracovníci Silicon Valley (tedy pracovníci v poli technologie), sdíleli jejich pozitivní zkušenosti s mikro dávkami magických hub či LSD. Dle jejich slov jim microdosing optimalizoval mozkové schopnosti, výrazně zvýšil produktivitu a vymanil je z neproduktivních myšlenkových toků. Mikrodávky také údajně brali pro konkurenční výhodu a myšlení „out of the box“, neboli mimo zažitý rámec. Pozitivní efekty však přesahovaly jejich profesní životy. Cítili se vcelku šťastnější, společenštější, lépe jedli i spali. Tyto a několik dalších pozitivních zkušeností korelují s výzkumy, které provádí na vlastní pěst „otec“ mikrodávkování James Fadiman, jenž účastníkům svých studií doporučuje specifický protokol k užívání a následně od nich dostává neoficiální zprávy o jejich zkušenostech.
Pravidlo známé ve světě psychedelik pod jménem „set and setting“ vysvětluje, že povaha psychedelického prožitku závisí na prostředí, ve kterém se dotyčný nachází a na nastavení jeho mysli. Lidé, kteří s látkami experimentovali v jejich plné dávce a řídili se zmíněným pravidlem, popisují zkušenost jako duchovní propojení s něčím nadlidským, popisují pocit jednoty a smyslu. Náš mozek má určité filtrační mechanismy, které látka redukuje, což vede k expanzi mysli a několikanásobnému množství perspektiv. To mimo jiné umožňuje vědcům zkoumat zákoutí mozku hlouběji než kdy předtím.
Doma, nebo pod kontrolou?
Mnohé psychické poruchy se ve svých symptomech a příčinách překrývají, terapie s psychedeliky je tudíž nápomocná při hledání jejich jádra. Užití psychedelik, takzvaný trip, člověku dovolí zpětné prožití a zpracování traumat, které ze svého vědomí vytěsnil. Je však důležité podotknout, že plnou dávku si berou participanti studií pod dohledem v monitorovaném prostředí. Nenechte se zmást, experimentování s těmito drogami nepřichází bez rizik. Jednou z charakteristických vlastností halucinací je jejich nepředvídatelnost, mohou tudíž přinést nepříjemné flashbacky a emoce, které mají tendenci vybrat si nemalou daň na vašem psychickém zdraví, a to obzvlášť, když už je nalomené. Toto riziko zůstává platné i u mikrodávkování. Většina experimentátorů zkouší microdosing doma a bez dohledu odborníka, proto je potřeba být velmi opatrný s dávkováním a vždy někoho informovat o tom, co děláte.
Psilocybinové houbičky nejsou toxické ani nevyvolávají fyzickou závislost a LSD to má podobně. Microdosing, jak lze odvodit z názvu, znamená užívat je v doopravdy malých dávkách (desetina až dvacetina rekreační dávky), tudíž se v síle jejich účinku pohybujeme zhruba na úrovni antidepresiv. Z toho důvodu je užívá postupně více lidí, kteří nechtějí začít s klasickou medikací nebo jim dosavadní léčba nezabírá. Spolu s mikrodávkováním totiž nepřijdou halucinace letu do vesmíru ani synestezie, ale spíše lepší nálada, nadhled, kreativita a další potenciální benefity.
Nedostatek studií ale také znamená, že se může jednat o starý známý placebo efekt. Zároveň není dostatečně prozkoumán dopad na mozek z dlouhodobého hlediska. Zkrátka ačkoliv budoucnost psychedelik v psychiatrii vypadá velmi nadějně, stále zbývá ještě několik nezodpovězených otázek.
Psychedelika u nás
Výzkum v oblasti psychedelik má v České republice dlouholetou tradici. Během padesátých a šedesátých let byla v Československu největší klinika východního bloku zabývající se psychedeliky. Součástí výzkumů byl i americký psychiatr narozený v Československu Stanislav Grof, jenž je odborníkem právě na využití psychedelik v psychiatrii. Mimochodem, v současné době máme v Praze psychedelickou kliniku, která nabízí ketaminem asistovanou psychoterapii.
Zdroj: How To Change Your Mind (Netflix), Wired, Česká Psychedelická Společnost, Wikipedia
