Stručný průvodce historií make-upu od starověku dodnes

Starověké oči

Prvopočátky líčení sahají až do starověkých civilizací, především do Egypta a Číny. Krása byla pro Egypťany veledůležitá, a to i po smrti. Věřili, že má make-up kromě vizáže i léčivé a spirituální účely, nosili jej muži i ženy. Prostřednictvím očního make-upu imitovali Bohy a chránili se od zlých duchů. Kromě toho ale také považovali černění očních víček za ochranu před sluncem. K líčení očí používali kohl, látku obvykle vyrobenou z šedé rudy, která se používá dodnes. Vytvářeli s její pomocí iluzi mandlových očí a kombinovali je obvykle se zeleným pigmentem z malachitu. Na očních víčkách se objevovaly i třpytky, které vznikly rozdrcením schránek barevných brouků.

Starověké rty

Pro barevné rty a tváře se používal červený okr. Velmi populární byly rtěnky, obzvlášť pokud měly červenou, oranžovou, modro-černou nebo purpurovou barvu. I Kleopatra měla svou signatární červenou rtěnku, na jejíž výrobu byl použit právě červený okr, květiny, rybí šupiny, karmín, včelí vosk a rozdrcení mravenci. Jakkoli se nám aplikace těchto ingrediencí na tvář příčí, je třeba si uvědomit, že Egypťané vždy využívali přírodní zdroje. Jsou snad mikroplasty lepším řešením? Odpovězte si sami.

Make-up pro všechny

Kromě make-upu ale dbali i na skincare. Sázeli na olivový olej, vosk, mořskou sůl a mléko. Kleopatra se údajně koupala v růžové vodě. Pro krásu se zašlo až tak daleko, že si některé ženy dokonce zakrývaly šediny zvířecí krví. Přesto byl ale make-up dostupný všem bez ohledu na společenský status, který se rozlišoval pouze podle aplikátorů a skladovacích nádob. Ty mohly být buď hliněné a dřevěné, nebo také vyrobené ze slonoviny a ozdobené drahokamy. Sociální status demonstrovala i vizáž nehtů – jejich délka a barva, především ve starověké Číně. Neméně důležitou roli hrála vůně, která byla asociovaná se zbožností. Parfémy obsahovaly extrakty z květů, kadidla, lilií a santalového dřeva, tedy z ingrediencí, které můžete u svých oblíbených vůní zaznamenat i dnes.

Římanky šly přirozenou cestou

Ve starověkém Římě byl naopak make-up (a jeho nositelka) terčem pohrdání, odrážel marnivost, nestoudnost. Šlo o stoický ideál, který se opíral o ctnost a soužití s přírodou. Ženy pouze vdechly život do svých líček a rtů, ale jinak se držely přirozeného vzhledu, jenž se dá považovat za předchůdce dnešního „no-make-up make-up look“.

Pro krásu se musí trpět, ale ne umírat

Jeden trend (který se občas uchyloval do extrémů) vládnul napříč celou historií – bledost.Bílá tvář byla symbolem bohatství a vysokého společenského statusu. Dávala najevo, že její majitel nikdy nestrávil jediný den otrockou prací na poli, na slunci. Tehdy asi ještě neznali hrozby deficitu vitamínu D. Když přišla renesance a vláda královny Alžběty I., snad každá žena si začala trhat obočí, bělit pleť, barvit si tváře a rty vaječnými bílky, okry a dokonce rtutí. To vyústilo ve zkrácení průměrné délky života na 29 let. Životu nebezpečné standarty krásy přetrvávaly i v georgiánské éře, kdy ženy pro jejich splnění byly schopné položit vlastní život. Problém tkvěl v tom, že bílý make-up, který byl tolik populární, obsahoval olovo. A ačkoli lidé v 18. století už věděli, že je olovo jedovaté, navzdory tomu jej používali. Olovo, které kůže absorbovala, mohlo způsobit neplodnost, agresivní chování, zácpu, problémy se spánkem, bolesti hlavy, podrážděnost, nechuť k jídlu, vypadávání zubů, únavu a vysoký krevní tlak. V těch horších případech skončila otrava olovem i smrtí. Tolik k obětem, které jsou lidé udělat pro splnění stereotypních představ o kráse. Až se tedy příště budete procházet muzeem a obdivovat obrazy z této doby, vzpomeňte si na daň, kterou vyobrazená žena musela za svůj vzhled platit. A pojďme se těmto extrémním obětem pro proměnlivé beauty standardy navždy vyvarovat.

Královny jako influencerky

Další královnou, která zasáhla do kosmetických trendů, byla britská královna Victorie. Ta dávala přednost přirozenému vzhledu a věřila, že nadměrné používání make-upu je vulgární a nevhodné, zejména u žen s vysokým společenským postavením. Navzdory jejím osobním názorům se však líčení za její vlády stávalo stále oblíbenějším, zejména mezi ženami ze středních a nižších vrstev. Těm však hrozil despekt a označení prostitutky.

Revoluce make-upu

Dvacátá léta, the Roaring Twenties, první republika a zlatý věk Hollywoodu… tady začalo líčení nabírat nám povědomou podobu. Filmový průmysl rostl a ženy se chtěly podobat svým oblíbeným herečkám, hvězdám stříbrného plátna, jako je Marilyn Monroe a Audrey Hepburn. Make-up se začal prodávat masám, vznikaly první make-up značky jako Avon, Revlon, Max Factor nebo Estée Lauder. Trendy se začaly rychleji proměňovat a každé desetiletí se neslo v jiném duchu. Šedesátá léta zaznamenala posun k odvážnějšímu, avantgardnímu vzhledu, který ztělesňovaly osobnosti jako Twiggy a Edie Sedgwick, zatímco osmdesátá léta přinesla nadbytek zářivých barev a dramatických kontur. No a devadesátá léta, ta se vrací v různých obměnách dodnes.