Chci to, co patří jiné
„Líbí se mi brát si to, co už patří jiné.“ Právě tohle přiznání se čím dál častěji objevuje v diskuzích, na fórech i v terapiích. Fenomén zvaný homewrecker kink – tedy erotická fascinace muži, kteří už mají jinou partnerku – boří další z hranic, o kterých jsme si mysleli, že se překračují jen výjimečně a s velmi špatným svědomím. Jenže pro některé ženy je představa zakázaného ovoce nepředstavitelně lákavá. Některé zhřeší občas, ale pro jiné jiné se z ní stane skutečný vzorec chování. Tzv. homewreckers vyhledávají pouze zadané muže, protože ve vztahu s nimi cítí napětí, soutěž, moc. Někdy v tom hraje roli ego, jindy potřeba uznání a taky touha být tou, kvůli které někdo riskuje všechno. Jenže co když se tahle přitažlivost k zadaným mužům stane chronickou? Když vzrušení z tajemství převáží nad empatií a nevěra přestane být prohřeškem, ale návykem?
Proč nás přitahuje zakázané?
Zakázané věci v sobě mají zvláštní přitažlivost. To, co by se nemělo, se v mozku překládá jako to, co je vzrušující. Touha po adrenalinu, po tajemství a po překročení hranic vytváří chemii, která připomíná zamilovanost. Vzrušení se tu mísí s rizikem a mozek si ten koktejl vyhodnocuje jako odměnu.
Psychologové říkají, že nejde jen o sex. Často za tím stojí i potřeba potvrzení, soutěživost nebo touha po moci. „Jsem ta, kvůli které riskuje všechno.“ Tahle věta je pro některé ženy úplným afrodiziakem. A i když by to málokdo přizná nahlas, právě v těchto chvílích se v nás probouzí dávná fascinace tím, co je zakázané, nebezpečné a mimo kontrolu. Vidíme to nakonec i ve filmech: třeba u Glenn Close v Osudové přitažlivosti nebo Nicole Kidman v Babygirl. Ženy, které rozbíjejí hranice a vztahy nás fascinují. A děsí.
Touha po moci i po uznání
Tyhle hry nejsou ve spoustě případů vůbec o lásce, ale o moci. Pocit, že jste tou, kvůli které někdo dává všanc svůj stabilní vztah, životní jistoty i pověst, je opojný. Ženy, které ho zažívají, dostávají extrémní dávku sebevědomí i iluzi výjimečnosti. Nejde o samotného muže, ale o to, že když ženě podlehne, potvrdí její vlastní přitažlivost a dá jí důkaz, že dokáže získat i to, co by mělo být „nedostupné“. Někdy je v tom i soutěživost. Záměrný boj s jinou ženou, touha být lepší, žádanější, vítězkou situace. Ego se mísí s adrenalinem, vzrušení s vinou a vzniká návykový koktejl emocí. Po čase už nejde o konkrétního muže, ale o samotný pocit lovu a výhru. O hru, ve které nejde o lásku, ale o potvrzení vlastní síly.
Nevěra 2.0: Platí to i virtuálně?
V digitální době už nevěra neznamená jen fyzický výlet do cizí postele. Často začíná (a někdy i končí) ve zprávách a fotkách či videích poslaných online. Napětí se totiž může počítat víc než samotný dotek. A právě někde tam, v prostoru mezi fantazií a realitou, se rodí nová forma homewreckingu. Některé ženy si tenhle adrenalin dopřávají jen online bez fyzického kontaktu, zato s veškerou dávkou moci a pozornosti, kterou jim virtuální flirt nabízí. Je to jakési bezpečné nebezpečí: pocit, že jste tou, na kterou někdo myslí, i když spí vedle jiné. Muži do toho jdou proto, že si myslí, že když se to neděje skutečně, neděje se to vůbec a nemusí je tak trápit černé svědomí. Jenže i digitální tajemství má svou cenu. Každá zpráva, která by se neměla poslat, každý obrázek, který nesmí jejich partnerka vidět, v sobě nese stejnou dávku viny jako dotek, který se neměl stát.
Ať fantazie zůstane jen fantazií
Touha po zakázaném patří k lidské přirozenosti. To, že nás přitahuje něco, co bychom mít neměli, neznamená, že jsme špatní – jen zvědaví, kde leží hranice. A záleží jen na tom, jestli se rozhodneme ji překročit. Pro spoustu žen je homewrecker fáze jen experiment, který se odehrává v hlavě nebo v chatu a po čase vyšumí. A právě tam by ideálně měla i zůstat. Protože fantazie může být bezpečný únik, ale realita bolí víc, než vzrušuje.
Cítíte se jako homewrecker a vlastně vám to lichotí? Nikdo vás nesoudí. Jen si zkuste položit otázku: co v tom doopravdy hledáte? Lásku, potvrzení vlastní moci, nebo jen důkaz, že jste pořád žádoucí? Zakázané totiž většinou neříká nic o těch druhých. Mnohem víc vypovídá o nás.
- Zdroj článku:
Cosmopolitan.com, PsychologyToday.com





