Čím déle jsme spolu, tím větší mám zábrany...

Samozřejmě, jsou páry – a je jich většina – kde to funguje tak, jak má. Společně strávené měsíce a roky přináší stále lepší poznání jeden druhého, svých vzájemných potřeb a také detabuizování sváděcích i sexuálních praktik. Zkrátka z počátečního ostychu dojdou do fáze, kdy se jeden před druhým nestydí předvádět ani dělat cokoli, co by se druhému líbilo. Ale co když to máte právě naopak? Na počátku, kdy jste se neznali, pro vás nebyl problém v krásném prádle a na podpatcích sebevědomě překráčet celou místnost a ještě u toho zatančit, protože jste si byla vědomá toho, že to partnera dostane do varu. Zato když se zmíní, že by po něčem takovém toužil i nyní, po letech vztahu, vám do tváří stoupne horkost a víte jediné – to ani náhodou! A na dotaz, proč ne, odpovíte překvapenému partnerovi – protože se stydím.

Těžko se to chápe. Právě proto, že panuje všeobecně rozšířený názor, že s vývojem vztahu a posilování důvěry mezi partnery, veškerý ostych časem opadne. Ale není tomu tak vždy. A jen proto, že to tak nikdo ve vašem okolí nemá, se vy nemusíte cítit divně. Lidská psychika a sexualita představují tak spletitou a individuální problematiku, že ani není možné určit, co normální je a není. Zkuste tedy odbourat svůj první problém: přesvědčení, že jste divná a že tento problém máte jako jediná. Věřte tomu, že téměř každý třetí člověk řeší ve spojitostí se svou sexualitou nějaké problémy.

Váš vzrůstající stud může mít několik příčin. Jednou je – jak jinak – vaše sebevědomí. Žijeme v době, kdy nám společnost stanovuje velmi vysoké standardy. Podle vzorců přijímaných jako společenská norma, bychom měli vypadat určitým způsobem, chovat se jistým způsobem, být úspěšní, být asertivní, odlišovat se od ostatních, ale zase nebýt tak odlišní, abychom byli divní, být spontánní, ale nebýt dramatičtí, nebýt zakřiknutí, ale aby nás nebylo slyšet až moc…

Výsledkem může být to, že o sobě začneme pochybovat. Necítíme se dost dobří jako my sami, takoví, jací jsme. Cítíme, že se neshodujeme s ostatními, s očekáváními nebo s ideálem, který si ostatní přejí. Hluboko uvnitř nás sídlí přesvědčení, že nejsme hodnotní, že jsme naopak nějakým způsobem chybní a možná nejsme hodni lásky a štěstí. Tyto obavy z vlastní nedokonalosti a z toho vyplývajícího selhání a zesměšnění se samozřejmě přenášejí i do sexuálního života. Nechcete přece před partnerem předvádět svou vlastní nedokonalost.

Dalším důvodem může být zakořenění přístupu k sexu v rodině. Pokud s vámi tatínek o sexu nemluvil vůbec a maminka jen v nejnutnějších situacích a to ještě stylem, že se jedná o něco, co se vlastně nedělá, mohl ve vás tento tabuizovaný přístup k sexu zapustit hluboké kořeny. I když už vám rodiče za dveřmi pokoje dávno nestojí, je to ve vás.

Stále vnímáte, že sex je sice něco, co se mezi partnery dělá, ale snížit se k nějakému přehnanému předvádění, se neshoduje s tím, vám bylo vštípeno. K sebeuspokojení stále přistupujete jako k něčemu nemravnému, co má zůstat čistě soukromou věcí, protože v tom jste vyrostla. Předvést něco takového partnerovi během sexu? Nemyslitelné. Striptýz nebo kostýmy? Určitě jste během dětství slyšela spoustu nelichotivého na adresu striptérek a tanečnic. A teď byste se měla stát jednou z nich? Nikdy. A proč se to zhoršuje právě s časem, který s partnerem strávíte? Protože partner se postupem času stává součástí vaší rodiny. Té, která sex vnímá jako tabu a nikdy o něm nemluví. Svému otci nebo bratrovi byste přece striptýz také nikdy neudělala.

Do postelových hrátek se v našem podvědomí promítá i to, jak k sobě s partnerem přistupujete jindy. Na začátku jste sebou okouzlení, ale s postupujícím časem objevujete své slabiny a začínáte o nich mluvit. Možná vás partner kritizuje, že vám všechno dlouho trvá, jste nemožná ve sportu nebo že jste mizerná kuchařka. Nebo jste si podobnou nálož přinesla už z předchozího vztahu. Těžko se pak v intimních chvílích dokážete projevovat jako sebevědomá žena bez zábran. Protože vám je partner – i když nechtěně - vypěstoval. Je jedno, že se původně týkaly něčeho jiného. Komplex z toho, že děláte něco špatně, si s sebou vezmete i do postele.

Stud je naší přirozenou součástí. Člověk je jediný tvor na Zemi, který se studem červená. Abychom našli svou sílu, musím nejprve přiznat svou slabost. Čím více si přiznáme, že nám něco nejde nebo se v něčem cítíme nejistí, tím lépe se budeme cítit. Stejně důležitá je i empatie. Partner by měl začít chápat, že některé věci neděláte z lenosti nebo z neochoty mu vyhovět, ale ze studu. Začněte spolu pomaličku pracovat na pokrocích. A mezi námi – sklenička vína před milováním sice zní jako otřepané klišé, ale v tomto případě ke zmírnění studu a potlačení zábran opravdu pomáhá.

Zdroj: Apeacefullifecounseling.com, Goodtherapy.org

Tištěný magazín

Elle cover
REKLAMA