Call Me By Your Name
Luca Guadagnino převádí román Andrého Acimana do filmu, který stojí na atmosféře a smyslovém prožitku spíš než na ději. Letní Itálie roku 1983 dává filmu nezaměnitelnou atmosféru. V centru dění stojí Elio v podání Timothée Chalameta, jehož první láska k Oliverovi se rodí pomalu a nejistě. Jejich vztah roste z mlčení a pozorování, film nežene děj dopředu, ale dává mu prostor se přirozeně vyvinout.
Heated Rivalry
Ano, bylo to nevyhnutelné. Heated Rivalry má momentálně internet pevně v zajetí. Seriál sleduje několik hokejistů, především Shanea Hollandra a Ilyu Rozanova, kteří si k sobě hledají cestu na ledě i mimo něj. Adaptace knih Rachel Reid chytře propojuje více dějových linek a funguje jako kompaktní celek. Silná chemie mezi herci, dobrý scénář a postupně se rozvíjející pocit naděje drží seriál od začátku do konce.
Emma
U Emmy Woodhouse by se dalo čekat, že už nás další filmová verze ničím nepřekvapí. A přesto se to v roce 2020 povedlo. Režisérka Autumn de Wilde přistupuje k Jane Austen s lehkostí a hravostí, aniž by ho zbavila jeho chaosu a ironie. Ostrá společenská satira je tu možná o něco jemnější, o to víc ale vyniká humor a tempo. Klíčem úspěchu je Anya Taylor-Joy – její Emma je sebevědomá, rozmazlená a místy vyloženě nesnesitelná. Vedlejší role si navíc kradou pozornost pro sebe, zejména Josh O’Connor, který z pana Eltona dělá jednu z nejzábavnějších postav filmu.
People We Meet On Vacation
Barevné filmy jsou zpět, yay! První román Emily Henry převedený na plátno zůstává věrný tomu, co fungovalo v knize: dlouhodobému přátelství dvou protikladů, kteří si odmítají přiznat, co mezi nimi je. Poppy a Alex poznáváme napříč lety a film stojí hlavně na chemii hlavních představitelů. Emily Bader hraje Poppy přesně tak, jak si ji čtenáři pamatují – energickou, chaotickou a zranitelnou. Protože jde o pomalé friends-to-lovers budování, místy je cítit, že by příběhu slušela minisérie. I tak jde ale o svěží, vizuálně hravou romantiku, o kterou se Netflix dlouho (a neúspěšně) snažil.
Little Women
Little Women v režii Grety Gerwig fungují hlavně proto, že z klasického románu nedělají muzeální kus. Příběh sester Marchových bere jako něco, co se pořád týká současnosti – vztahů, práce, ambicí i kompromisů, které děláme, když chceme žít podle sebe. Romantická linka tu není hlavním motorem děje. Tahle adaptace nám navíc dala dva silné momenty, ke kterým se pořád vracíme: Amyinu otevřenou řeč o ekonomickém aspektu manželství a Join monolog o ženách a osamělosti. „I just feel that… Women…“
Normal people
Síla románu Sally Rooney spočívá ve vnitřních monolozích a neustálém přemýšlení. Seriál tohle překládá do pohledů a zdrženlivých gest. Daisy Edgar-Jones a Paul Mescal hrají s neuvěřitelnou jemností, díky které fungují i momenty, kdy se zdánlivě nic neděje, ačkoliv se toho mezi řádky odehrává mnoho. Atmosféra se podobá knize, je melancholická, bolestivá a intimní.
Frankenstein
Úvod připomíná čistý horor – myšlenka stvoření nového člověka z cizích ostatků je děsivá sama o sobě. Jakmile se ale pozornost přesune k monstru, film se promění. Jacob Elordi hraje zranitelného tvora, který svět teprve poznává, zatímco Victor Frankenstein v podání Oscara Isaaca zůstává posedlý vlastní vizí. Postupně je jasné, že monstrum je často lidštější než člověk, který ho stvořil. Guillermo del Toro vypráví příběh o bolesti, mezigeneračních traumatech, ale i o empatii a schopnosti odpustit.
Hamnet
Paul Mescal má talent na role, které vás rozloží, a tady ho využívá naplno. Film Chloe Zhao, natočený podle románu Maggie O’Farrell, je téměř nesnesitelně smutný. Vychází z historického faktu, že William Shakespeare přišel o syna jménem Hamnet, který zemřel v jedenácti letech. Místo literárního portrétu slavného autora se ale vyprávění soustředí především na intimní vztah dvou lidí, které spojuje hluboká láska a rozdělí naprosto zdrcující ztráta. Jessie Buckley jako Shakespeareova žena je v téhle bolesti natolik uvěřitelná, že už si tuto award season odnesla dvě ceny a brousí si zuby i na Oscara.
Die, My Love
Na první pohled love story, která se rychle mění v něco mnohem divočejšího. Lynne Ramsay rozebírá manželství, mateřství a ženský vztek bez jakékoli idealizace. Jennifer Lawrence tu podává jeden z nejsilnějších výkonů své kariéry, Robert Pattinson jí zdatně sekunduje. Film není „jen“ o poporodní depresi, ale o touze, frustraci a psychickém rozpadu, který nejde uhladit. Smyslově intenzivní a místy těžko snesitelný zážitek.
One Day
U některých příběhů se ukáže až časem, že potřebují víc prostoru, než jim celovečerní film dokáže nabídnout. One Day je přesně ten případ. Román Davida Nichollse sleduje Emmu a Dextera vždy jeden den v roce, napříč téměř dvěma dekádami. Díky formátu má čas zůstat s hrdiny v jejich různých životních fázích – v momentech, kdy jsou si blízko, i tehdy, kdy se míjejí. Ambika Mod a Leo Woodall mají mezi sebou přirozenou chemii a sledovat jejich životní cesty je místy frustrující, místy krásné a občas i dost bolestivé.
The Perks of Being a Wallflower
Tady pomohlo, že autor knihy stál i za filmem. Stephen Chbosky zachoval citlivost i autenticitu předlohy a převedl ji na plátno bez zbytečných úprav. Příběh dospívání a hledání sounáležitosti funguje díky upřímnosti a jednoduchosti. A pokud jste trávili čas na Tumblr v polovině desátých let, ikonická scéna v tunelu vám pravděpodobně naskočí okamžitě.
Pride and Prejudice
Elizabeth Bennet je v podání Keiry Knightley bystrá, ironická a nepřizpůsobivá, přesně tak, jak má být. Její vztah s panem Darcym stojí na nenápadných gestech (všichni víme, o které scéně je řeč, že?) a pohledech, které na diváka dopadají s větší tíhou než jakékoli romantické deklarace. Velkou zásluhu na tom má evokativní kamera, která si dává na čas. V interiérech se plynule proplétá mezi postavami, rozhovory se překrývají a divák má pocit, že je součástí dění. Zároveň dává prostor dechberoucím záběrům krajiny a v intimních konfliktech mezi Elizabeth a Darcym se soustředí na tváře a jejich jemné proměny. Ikonický soundtrack Daria Marianelliho pak film zjemňuje, aniž by ho tlačil do sentimentu.
Hedda
K Heddě se dá přijít i úplně bez znalosti Ibsenovy předlohy – a možná je to dokonce výhoda. Filmová verze si totiž dovoluje výrazný zásah do původního děje a mění klasické drama v otevřeně queer příběh o potlačované touze, frustraci a moci. Tessa Thompson hraje Heddu jako chaotickou, sebedestruktivní postavu, která ničí všechno kolem sebe, protože sama neví, kam se svým neklidem. Je uvězněná v manželství, které pro ni nemá žádný význam, a její touha po ženě, která stojí mimo společenské normy, se postupně mění v posedlost.
- Zdroj článku:
Russh, The Cut
