Málokterá země má tak autentickou tvář jako Myanmar (Barma). Je krásná, místy drsná, ale zato opravdová. Před pár lety byla ještě uzavřená turismu, ale dnes vás přivítá s otevřenou náručí. Nabízí mnohem víc než jen krásné pláže a pohostinnost místních. Jaká místa tu navštívit, kde se ubytovat, a taky proč si brzy ráno přivstat a proletět se balónem?
Když jsme s kamarádkou plánovaly další společnou dovolenou, chtěly jsme jediné: odcestovat někam hodně daleko, na místo, které je nedotčené turismem. Myanmar byl na našem travel seznamu už nějakou dobu, takže jsme nad výběrem destinace dlouho nepřemýšlely a na Nový rok už měly koupené letenky.
Tentokrát jsme neměly žádná očekávání. Možná proto, že Myanmar zatím nepatří mezi hojně navštěvované destinace, které zná člověk z vyprávění od svých blízkých nebo z Instagramu.
První seznámení
Již po přistání na letišti v Yangonu, bývalém hlavním městě, jsme byly středem pozornosti. Místní si nás se zájmem prohlíželi, ale jejich pohled byl vřelý. Dávali nám jasně najevo, že jsme tu víc než vítané a naší návštěvy si cení.
Yangon je rušným velkoměstem. Na každém rohu tu narazíte na skvělé street food, místní trhy, ale je zbytečné se tu zdržovat déle jak jeden den. Myanmar nabízí jiná skvělá místa, která vám doslova vyrazí dech. V Yangonu si hlavně odpočiňte po dlouhém letu, dejte si něco dobrého na zub a před západem slunce navštivte posvátnou Swedagon pagodu a počkejte až se setmí, v tento čas je nejmagičtější.
Z Yangonu jsme se vydaly na 10 hodin dlouhou cestu autobusem do Mandalay.
Myanmar je velký, a pokud nemáte rádi létání, nebo je váš budget omezený, doporučuji si rezervovat VIP autobus, kde máte pohodlná sklápěcí sedadla. Vždycky jsme cestovaly v noci, abychom zbytečně nepromarnily den. Je to taky dobrý způsob, jak ušetřit za noc v hotelu, jednoduše ji prospíte v autobuse. Není to příliš komfortní, ale k pravému cestování to patří.
Mandalay pro nás nebyl ničím speciální, zato půl hodiny autem vzdálený Mingun nás naprosto uchvátil (můžete využít i lodní dopravu).
Rovnou jsme zamířily do Mya Thein Dan Pagoda. Jedná se o nejslavnější bílou stúpu, a pokud by v průběhu její výstavby král Bodawpaya nezemřel, mohla být největší stúpou na světě. Zajímavá je i samotná vesnice. Ulice tu lemují umělecké galerie, prodejny ručně vyráběných suvenýrů a stánky s jídlem.
Vidět svět z výšky
Nastal čas přesunout se na místo, kam jsme se těšily ze všeho nejvíc. Starobylý Bagan. Již při příjezdu máte pocit, že jste se octli v jiné zemi. Život tu funguje trochu jinak. Byť se jedná o starobylé město a unikátní archeologický areál, lidé jsou tu mnohem napřed a je znát, že si to tu opečovávají. I když tady potkáte turisty, tak je tu jakýsi zvláštní klid. Jezdí se sem výhradně na elektro motorkách, které nedělají rámus a jsou navíc šetrné k životnímu prostředí.
V Baganu najdete přes 2200 chrámu, kde nasajete skutečnou spirituální atmosféru a můžete se kochat unikátními nástěnnými malbami. Já ale prahla po tom vidět ho ještě z jiné perspektivy, z balónu. Pozorovat buddhistické chrámy při výhodu slunce z balónu byl už několik let můj sen.
Kamarádka z toho nebyla nadšená. Jednak kvůli ceně (cena na osobu je od 7 tis) a taky malinko pochybovala o bezpečnosti. Jenže já se nedala.
Další den nás čekalo hodně brzké vstávání. Byla ještě tma, když nám pilot dával základní instrukce ohledně bezpečnosti. Balón se odlepil od země přesně při východu slunce. Byl to pro mě jeden z nejkrásnějších zážitků. Všude kolem ticho a já si nerušeně vychutnávala pohled na chrámy a přírodu všude kolem.
Život na jezeře
Naše cesta pokračovala dál směrem na sever k jezeru Inle Lake, které je 22 km dlouhé a 11 km široké. Zdejší domy stojí na vysokých kůlech. Jedním z unikátů jezera Inle je zvláštní způsob veslování, který předvádějí místní rybáři a který není k vidění nikde jinde na světě. Rybáři stojí na špičce lodi na jedné noze, přičemž druhou nohu mají zakroucenou kolem vesla a pomocí ní řídí loď a udržují stabilitu. V ruce mají samozřejmě prut, kterým chytají ryby.
Výlet na jezero nám zabral celý den. Podívaly jsme se do výrobny stříbra, ochutnaly ručně balenou banánovou cigaretu a nenechaly si ujít ani překrásný chrám Indein, kde posvátný klid umocňovalo cinkání tisíců zvonků, které jej zdobí.
Další den jsme si půjčily kola a vyrazily směrem do vinic. Budete se možná divit, ale myanmarské víno bylo neskutečně dobré.
Cesta do ráje peklem
Naší poslední zastávkou bylo Ngapali na jihu Myanmaru. Před odletem jsme chtěly načerpat síly a užít si moře a odpočinku. Cesta sem byla ale hotové peklo na zemi. S jedním přestupem totiž trvala neuvěřitelných 28 hodin. I zkušený cestovatel občas přecení své síly. Jely jsme místním autobusem, bylo horko a na nás se hodně podepsalo vyčerpání. Projížděly jsme několik hodin náročnými serpentýnami v horách a silnice byly v hrozném stavu.
Po příjezdu na nás ale čekal ráj na zemi. Prázdné pláže, průzračné moře, bílý písek.
První noc jsme se ubytovaly ve skromné chatičce na pláži a před spaním poslouchaly šum moře a zvuk mořských vln. Každý den jsme sportovaly – ranní jóga s výhledem na oceán nebo běh po pláži. K absolutnímu štěstí nám již nic nemohlo chybět. Jenže pak jsme dostaly doporučení na ubytování snů. Rodinný hotel s výhledem na jezero, který vlastní manželé z Německa. Za svůj život jsem navštívila spoustu krásných hotelů, ale tohle místo bylo jiné (Lakeview Ngapali Lodge – zabookujete přes Airbnb nebo na jejich IG @ngapalilakeviewlodge). Luxus se snoubil s naprosto unikátním designem, ale vše bylo decentní a vytvořené tak, aby se tu člověk cítil jako doma. Hotel jsme měly samy pro sebe. Majitelé si zakládají na tom, aby se z něj nestalo komerční místo pro každého. Své hosty si vybírají.
Ute, tak se jmenovala paní domácí, nám doporučila před odjezdem navštívit místní rybářskou vesnici u pláže. Věděla, že rády fotíme. Slibovala, že tady pořídíme nejlepší snímky a návštěva pro nás bude hodně silným zážitkem. A opravdu byla.
Byla to ta nejbarevnější pláž, kterou jsme v Barmě viděly. Byla totiž posetá odpadky všeho druhu – plasty, sklem, jídlem. Žilo se tu hodně skromně, řekla bych až na hranici té největší chudoby, ale lidé se stále usmívali. Byl to velmi silný zážitek, který nám umožnil vidět Barmu ve všech jejích podobách.
S kamarádkou jsme cítily, že tohle je to pravé místo, kde chceme udělat dobrý skutek. Z Prahy jsme v krosnách vezly pár drobností jako omalovánky a pastelky a darovaly je místním dětem. Tím jsme zakončily naši nezapomenutelnou cestu.
Pokud bych měla Barmu shrnout v jedné větě, bude to tato: „Zbytečně podceňovaná Barma se vám ihned vryje pod kůži, stane se láskou na první pohled, pohladí vás laskavou povahou místních a rozhodně vám neublíží – je tu naprosto bezpečno!“
PRAKTICKÉ INFORMACE PŘED CESTOU:
Let Praha – Yangon: do Barmy se nejlépe dostanete s leteckou společností Emirates (s jedním přestupem v Dubaji), na kterou nedám nikdy dopustit. Let trvá 12 hodin.
Víza: jsou povinná a vyřídíte je online přímo na stránkách myanmarské vlády za poplatek cca 50 USD. Pro klid všech doporučuji vyřídit ideálně 2 týdny před odletem. Nejpozději však týden před odletem.
Finance: Před odjezdem jsem si nechala zřídit Revolut kartu. Skvělá věc, když cestujete a nechcete platit v zahraničí poplatky za výběry z bankomatu. V Barmě je ale docela problém s bankomaty. Proto doporučuji mít s sebou větší hotovost.
Očkování: Žádné jsem neměla a myslím, že není potřeba, ale to musí každý zvážit sám.
Zajímavosti: V Barmě potkáte mnichy, kteří nosí roucha v červené, nebo růžové barvě. Jak se od sebe liší? Červení jsou mniši, růžové mnišky.
