První řada Stranger Things vyšla, když mi bylo třináct. S nejlepší kamarádkou jsme si tehdy založily fanouškovský účet na Instagramu a naprosto vážně jsme plánovaly, že pojedeme do Dortmundu na Comic-Con, protože tam měla být část hereckého ansámblu. Asi nemusím vysvětlovat, proč tento grandiózní plán u rodičů neprošel. Uměla jsem nazpaměť rap Millie Bobby Brown, kterým u Jimmyho Fallona shrnula první sérii – mimochodem nedávno jsem zjistila, že by ze mě půlka toho textu vypadla i dnes, kdyby mě někdo vzbudil o půlnoci. Angličtina disponuje výrazem „dork“, a to mě ve vztahu ke Stranger Things popisuje asi nejlépe. S herci jsem vyrostla a celý ten svět je pro mě opředený sentimentem i nostalgií. Jeden z mých prvních feel old yet? momentů přišel, když jsem zjistila, že Millie Bobby Brown, představitelka Eleven, má manžela a dítě.
Nejsem ale jediná, kterou mytologický svět Stranger Things okouzlil. Když seriál v roce 2016 dorazil na Netflix, trefil se do naprosto ideálního momentu. Platforma měla za sebou House of Cards, Orange Is the New Black a Narcos, začínala dominovat streamingu a hledala vlastní megahit. Stranger Things se na vlně zlatého věku Netflixu svezl dokonale: spojil mysteriózní sci-fi linku, hororové prvky i dětské dobrodružství a vzniklo něco, co působí jako milostný dopis osmdesátkám. Díky naprosto věrné stylizaci navíc dokázal vrátit druhý dech zapomenutým hitům jako Should I Stay or Should I Go nebo Running Up That Hill od Kate Bush, které se po desítkách let znovu vyšvihly na vrchol hudebních žebříčků.
Tvůrci, známí jako Duffer brothers, hledali inspiraci třeba u E.T. a The Goonies. Proto v seriálu najdete trochu Spielberga, ale i Kinga a Johna Carpentera. Svět v Hawkins tak působí povědomě, a přesto je zbrusu nový. Úspěch Stranger Things byl natolik výrazný, že z Dufferových udělal jedny z nejžádanějších tvůrců současného Hollywoodu. Nedávno oznámili, že uzavřeli čtyřletý exkluzivní megakontrakt s Paramountem. Od roku 2026 – kdy jim vyprší stávající smlouva s Netflixem – budou Matt a Ross Dufferovi pod hlavičkou Upside Down Pictures vytvářet filmové, televizní i streamovací projekty přímo pro Paramount. Velký rozdíl oproti dosavadní spolupráci s Netflixem? Konečně budou moci točit filmy pro velké plátno a splní si tak svůj dlouhodobý tvůrčí sen.
Velká kariéra čeká i herce. Millie Bobby Brown už má za sebou zásadní kroky – objevila se ve filmech jako The Electric State nebo Enola Holmes. Sadie Sink, představitelku Max, čeká debut na londýnském West Endu jako Juliet ve hře Romeo & Juliet. Někteří členové ansámblu si pečlivě budují i hudební kariéru: Finn Wolfhard alias Mike dříve vedl kapelu Calpurnia a dnes je členem The Aubreys. Největší hudební hvězdou obsazení je ovšem Joe Keery, představitel všemi milovaného Stevea, který vydává hudbu pod jménem Djo. Jeho virální hit End of Beginning jste pravděpodobně zaznamenali.
Než se herci – a my společně s nimi – nadobro rozloučí se Stranger Things, do Hawkinse se ještě jednou vrátíme. Naposledy. O páté a poslední sérii jsem měla možnost hovořit s Natalii Dyer (Nancy), Charliem Heatonem (Jonathan) a Jamiem Campbellem Bowerem (Vecnou). Mávám svému třináctiletému já, které by tento fakt nejspíš dlouho rozdýchávalo – a vás teď zvu do našeho povídání.
Charlie a Natalie, tahle série bude tou největší a nejtemnější. Vše směřuje k vyvrcholení a čeká nás hodně akce. Je tam přesto stále místo pro lidskost a vztahy, díky nimž je seriál tak výjimečný?
N: Ano. Nějak se jim podařilo všechno tohle do příběhu vtěsnat.
Ch: Je to tak. A vlastně mám pocit, že je tam těch lidských momentů možná ještě víc než dřív. Když něco uzavíráte, je samozřejmě potřeba dořešit velký příběh a celou mytologii světa Stranger Things. Ale zároveň i vztahy postav a jejich osobní cesty – i ty potřebují svůj závěr.
Jamie, co odlišuje Henryho od klasického stereotypu záporáka, jehož zlo pramení z vnitřní zlomenosti?
J: Strávil jsem hodně času přemýšlením o Henryho vztahu k rodičům a lidem, kteří ho vychovávali – o tom, že byl outsider, izolovaný, že se cítil zásadně jiný než ostatní. To pro mě byl vždycky výchozí bod: viděl jsem v něm ztraceného, nešťastného kluka. Odtud pramenila moje empatie k němu. Mezi natáčením čtvrté a páté série jsem viděl dvě inscenace The First Shadow a to můj vztah k němu ještě prohloubilo. Nevím, jestli jde o to mu plně porozumět, nebo spíš o schopnost ho navnímat, ale rozhodně tam byla silná emocionální linka, která mě vedla.
Byla nějaká konkrétní emoce, kterou jste se v něm snažil udržet, když jste hrál Vecnu?
J: Mezi Henrym a Vecnou je obrovský rozdíl. Když jsem byl v kompletním kostýmu Vecny, emoce, která mě vždycky provázela, byla hluboká zášť – skoro jako by ho dusila. To byl ten základní pocit, ke kterému jsem se pořád vracel.
Vztah Nancy a Jonathana se zrodil ze sdíleného traumatu – a to může být zároveň pojítkem i bariérou. Co jejich vztah posouvá dál? A mohli jste to v této sérii víc prozkoumat?
N: V průběhu let jsme viděli, že je svedlo dohromady trauma, ale zároveň mezi nimi vznikla dynamika, kterou ani jeden z nich nečekal. Opravdu jim na sobě záleží a jejich vztah dál přirozeně roste.
Ch: Po každé řadě se Dufferů (tvůrců seriálu pozn. red.) ptáme: Co vlastně všichni dělají mezi sériemi, když se zrovna nehroutí svět? Jak vypadá jejich vztah mezi jednotlivými krizemi? A mám pocit, že právě tahle rovina se letos víc otevírá. Dozvídáme se, jak jejich vztah funguje – v dobrém i ve špatném – a to je super.
S těmito postavami jste strávili celé desetiletí. Co je ta jedna věc, kterou si z nich nesete dál?
N: Její vlasy. (smích) Ale vážně – Nancy je statečná, má velkou vnitřní sílu a odvahu postavit se sama za sebe. A když hrajete někoho takového, doufáte, že se něco z té energie otiskne i do vašeho života.
Ch: Jonathan vždycky staví ostatní před sebe – někdy až moc – takže to si možná úplně brát nechci. Ale je neuvěřitelně loajální k lidem, které miluje. Je to ochránce. A jeho vlasy? No, to záleží na tom, o jaké sérii se bavíme. (smích)
Vecna věří, že obnovuje rovnováhu. Jak podle něj vypadá vyvážený svět?
J: To je zajímavá otázka. Ve čtvrté řadě, když mluví o rovnováze, je to ještě předtím, než se naplno propadne do toho, kým se nakonec stane. V té době vidí lidi jako někoho, kdo jen předstírá, lže, hraje dokonalý život – přesně tak jako jeho rodiče. V té době pro něj bylo nejdůležitější dostat se k pravdě – k tomu, co se skrývá pod pozlátkem. Chtěl ji odkryt, dostat se ke kořenům života a tu pravdu vyjádřit, místo aby žil v naleštěné fasádě. Ale teď… „rovnováha“ je složité slovo. (smích) Ty pomyslné váhy se posunuly – a rozhodně je na jeho straně víc tíhy než kdy dřív.
- Zdroj článku:
Autorský text
