Holiday Manual: Jak (ne)řešit politiku u štědrovečerního stolu

Vánoce, čas klidu a pohody. No… někdy. Spíš hodně vzácně. Jakmile totiž skončí stres z toho, jestli jsme vybrali správný dárek, jestli není málo nebo naopak moc, jestli přesně odpovídá míře náklonnosti, kterou k danému člověku cítíme, přichází další fáze svátečního programu: den, kdy se máme sbalit a vyrazit za rodiči, sourozenci a dalšími příbuznými. 

Dorazíte na Štědrý den, obligátní otázky na to, co teď zrovna děláte se svým životem nějak přežijete bez větší újmy a je čas usednout ke štědrovečerní večeři. Konverzace začne nevinně: pochvaly jídla, komentáře k počasí. A pak to přijde. Během pár minut se debata stočí k politice.V současnosti je totiž politika neustále ve vzduchu, připravená vplout do každého rozhovoru, stačí jen nepatrný podnět. A u štědrovečerního stolu, kde se potkají různé generace a různé pohledy na svět, je z toho každoroční tradice skoro stejně jistá jako kapr na stole. Jenže ne vždy je možnost se nenápadně vytratit s tácem cukroví do jiné místnosti. Proto se hodí mít v rukávu pár strategií, jak takovou situaci ustát s grácií a bez pocitu, že jste právě absolvovali maraton v emoční zátěži. 

Než promluvíte, zeptejte se sami sebe, jestli vůbec chcete 

Možná nejdůležitější krok se odehrává ještě před samotnou debatou. Je dobré krátce si ujasnit, v jakém rozpoložení právě jste a zda máte kapacitu do politické diskuze vstupovat. Ne každá konverzace je povinná, a ne každý večer je vhodný pro to, abyste vysvětlovali svůj pohled na věc. Pokud jste unavení, přehlcení, hladoví nebo už třetí hodinu přežíváte mezi dvěma rodinnými tábory, je naprosto legitimní říct si, že tohle téma si necháte na jindy. Není nutné se omlouvat, vysvětlovat ani předkládat důkazy. Stačí jednoduché „tohle teď řešit nechci“. Může to být největší dárek, který ten večer věnujete sami sobě. 

Když už na to dojde, dejte si chvilku na nadechnutí 

Pokud se diskuzi přece jen nevyhnete, zkuste vnímat, co se děje v těle. První reakce na “kontroverzní” výrok bývá fyzická – stažený žaludek, horko v obličeji, zrychlený tep. To je přirozené, mozek vyhodnotil situaci jako ohrožující, i když sedíte jen u stolu s příbuznými. Zkusit dát si malou pauzu, nadechnout se, napít se vody nebo vstát pro dezert není útěk, ale způsob, jak přepnout z instinktu na rozum. Teprve když se tělo uklidní, přichází prostor reagovat s klidem. A klidné reakce v debatách dělají zázraky – nejen že snižují napětí, ale zároveň vám umožní udržet si nadhled, což je v rodinných diskuzích vaše superpower. 

Poslouchejte, i když máte chuť okamžitě oponovat 

Jedna z nejúčinnějších technik pro zvládnutí politických hovorů je aktivní naslouchání. Místo toho, abyste přemýšleli nad tím, co řeknete jako první, zkuste skutečně slyšet, co říká druhá strana. V praxi to znamená dát jí prostor, nechat ji dopovědět, shrnout její názor vlastními slovy a teprve poté reagovat. Ne proto, že byste s názorem museli souhlasit, ale proto, že v momentě, kdy má druhý člověk pocit, že je slyšen a brán vážně, přestává mluvit útočně a otevírá se dialogu. A často se ukáže, že za kategoričtějším výrokem se skrývá obava, osobní zkušenost nebo téma, které je pro něj citlivé.  

Nepřeceňujte fakta 

Místo statistik a odborných studií zkuste v konverzaci využít lidskost. Lidé obvykle nepřehodnocují své názory na základě čísla, které jste našli v článku, ale spíš podle toho, zda jim rozumíte a zda se s nimi bavíte respektujícím tónem. Místo přepínání do módu „ještě jeden argument a mám ho“ zkuste sdílet vlastní zkušenost, proč je pro vás dané téma důležité, co jste sami zažili nebo jak si přejete, aby věci fungovaly. Osobní příběhy dělají z debaty lidský rozhovor. A tam je vždy víc empatie než v argumentačním souboji. 

Hledejte společný jmenovatel. I když se zdá, že neexistuje 

Většina politických rozporů nevzniká proto, že by lidé chtěli úplně odlišný svět. Většinou chtějí svět podobný, jen mají rozdílné představy o cestě k němu. Když se pokusíte najít základní hodnoty, na kterých se shodnete, zjistíte, že máte společný cíl a rozhovor se zklidní a otevře. 

Nastavte hranice a neomlouvejte se za ně 

Hranice nejsou nezdvořilost. Pokud cítíte, že debata přechází do osobní roviny, že se stupňuje nebo že se někomu v očích objevuje „já ti to teď vysvětlím“ výraz, je naprosto v pořádku říct, že chcete změnit téma nebo si dát pauzu. Někdy pomůže, když prostě řeknete „ráda bych, aby se o tom mluvilo klidněji“. A pokud ne? Pak je zcela přijatelná varianta odejít. Rodina je důležitá, ale není důvod obětovat vlastní klid jen proto, že někdo nedokáže vést dialog s respektem. 

Přijměte, že vánoční zázrakse nestane

Názory lidí jsou často hluboce zakořeněné, formované rodinou, zkušenostmi, médii i emocemi. Nezmění se během jedné večeře, stejně jako se nezmění přes noc. Očekávat od sebe, že někoho „přesvědčíte“, vás pouze vystresuje. Mnohem realističtější a zároveň cennější cíl je pochopit, proč si druhý člověk myslí to, co si myslí. A možná zasít malou myšlenku, která se někdy v budoucnu rozvine.  

Postarejte se o sebe i po skončení debaty 

I když všechno zvládnete s noblesou, může se stát, že ve vás zůstane pnutí. Krátká procházka, horká sprcha, comfort seriál, u kterého si dáte své comfort jídlo – věnujte si chvilku klidu bez jakýchkoliv výčitek. A pokud rozhovor skutečně gradoval, není od věci ozvat se druhý den jednoduchou zprávou typu: „Včera jsme to vzali zhurta, ale chtěla jsem jen říct, že je mezi námi všechno v pořádku.“ Věcné a hojivé.