Přečteno: Co všechno čteme mezi řádky

Taky máte kamarádku, se kterou si rozumíte v reálu, ale přes zprávy to prostě nejde? V dnešní době jde o značné dilema, protože digitální komunikace není zdaleka tak zanedbatelná, jak se může zdát. V postpandemické společnosti, kde se epidemie osamělosti stala globální hrozbou, to platí obzvlášť. Ať už jde o Zoom calls, e-maily, Tinder či Bumble, nebo catch-up s kamarády, komunikujeme online každý den. Je to zkrátka pohodlnější a rychlejší. Slova, která vložíme do zprávy jsou ale o něco zranitelnější, jelikož jsou náchylnější k různým interpretacím.

Většina expertů se shoduje, že až 80 % naší komunikace tváří v tvář je neverbální. To znamená, že výrazná část toho, co sdělujeme, se děje prostřednictvím tónu hlasu, mimiky, gest a dalších neverbálních prvků. V digitální komunikaci tuto roli přebírá emoji, interpunkce, rychlost odpovědí nebo styl psaní. To vše má velký vliv na to, jak jsou naše slova vnímaná.

Mohlo by se vám líbit

Who's that girl? Vše důležité o Charli XCX a brat girl summer

Jedním tahem nebo krok za krokem?

Když máte něco na srdci, vměstnáte vše, co chcete říct – kdo, co, kde a kdy, spolu s dalšími potřebnými detaily, souvislostmi, otázkami a názory – do jednoho dlouhého odstavce a pošlete to najednou? Nebo naopak zaplavíte druhou osobu sérií krátkých zpráv a doufáte, že na konci příběh bude dávat smysl? Pokud dostanete sprchu krátkých zpráv, jejich odesílatel vás pravděpodobně chce provést situací krok za krokem, aby vás vtáhl do stejného emocionálního prožitku, který zažíval on sám.  Jde o přirozenější, víc konverzační způsob, který ale dokáže lézt na nervy. Ne každý na to má čas a trpělivost. Na druhou stranu, pokud se rozhodnete pro jeden dlouhý odstavec, můžete text strukturovat, vyfiltrovat nepodstatné detaily a promyslet, co skutečně chcete říct. Tento styl je vhodnější pro vážnější nebo formální situace, zatímco textová sprcha skvěle poslouží, když potřebujete kamarádce rychle sdělit, koho jste právě potkali, a chcete být patřičně dramatičtí.

Jeden smajlík, dva významy

Stačí jeden palec nahoru a slova před ním zní okamžitě ironicky (nebo minimálně pasivně-agresivně). Tak to aspoň vnímám já a moje okolí. Vy možná používáte palec nahoru a ten chladně se smějící smajlík s čistými úmysly, což je naprosto v pořádku – je to váš styl psaní. Naše online konverzace jsou ale tímto předurčeny k nedorozuměním a zbytečnému stresu.

Význam emojis je závislý na kontextu a je flexibilní, proto se smajlíci občas stávají příčinou lehké úzkosti. Ta ovšem může vzniknout i při jejich absenci. Chceme-li napsat něco nepříjemného, emoji dokáže zprávu změkčit. Naopak, pokud chybí, zpráva vyzní daleko hruběji, než jsme zamýšleli. Svůj komunikační styl tak neustále přizpůsobujeme možným interpretacím.

Smajlíci jsou tématem i v pracovním prostředí. Někteří preferují striktně formální komunikaci mezi kolegy, kde pro emojis není místo. Všichni se ale asi shodneme, že zpráva od šéfové se čte o něco lépe, když je zakončená virtuálním úsměvem.

Kontroverzní hlasovky

Hlasové zprávy jsou praktické – můžu uklízet, cvičit, nebo dělat cokoliv jiného, a přitom poslouchat (často pozoruhodný) tok myšlenek mé kamarádky. Hlasovky nám umožňují vyjádřit emoce, které by se v textu ztratily, a dávají prostor větší spontánnosti a blízkosti. Ale ani tak nejsou vždy tou nejvhodnější formou komunikace. Tím, že je posloucháme při multitaskingu, nevěnujeme druhému plnou pozornost, kterou očekává a kterou si zaslouží. Často pak reagujeme roztržitě nebo se zpožděním a kamarád na telefonu se může cítit přehlížený.

„Přečteno“

Někdo si přečetl vaši zprávu, ale neodpověděl. Dvě modré fajfky na WhatsAppu nebo slovo „Přečteno“ na iMessage dnes docela spolehlivě fungují jako spouštěče stresu a paniky. To je zcela pochopitelné, zejména pokud jde o někoho, o koho máte zájem, nebo pokud jste si právě vylili srdce kamarádovi, který vás nechal bez odpovědi. Nikdo nechce být ignorován lidmi, na kterých mu záleží. Jeden z důvodů, proč je nám to tak nepříjemné, je, že žijeme ve zrychleném světě, který nás utvrdil v představě, že si zasloužíme odpověď na všechno co nejdříve. Digitální kultura jede v módu „always-on“; očekáváme, že všichni mají telefon neustále u sebe, a považujeme za neslušnost, když nám někdo neodpoví okamžitě. Vždyť určitě právě scrolluje na Instagramu! Nejen, že je tento tlak vyčerpávající a potenciálním zdrojem konfliktů, vede také k tomu, že veškeré denní online interakce ztrácejí na hodnotě, stávají se ploššími a vykrádají témata i hloubku offline konverzacím u skleničky vína. Hodně je toho řečeno online, ale zrychleně a v reálu to už místo nenachází vůbec. Co s tím?

Může být nápomocné se o tomto tématu otevřeně bavit se svými blízkými. Nastavit si hranice a informovat je o časových rámcích, ve kterých jste schopní udržovat kontakt. Zkrátka přistupovat k online interakcím se stejným záměrem a energií jako k osobním vztahům. Touto cestou si můžete vybudovat bezpečnější digitální prostor, který bude méně zatížen tlakem a očekáváními.