Na návštěvě u velkolepé šperkařky Janji Prokić

Janja Prokić se narodila v srbském Bělehradě a od devíti let žije v Praze. Studovala Akademii výtvarných umění v ateliéru malíře Vladimíra Skrepla, Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u sochaře Kurta Gebauera a diplomovala v ateliéru K.O.V. designérky Evy Eisler.

Každý, kdo alespoň jednou zatoužil po lokálním designérském šperku, musel slyšet o Janji Prokić – Designérce šperku let 2014 a 2018 podle Akademie českého designu a autorce zcela výjimečných malých i velkých talismanů z vzácných kovů.

Janja se při své práci často obrací k přírodě a její šperky v sobě nesou prvky flóry nebo fauny. Její poslední kolekce s názvem Ineō s lesem doslova souzní, více si o ní mimochodem můžete přečíst v našem článku zde.

Klidně se vsadím o hroudu zlata, že pokud jste měli alespoň jednu šanci Janju potkat a vidět její práci, zapsala se vám do paměti. Je to výrazná, avšak tajuplná osobnost a podobná je také její tvorba. Na podzim roku 2017 si autorka otevřela vlastní studio na Uhelném trhu. Prostor s původními parketami a kl asicistním štukovým stropem od Tomassa Soldatiho tehdy proměnila na vlastní svatyni, která dokonale odrážela její osobitý charakter, vkusně prezentovala autorčinu tvorbu a zároveň i současný design a umění. 

Stěhování pryč a pak zase Na Švihanku

Letos se však šperkařka rozhodla showroom i dílnu přesunout na své oblíbené Vinohrady, kde žije od patnácti let. V ulici Na Švihance už jako mladá slečna chodívala okolo činžovního domu s řadovým číslem 9, jehož vstupní portál střeží dva pávi se zlatými korunkami. Snila, že se do něj jednoho dne nastěhuje. A tak se také stalo. Když se Janja po letech z bytu stěhovala na novou adresu, až po pár měsících jí napadlo, že by byl vhodný pro její práci. Naštěstí zůstal prostor vlivem pandemie stále volný a tak dnes designérka ve svém bývalém obývacím pokoji vítá zákazníky, kteří přicházejí obhlídnout novou kolekcí šperků. V ložnici zase se svým týmem vyřizuje papírování. Zmatená je z toho už snad jen fenka Eliška, která si stále lehá na svá oblíbená místa bývalého domova.

„Byla to úplná shoda covidových náhod. Delší dobu jsem přemýšlela, jestli jsem s tím původním místem spokojená. Měla jsem moc ráda ten konkrétní prostor, ale ne Uhelný trh. Pak přišel covid a neshoda s majitelkou prostoru. Začala jsem hledat nový prostor a chtěla být na Vinohradech, protože ty mám z celé Prahy nejraději, “ vysvětluje Janja.

 

 

Takovej trochu šílenej dívčí budoár

Čím se nový ateliér liší od toho původního, ptám se. „Je pro mě osobnější. Navíc je takový míň přísný a víc uvolněný,“ odpovídá bleskově Janja a přidává vysvětlení, proč kobaltově modré stěny nahradila fuchsiová: „Chtěla jsem, aby to mělo jinou atmosféru, aby to nebyla kopie toho prvního. Původně jsem chtěla, aby byl světle růžový, ale to jsem pak nějak nezvládla a šla zase do tmavé, protože to prostě mám ráda. Kýč to není. Chtěla jsem, aby to byl takovej trochu šílenej dívčí budoár, takže proto růžová.“

A jaké je to chodit do práce tam, kde to dříve nazývala domovem? „Je to skvělý! Cítím se tady jako doma, haha. Ne, dělá se mi tu fakt skvěle a jsem víc uvolněná, asi teda my všechny,“ odkazuje Janja na kolegyně a dost možná také fenku Elišku.

 

 

Přijďte si osobitý budoár plný autorských šperků a artefaktů z Janjiny tvorby prohlédnout na vlastní oči. Až do 23. prosince zde probíhají Vánoční Open Days a v novém roce si stačí dohodnout schůzku.