Ládovat do sebe seriál – tak nějak by se dal binge-wathcing chápat, etymologie slova „binge“ totiž odkazuje právě k nutkavé a nárazové potřebě něco ve větším množství zhltnout a dříve se používalo hlavně v souvislosti s jídlem a pitím. Až začátkem nultých let 21. století se začíná nárazově objevovat ve spojení se sledováním televize, především seriálů, a v našem slovníku – a hlavně v naší každodennosti – se ustálil díky prvnímu seriálu, který Netflix zkusil diváctvu prodat právě srze možnost binge: zhltnout ho celý, najednou a ideálně bez přestávky.
Byl to dnes už kultovní House of Cards, jehož první dvě řady Netflix koupil za sto milionů dolarů, a přeplatil tak svoji konkurenci jako HBO nebo Showtime. Ukázalo se, že vsadil na správnou kartu (volba slov není náhodná), a to jak seriálem s hvězdným tvůrčím týmem v čele s hercem Kevinem Spaceym nebo režisérem Davidem Fincherem, tak právě strategií vypustit do světa celou první řadu najednou.
Nejenže série o vlivném bezskrupulózním kariérním politikovi Frankovi Underwoodovi začala ihned sbírat nominace na ceny Emmy a proměňovat je, ale netflixoví marketéři zaznamenali také nebývalý nárůst předplatitelů. Výkonný ředitel této platformy Reed Hastings tehdy tuto novou taktiku romanticky připodobňoval ke čtení knih, při kterém přece častokrát také nekončíte četbu po kapitole, ale pokud vás baví, čtete prostě dál, dokud knížku nedočtete celou.
Ještě se díváš?
S přelivem divácta od klasického lineárního vysílání typického pro televize na platformy, které umožňují konzumovat obsah kdykoli a kdekoli, se binge-watching stal oblíbenou formou konzumace seriálů. Některé tituly se tak už ve vývoji tvoří přímo s ohledem na tento způsob sledování, ať už jde o napínavé thrillery, nebo romantické komedie ve stylu Emily v Paříži.
Pro každý typ diváctva se najde právě ta jeho malina, kterou bude chtít slupnout celou najednou. Není náhoda, že právě binge tak vede k nadprodukci formátů, které jako by byly (a ony také jsou) stvořené k nenáročnému sledování – nejrůznější reality show, soutěže a pořady zaměřené na vaření nebo lehce stravitelné dokumenty či stand-upy.
Podle některých studií je totiž binge-watching také snadným zdrojem dopaminu, tedy hormonu štěstí, jejž naše tělo produkuje při činnostech, které nám jsou příjemné. Schoulit se pod deku a trávit hodiny ve světě našich oblíbených hrdinek a hrdinů je samozřejmě velmi příjemné a uspokojující.
Metoda má ovšem také svoje kritiky – ať už jde o ty, kteří poukazují na jistou homogenizaci obsahu, jenž má vliv na naše názorové proudy a pohled na svět, tak ty, kteří upozorňují na to, jak právě streamingové platformy dokážou pomocí technologických inovací neustále přizpůsobovat nabízený obsah a jeho hltání ve snaze maximalizovat naši schopnost přikovat nás k obrazovce (a tím také formovat náš světonázor i politické vymezení):
„Náš největší konkurent je spánek,“ nechal se slyšet v nadsázce výkonný ředitel Netflixu v roce 2017. Ano, spánek, jídlo nebo chození ven – to všechno nám stojí v cestě za klidným sledováním obsahu. Tedy… v tomhle případě už je možná lepší mluvit o konzumaci. Streamovací platformy nám tak v podstatě diktují, nejen co sledovat, ale také jak, a od onoho roku 2013 a House of Cards jsou v tom čím dál lepší a jejich taktiky čím dál sofistikovanější.
Dnes už tedy nejde ani tak o to, kolik dílů seriálu zkoukneme, ale spíš na jaký se budeme dívat – jako by jedinou „správnou“ formou byl právě binge. Funkce jako „přeskočit znělku“ nebo automatické přehrávání dílů nás totiž samy posouvají ve sledování dopředu.
Nemusíme se vracet na homepage, abychom přehráli další díl nebo hledali nový obsah, platforma tuhle volbu dělá za nás. Netflix tak otočil pravidla hry– předpokládá, že se chceme dívat, a pokud ne, jsme to my, kdo musíme kliknutím přehrávání ukončit, ne naopak.
Komu se někdy podařilo „prokoukat“ se až do usínání s laptopem u hlavy, si jistě vybaví hlášku „Are You Still Watching?“, tedy dotaz, jestli se ještě díváme, kterým se Netflix ptá bingujícího diváctva, jestli náhodou neusnulo (usnulo, já tedy určitě). Je na tom něco znepokojujícího, až dystopického.
Chcete si přečíst celý článek? V plném znění jej najdete v tištěném vydání červencové ELLE. Svůj výtisk si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a poštovným zdarma na tomto odkaze.
Zdroj: Autorský článek
