Jsou toho plné titulky světových médií: „What’s the Matter with Men?“, „The Emotional Cost of Dating Men“, „The Trouble With Wanting Men“ i prvoplánově provokativní „Is Having A Boyfriend Embarrassing Now?“ Randění mezi heterosexuály je údajně peklo. A tenhle fenomén má i jméno: heteropesimismus, nebo dokonce heterofatalismus.
Krize maskulinity se poslední roky skloňuje, kam se podíváš, oběťmi ale samozřejmě nejsou pouze muži. Stále více dívek a žen odchází ze seznamovacích aplikací i offline světa randění. Quietquitting. Ne proto, že by jim na vztazích nezáleželo, ale proto, že jsou vyčerpané. Mají pocit, že do navazování vztahů vložily příliš mnoho energie a emocionální práce, aniž by se jim dostalo odpovídající reakce.
„Víte, co mě fakt dojme? Když se mě na něco zeptá a poslechne si celou moji odpověď! A když má ještě navíc doplňující otázky? Wow, neskutečný!” popisuje mně (36) a editorce Barbaře (45) naše Gen Z kolegyně Viktorie (25) s hořkým úsměvem. „Já vím, že to zní, že si dělám srandu, ale holky, takhle to fakt je…“ Ironické vtipy nám sice alespoň na chvíli uleví, jak ale píše Maja Kovačević pro českou mediální platformu Page Not Found, „ironie na revoluci vztahů nestačí”.
Moderní láska naráží na klesající kvalitu heterosexuálních mužů. Zatímco kdysi bylo běžné, že se vysoce vzdělaní muži ženili s méně vzdělanými ženami (aby ne, když ženy nesměly na univerzity!), dnes ženy statisticky častěji vstupují do manželství s méně vzdělaným mužem. Podle australského výzkumu je také třetina žen, které se rozvedou ve středním věku, „šťastnější než kdy dřív“. Ženy ze skupiny tzv. silver splitters nacházejí naplnění v tom, že se konečně stávají tím, kým vždycky chtěly být. Mimo jiné i proto, že na to konečně mají ČAS… protože 91 % neplacené práce v domácnosti připadá ve vztazích stále na ně.
A tak jsme si na obálku únorové ELLE vysnili příběh o fiktivní továrně na muže. Teď ale pozor – DOKONALOST v něm nefiguruje. Současné ženy nehledají muže perfektního, nechtějí ale ani bare minimum. Mám blízkou kamarádku, kterou přitahují jen muži s větším bříškem, bývalou kolegyni, kterou nevzrušují velké penisy a nemá o ně absolutní zájem, a známou, jejíž muž je s prominutím absolutní nemehlo, takže manuální práce během rekonstrukce staré hájenky zvládá sama a miluje ho za úplně jiné kvality. Všechno jsou to ženy z masa a kostí, a ne smyšlené konstrukty. Takže konec výmluv, které se hojně objevují na diskuzních fórech hluboko v manosféře.
Chceme parťáky. Kluky, kteří se nebudou vymlouvat na přísného otce a svůj emoční batůžek si vyřeší na terapii. Muže, kteří se s námi budou sice hádat o nesmyslech, ale vždycky nás podrží v hluboké krizi. Muže, kteří doma „nepomáhají”, táty, kteří „nehlídají”. Muže, kteří chápou, že se domácí práce nedělí na mužské a ženské, ale tak, aby si každý našel to, co ho otravuje nejméně. Týpky, kteří se nebudou chvástat tím, jak válí v posteli, ale budou se živě zajímat o to, co nám dělá dobře, kde a jak intenzivně. Kluky, co neghostují, ale umí napsat: „Promiň, necítím to.“ Lidi s mužskými chromozomy, kteří chtějí růst vedle nás a s námi.
Možná právě pesimismus ale není tím nejhorším výchozím bodem k revoluci moderní lásky. Vracím se k mé oblíbené, nadčasové eseji filozofa Alaina de Bottona nazvané Why You Will Marry the Wrong Person. „Musíme vyměnit romantický pohled za tragické (a místy i komické) vědomí, že každý člověk nás bude frustrovat, rozčilovat, dráždit, přivádět k šílenství a zklamávat – a my (zcela bez zlého úmyslu) budeme dělat totéž jim. (…) Člověk, který se k nám hodí nejlépe, není ten, kdo sdílí všechny naše názory (takový člověk neexistuje), ale ten, kdo dokáže rozdíly inteligentně vyjednávat – ten, kdo umí vést spor. Nejde o nějakou abstraktní představu dokonalé komplementarity, ale o schopnost snášet rozdíly s velkorysostí.”
Inspirativním párem naší scény je třeba Bára Poláková s o 14 let mladším Štěpánem Urbanem – otevřený rozhovor s nimi najdete na straně 48. Manifest intimity bez srovnávání napsala Hana Řičicová (str. 43) a o rozchodu, ale tentokrát s prací, si přečtěte na straně 64. Svou profesní filozofii s námi sdílí párová terapeutka Irena Vetchá (str. 70), a pokud jste randění ještě nevzdali a chcete s někým zažít netradiční aktivitu, vyzkoušeli jsme je za vás na straně 110.
Držím nám všem palce, ať je láska v roce 2026 na vzestupu.
- Zdroj článku:
Tištěná ELLE 02/26
