Na začátek musím pogratulovat k dvaceti letům kariéry. Jaké je, to číslo slyšet nahlas?
Zní to opravdu jako strašně dlouhá doba. Když se něčemu věnujete pět nebo devět let, je to hodně, ale dvacet let je úplně jiná kapitola. Na druhou stranu jsem začala už v patnácti, takže zatímco moji kamarádi, známí nebo můj přítel jsou teď ve věku, kdy jsou pracovně na vrcholu, hodně cestují a budují kariéru, já jsem naopak častěji doma než venku. Nejvíc jsem pracovala právě v době, kdy byli ostatní ještě na školách. Troufám si říct, že to nejlepší už mám odmakáno.
Kdy přišel tvůj profesní vrchol?
Třeba rok a půl poté, co jsem se modelingu začala věnovat naplno. Období od šestnácti do devatenácti bylo opravdu hardcore. Šla jsem svůj první fashion week, začala jsem fotit kampaně, fotila jsem se Stevenem Meiselem pro italskou Vogue…
Když se ohlédneš zpátky – jaká byla Denisa před dvaceti lety a jaká je dnes?
Baví mě na to vzpomínat, i když mi to zároveň připadá jako úplně jiný život. Bylo mi patnáct, nemluvila jsem anglicky a hodně jsem se styděla. V backstagi jsem nechtěla dávat rozhovory, byla jsem introvertní. Ten svět mě ale naučil být víc sama sebou. Dnes když o sobě řeknu, že jsem introvert, lidé, kteří mě znají, se smějí. Když se rozjedu, nezavřu pusu. Ale zároveň pořád miluju být v přírodě, třeba na chatě. Potřebuju obojí – klid i ten divoký svět okolo sebe.
Pamatuješ si svou první zahraniční přehlídku?
Myslím, že úplně první byla v době, kdy mi bylo šestnáct a byla jsem na dva měsíce v Singapuru. Dostala jsem práci v Hongkongu na přehlídce Gucci. Pak jsem ale byla hozená rovnou do klasického řetězce fashion weeků – New York, Milán, Paříž.
Tvoje cesta začala na castingu v obchodním centru Chodov. Jak se to stalo?
Poslala mě tam máma. Byla jsem tehdy se sestřenicí na chatě, byl poslední den castingu a máma mi volala, kde jsem, ať sednu na autobus a přijedu, protože je to poslední šance. Byla jsem úplně otrávená, protože to nebylo něco, čemu bych se tehdy chtěla věnovat. Přijela jsem tam, měla jsem skejťácké boty, kapsáče, mikinu s kapucí. Už předtím mě oslovili ve škole kvůli reklamě, ale nevyšlo to. No a tentokrát to vyšlo.
V jakém prostředí jsi vyrůstala?
Vyrůstala jsem v úplně normální české rodině. Táta byl taxikář, máma pracovala jako prodavačka, později měla na starosti občerstvení v jídelních vozech. Vyrostla jsem na sídlišti na Chodově. Neměli jsme hodně peněz. Mamka na nás byla nějakou dobu sama, táta od nás odešel, když mi byly dva roky. Pak přišel otčím, který je s námi dodnes. Myslím, že právě tohle mi hodně dalo. Vyrůstala jsem v době, kdy ještě nebyly sociální sítě. Neměla jsem před sebou obrázky jiných světů, které by mě inspirovaly k tomu, cestovat nebo mít obrovské ambice. Lidé kolem mě takové sny neměli. Možná i proto jsem zůstala skromná a vážím si věcí, které mi do života přišly.
Co pro tebe bylo nejtěžší?
Rodina a přátelé pro mě byli všechno. Bylo mi patnáct, chtěla jsem chodit ven s kamarády, být trochu rebel. Mám dva bratry, ten starší je ode mě jen o dva roky, takže jsem za ním a jeho partou pořád běhala. Měli jsme velkou rodinu, pořád nějaké oslavy. Najednou jsem začala hodně cestovat a často jsem doma chyběla. Pamatuju si, že jsem jednou v Paříži fotila magazín přesně v den svých narozenin. Mám dvojče, takže jsme poprvé neslavili spolu. Celý den pro mě bylo těžké se soustředit. Dneska si člověk řekne, že se to oslaví jindy, ale v tom momentu to těžké bylo. Vždycky když jsem se vrátila domů, jsem hned běžela před barák na naše místo pod stříškami, kde jsme si kopali hacky sackem (smích).
Vydání až ke dveřím zdarma
Svůj výtisk květnové ELLE si můžete objednat přímo do své schránky jako roční předplatné ELLE za 1299 Kč + fen Valera Excel v hodnotě 1299 Kč s poštovným zdarma na tomto odkaze.
- Zdroj článku:
Tištěná ELLE 06/26
