Oranžové víno se může jevit jako odvážný experiment či rozpustilý výstřelek současné generace mladých vinařů, kteří si rádi dělají věci po svém, opak je ale pravdou – jak tomu tak v gastronomii často bývá, i v případě neobvykle zbarvených vín se jedná o návrat ke kořenům.
Oranžové víno? Cože?
Oranžová vína mají dlouhou tradici. Pokud bychom se přesunuli v čase o pár tisíc let dozadu a ochutnali úplně první vína připravená z bílé vinné révy, zjistili bychom, že byla dost tmavá, a měla tak mnohem blíže k vínům oranžovým než bílým. Dříve se sklidily hrozny z celé vinice najednou, nikdo neřešil odrůdy ani barvy, a to ani později při jejich zpracování a lahvování.
Za kolébku oranžových vín je považována Gruzie. Původní oranžová vína Gruzínci vyráběli tak, že rmut ze sebraných hroznů nechali neřízeně fermentovat a dlouze louhovat v hliněných amforách, kterým se říká kvevri. často navíc tyto nádoby zakopali pod zem, aby se k vínu nedostal žádný vzduch. Tvar nádob kvevri napomáhá tomu, aby kal sedal ke dnu, nad ním vznikalo samotné víno a těsně pod hladinou plavaly slupky, které nápoji dodávají typickou vůni. Gruzínci to s oranžovými víny mají podobně jako Češi s pivem – považují je za své kulturní dědictví, jsou na ně hrdí a vyrábějí je dosud. Novodobá oranžová vína se k nám ale v současnosti dostávají převážně ze Slovinska, Rakouska či Itálie.
A tohle vám chutná?
Oproti bílým vínům, u kterých před lisováním probíhá jen krátká macerace, oranžová vína „leží na slupkách“ mnohem déle. Dlouhá macerace vínům vdechne zlatou, žlutě narůžovělou, měděnou, až sytě oranžovou barvu. Oranžové víno se tedy lisuje ze stejných hroznů, jaké vinaři používají pro bílá vína, vyrábí se ale v podstatě jako víno červené – jeho tajemství tkví v delším kontaktu se slupkami.
Vinaři a vinařky často sbírají hrozny ručně, místo lisování je šlapou, pro ošetření keřů používají pouze ekologicky šetrné látky a chemie se zřekli také při zpracování hroznů. Mošty nechávají kvasit přirozeně, většinou je nefiltrují ani nečiří, vína nijak nepřikrášlují a nejednotí, respektují jejich autentický ráz a sírou je konzervují jen nepatrně. Protože do hroznů v tancích zasahují jen minimálně, je vždy tak trochu překvapením, co si ve finále nalijete do skleničky.
Oranžová vína jsou pro fajnšmekry. Pijáci konvenčních vín by je dost možná popsali jako „ta divná“, zakalená, hrubá, mnohdy s nezvyklým, až nevábným aromatem. Pokud se chystáte oranžové víno ochutnat poprvé, nemějte žádná očekávání, buďte otevření novým vjemům a chtějte se nechat překvapit. Vůně oranžových vín je výrazná, robustní, často herbální. Chuť bývá složitá kvůli mnohem vyšší hladině tříslovin, než jakou mívají vína bílá. Oranžová vína chutnají lehce výstředně a velmi osobitě. Každá odrůda je jiná, chuť ovlivňuje i to, zda víno kvasí v dřevěném sudu, nerezu, nebo v již zmíněné hliněné nádobě. Jsou minerální, typické jsou pro ně tóny koření, sušeného ovoce, čaje, ořechů, bylin, kandovaných pomerančů nebo umami. Chuť může být na první dobrou nezvykle doslana. ...
Chcete číst dál? Text si v nezkrácené verzi mimo jiné přečtete v aktuálním vydání ELLE. Svůj výtisk si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a poštovným zdarma na tomto odkaze.
Zdroj: Autorský text
