Po absolvování London College of Fashion a stáži u takových osobností, jako jsou Vivienne Westwood či Giles Deacon, založila Ruchika Sachdeva v roce 2011 svou vlastní značku Bodice se silnou estetikou hledající rovnováhu bez chaosem a minimalismem. Od zařazení mezi 500 nejvlivnějších lidí módního průmyslu Business of Fashion (500 BOF) po vítězství v prestižní International Woolmark Prize v roce 2018 mění návrhářka vnímání tradičního oděvu.
Narodila jste se v Západním Dillí. Jaké bylo vaše dětství v hlavním městě?
Velmi jednoduché. Asi jako pro mnohé Indy bylo především o rodině a o komunitě, ve které jsem vyrůstala. V Indii dětství není jen o vás samotných, sourozencích a rodičích. Jste tu neustále v obklopení prarodičů, příbuzných z matčiny i otcovy strany, ale i sousedů. Vaši sousedé se stanou součástí vaší rodiny a já si myslím, že přesně to dělá z vyrůstání v Indii něco tak specifického a neopakovatelného, že jsem to nikde jinde ve světě nezaznamenala. Za léta mého vyrůstání se Indie hodně proměnila a posunula, připouštím ale, že také záleží na tom, do jakého prostředí se narodíte. My jsme žili skromně, hlučně a nikdy ne sami, a byli jsme tak spokojení.
Co vám dospívání v takovém prostředí dalo?
Myslím si, že mě tento komunitní a každým coulem hlasitý a barevný způsob života naučil soustředit se na práci i ve chvíli, kdy je kolem mě mnoho lidí a velký hluk. V Indii jste neustále obklopena mnoha elementy, zvuky a lidmi. Nikdy jsem třeba neznala, jaké to je, mít vlastní pokoj, dokud jsem se nevydala studovat do Londýna. Když tak o tom mluvím, má značka Bodice je vlastně reakcí na to všechno. Část ve mně žíznila po minimalismu, tichu a organizovanosti, protože můj život byl vždycky jeden velký chaos. Ačkoliv jsem na to zvyklá, určitá část mého já potřebovala k životu strohé linie a čistotu. Bodice je odpovědí na intenzivní maximalismus, kterým jsem byla obklopena v Indii, a reaguje protikladem.
Pamatuji si cestu do vašeho studia. Čtyřicet minut skrz celé Nové Dillí, uprostřed ohromné dopravní zácpy a neustálého zvuku klaksonů. A pak se před námi otevřela brána obrovské zahrady, ve které pobíhají psi a procházejí se pávi, kvetou tam stromy a roste zelenina… a uprostřed toho máte část výroby a showroom. Vše to vypadalo zenově a dost to vystihuje to, co mi popisujete. Nalézáte tak svůj vlastní balanc v kontrastech.
Ano, přesně tak! Myslím, že to mě dokonale vystihuje. Někde mezi protiklady nalézám svou vlastní rovnováhu.
Velkou změnou pro vás jistě bylo stěhování za studiem do Londýna.
Do Londýna jsem se odstěhovala, abych mohla studovat módu. Bylo to poprvé, kdy jsem opustila Indii, takže si dokážete představit, že to byla obrovská změna. Mé dospívání pak vyústilo v neustálé orientování se mezi kontrasty Západu a Východu. Jednou či dvakrát do roka jsem se ocitla ve svém starém a chaotickém životě, abych se pak vrátila do studentských let v deštivém Londýně. Což mě naučilo, že jako lidé nemůžeme být zaškatulkováni. Nemůžeme přece o někom říct, zda je Ind, či nikoli, zda je hlučný, či tichý. My lidé rádi kategorizujeme, ale málokdo do nějaké škatulky skutečně zapadá.
V Londýně jste byla stážistkou u velkých jmen módního průmyslu. Spolupracovala jste s Vivienne Westwood nebo Gilesem Deaconem. Co nejdůležitějšího vás naučili?
Mnohé. Především Vivienne Westwood nebyla jen pouhou návrhářkou, stála si pevně za svými názory. Byla aktivistkou, mnohem více než jen designérkou, a tak ji poznal i svět. Naučila mě mít vybudovaný svůj systém hodnot. A také mi ukázala, jak využít sílu módy k názorovému vyjádření. Když jsem byla v Londýně, pochopila jsem, že skrze subkultury mladí mohou svým oblečením protestovat. To, že nějak vypadáte, také znamená, že patříte k určité názorové skupině nebo komunitě. Je to touha něco sdělit světu, rebelovat velmi jemným způsobem, aniž by cokoli bylo řečeno nahlas. Móda má tento jemný smysl pro revoluci a protest, aniž by nositel musel být hlasitý. Vivienne mě naučila, že módou mohu vyjádřit mnoho. Jistě, je to i o kvalitních materiálech, luxusu a řemeslu, ale s módou – podobně jako s uměním a jinými formami designu – můžete skrze vaše vlastní tělo skutečně vyjádřit, kdo jste. Vivienne Westwood toto ztělesňovala a byla takovým prorokem módního aktivismu. Stála si za svým a mě skrze posílení hodnotového systému navigovala k tomu, abych demonstrovala, v co věřím, nebo se naopak poprala s tím, co mi příjemné není.
A když jste se vrátila, založila jste značku Bodice, která na vašich hodnotách stavěla.
Ano, ale to nebylo původně v plánu. Z Londýna jsem se vrátila s absolventskou kolekcí a zkusila jsem ji přihlásit do soutěže konající se během indického týdne módy, která je určená k podpoře mladých talentů. Vyhrála jsem ji a v rámci výhry získala možnost mít vlastní přehlídku a s ní spojenou publicitu. V jednu chvíli jsem tak stála před rozhodnutím, jak svou značku pojmenovat, a tak se zrodila Bodice.
Článek v plném znění najdete v únorovém vydání ELLE. Nenechte si jej uniknout, nebo si rovnou dopřejte předplatné magazínu. Obojí si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a poštovným zdarma na tomto odkaze.
Zdroj: autorský článek
