Zde je váš návod na to, jak přežít Vánoce

Pro každého z nás znamenají svátky výzvu. Ocitáme se najednou pohromadě s příbuznými, se kterými se náš pohled na život může míjet. Sesbírali jsme proto své zkušenosti a poučili jsme se i ze zážitků kamarádů, kolegů a známých. Tady je stručný průvodce, jak se vymanit z bludného kruhu nesplněných očekávání blízkých tak, aby s vámi po Vánocích mluvila aspoň příslovečná klika u dveří. (Na pozdější reklamace nebude brán zřetel!)

Když jste… queer

Ještě jste se před širší rodinou nevyoutovali. Teď vás ale čeká pár dnů se strýčkem, který dělá přehnané dávivé zvuky, když slyší slovní spojení „Prague pride“, a místo slova gay používá nadávky tak zastaralé, že jste museli podniknout menší archeologický výzkum, abyste vůbec zjistili, co znamenají. Co s tím? Zkuste na jeho více či méně zastřené narážky na adresu celé komunity reagovat přímo. Jemně (alespoň ze začátku, prosím, záchranka má co dělat se všemi těmi zapíchanými rybími kostmi, nemusí ještě vyjíždět k infarktu), ale jistě ho opravte, vysvětlujte a ukazujte. Poslouží k tomu třeba Instagram aktivisty Kryštofa Stupky (@ krystofstupka), věcné a srozumitelné informace Johany Bázlerové (@jsem v obraze) nebo kniha Filipa Titlbacha Byli jsme tu vždycky. Až když se veškerá vaše snaha bude míjet účinkem, oslovte strýčkovy skryté touhy. „Posunout se z místa pomohla až nabídka, že strýce s sebou vezmu do gay klubu.“ říká kamarád Petr. „Umlčela ho. Dělal, že ho nestoudnost mého návrhu urazila, ale bylo vidět, jak se to v něm pere – nejradši by řekl: ‚Jdem!‘” usmívá se vědoucně třicetiletý marketingový manažer.

Když jste… Bi

Už by bylo (z pohledu rodiny) načase přivést domů ukázat partnera, ale vy zrovna žádného nemáte, a navíc jste se právě začaly moc příjemně oťukávat s kolegyní a uvědomila jste si, že se vaše sexualita neubírá jen jedním směrem. Máma byla doteď vaše nejlepší kamarádka, které jste se se vším svěřovala, ale tohle by ji zabilo? Tak jí to prostě neříkejte. „Trvalo mi to, ale uvědomila jsem si, že s mámou můžu mít skvělý vztah, nicméně vyprávět jí dopodrobna o lesbických snech nemusím, nedlužím jí to,“ vysvětluje Yvonna, která se se svojí bisexualitou teprve sžívá. „Je úplně o. k. nechat si tuhle část života jen pro sebe, než dospěju k tomu, že ji chci sdílet. A ano, stálo mě to pár hodin terapie. No a co?“

když jste… dospělí

Naďa se úplně bojí jezdit na svátky domů, ač žije „příkladným životem“ i podle konzervativních standardů svých příbuzných: s partnerem se zasnoubili, chystají svatbu a probírají, kdy do svých životů přivítají miminko. Ví ovšem, že se zase potká se švagrem, který navzdory tomu, že už mu šednou skráně, ještě mentálně neopustil šestou třídu. „Mám úplně sevřený žaludek, protože zase bude vyprávět neuvěřitelně trapné vtipy, barvitě líčit svůj sexuální život s mojí ségrou, o kterém fakt nechci nic vědět, a ptát se mě třeba, jakou pozici máme s partnerem aktuálně nejradši a jestli to děláme aspoň z půlky tak často jako králíci, to je jeho all-time favorit. Nikdy rozpaky nevím, co říct, a koktám,“ přivírá Naďa při pouhé představě cringe momentů oči hrůzou. Volbu životního partnera svých blízkých nemusíte schvalovat, ale tohle není o nich, je to o vás. Stanovte si hranice tak, aby se pro vás každá návštěva rodiny neproměnila v únikovou hru. Být příbuzní ještě neznamená mít automaticky nárok na všechny informace a emoce. Když se vás švagr bude ptát na dění v ložnici, nemusíte mu odpovědět. Nemusíte reagovat vůbec.

Když jste… bezdětní

Nemáte děti? Těší mě, já taky ne, a s partnerem na tom nehodláme nic měnit. Našla jsem ale přístup, který se mi pro rodinná shromáždění osvědčil: vybrat si jednoho spřáteleného člověka a použít ho jako styčného důstojníka, který bude podle situace odrážet nebo trpělivě zodpovídat dotazy širšího příbuzenského kruhu. Je to win-win: jeho se to osobně nedotýká, takže to v klidu, bez traumátek ostatním vysvětlí, a vy nemusíte poslouchat temné vize své budoucnosti, ve kterých vás po skonu najdou po třech týdnech ohryzané od koček. (Pokud vás tahle představa nezdravě zaujala, utěšujte se tím, že už nic neucítíte. Funguje to.) Vždycky si vzpomenu na meme ze sociálních sítí, v němž svobodná teta 30+ let odpovídá na šťouravé dotazy, proč se ještě nevdala a nepovila rodičům vnoučata: „I guess I was just lucky (Myslím, že jsem prostě měla štěstí)!“. Je to jako s těmi hranicemi, které si každý musí stavnovit tam, kde je cítí: i to štěstí si alespoň z části děláme sami.