Ženská přátelství podle Bridgertonu: Proč je nepohodlí někdy zdravé

Vaše postavy sdílejí jedno z nejikoničtějších přátelství ve světě Bridgertonových. Zároveň ale stojí na velmi odlišných mocenských pozicích, což je v této sérii vidět ještě zřetelněji, stejně jako hloubka jejich pouta. Jaké pro vás bylo tuto dynamiku zkoumat? 

Adjoa: Je to komplikované, náročné, zamotané. Objevuje se tam zranitelnost, vztek, frustrace – a to je pro herce neuvěřitelně zábavné hrát. Jsou to postavy, které obvykle působí dojmem, že přesně vědí, co dělají a kam směřují. Takže ve chvíli, kdy se jim to najednou trochu rozsype pod rukama, je to vzrušující. Jako diváci – a i jako herci – si začnete klást otázky: jak se z toho dostanou zpátky? Jak se jejich přátelství zotaví? Co bude dál? To vychýlení z rovnováhy je pro nás všechny vlastně nádherné. 

Golda: Rozhodně. Každou sérii se těším na scény s Adjoou, protože vím, že budou hutné, krásné, lahodné – plné dortíků, bonbonů, šachových figurek a emocí. Číst tyhle scény bylo letos obrovské potěšení. Jako byste nadzvedli pokličku toho přátelství a nechali uniknout trochu páry. A teď čekáme, jak se ta poklička zase nasadí – jak se jejich vztah promění a jak budou pokračovat společně dál. Scény mezi lady Danbury a Charlotte si vždycky hýčkám, protože jsou nabité obsahem. 

Adjoa: A každý dlouhodobý vztah má své vzestupy a pády – své lepkavé, nepohodlné momenty. To je vztah, který existuje už od jejich dospívání, od raných dvacátých let. Takže je dobře, že se i tahle „lepkavost“ dostane na povrch. 

Když vám dorazí nový scénář, co je to první, na co se zaměříte? 

Golda: Začnu od první stránky a přečtu si celý scénář v kuse, abych pochopila celkovou vypravěčskou cestu. Pak se k němu vrátím a dívám se na jednotlivé scény – na vztahy, komunikaci, dynamiku mezi postavami. A jakmile to všechno rozeberu na součástky, znovu to složím dohromady a čtu ten svět jako celek. 

Adjoo, lady Danbury rozdává spoustu moudrých rad. Je nějaká, která s vámi během hraní té postavy obzvlášť rezonovala? 

Adjoa: Ano – a je z první série. Když mluví se Simonem jako s malým chlapcem, který se bojí toho, jaký by jeho život mohl být. Danbury mu řekne, že se bála taky. A že když máte strach, musíte vykročit tou nejsilnější nohou. Musíte vstoupit do místnosti a stát se tím nejděsivějším člověkem v ní. V podstatě říká: vezmi si s sebou odvahu. I když ji zatím necítíš, můžeš ji předstírat, dokud se skutečně neobjeví. Neschovávej své světlo – musíš zářit. Všichni se rodíme se světlem, s možností v životě zazářit. A když to uděláme, jsme šťastnější, naplněnější, laskavější, empatičtější. Jako herci máme obrovské štěstí, že můžeme naplno prožívat dary, které jsme dostali.