Tereza Maxová o sebevědomí a lekcích, které jí život uštědřil

Terezo, kdy se cítíte nejsilnější? Jaké momenty z vás dělají silnou ženu?

Jsou to pro mě momenty, kdy jsem v souladu sama se sebou. Jinými slovy dokážu plně prožít, co cítím, a tím pádem jsem nejlepším společníkem sama pro sebe. Jsou to ale pro mě i chvíle, kdy mě někdo pochválí a obejme. Zároveň maminky určitě budou znát pocit, když jejich děti zažívají úspěchy, a tady si dovolím mluvit za všechny mámy, že z těchto okamžiků vychází obrovská síla. Ale pro mě osobně jeden z nejdůležitějších momentů je, když se člověk nachází na úplném dnu a z toho dna se odrazí. V těchto chvílích je člověk bezpochyby úplně nejsilnější, protože musí nabrat všechnu sílu, aby se posunul zase o něco dál.

Kdo je pro vás inspirací, která vám pomáhá udržet si zdravé sebevědomí?

Obrovskou inspiraci vidím v lidech spojených s mou nadací. Pro ně nebyla životem vytvořena žádná privilegia a už vůbec žádné místo, ze kterého by dokázali čerpat svou energii. A přesto se za sebe dokázali postavit a vychovat ze sebe obrovsky silné bytosti. Nejvíce inspirativní na tom je to, že dokážou překonat to špatné, co se jim v životě přihodilo, a obrátit to ve svou sílu.

A v rodině?

Ano, velkým mentorem jsou i členové mé rodiny. Moje maminka, která nebojuje proti stáří a naopak stárne s obrovskou grácií. Je krásné vidět, jak stárnutí otevřeně přijímá, a proto se ani já nebojím stárnout. A můj dědeček, který byl nabitý optimismem i přesto, že přežil druhou světovou válku v koncentračním táboře, kde ztratil celou rodinu. Pamatuji si, jak se nás neustále ptal, za čím se neustále honíme a jak hledáme smysl života, když přeci smyslem je život sám. Tohle přísloví je doteď mým průvodcem.

Jaká rada vám pomohla k nastavení zdravého sebevědomí, kterou jste možná chtěla vědět dříve ve své kariéře?

Ne nadarmo říká, že zkušenost je učitelem všech věcí. Je to něco, co nás posouvá a pomáhá nám v sebepoznání, které je pro mě silně spjaté se sebevědomím. Nemyslím si, že i kdybych nějakou radu dostala, tak bych ji byla schopna zprocesovat, protože jsem si to nejprve potřebovala sama v sobě prožít. A možná právě i to, že jsem nedostala jsem žádnou radu, dnes by bylo mnoho situací, do kterých bych už nešla. Takže i v té nevědomosti je krása, protože jsem šla do všeho po hlavě a nepřemýšlela nad následky.

Co byste vzkázala mladým ženám, které právě začínají pracovat? Co byste chtěla, aby věděly?

Mou radou pro mladé ženy je, aby sebraly veškerou odvahu a šly do všeho s naprostou autenticitou, zdravým sebevědomím a pokorou. Je to důležité obzvlášť v dnešním světě, který je založený víceméně pouze na tom, jak člověk vypadá. Proto je vnitřní síla jedním z nejdůležitějších aspektů pro úspěch i spokojený život. V pracovních počátcích pro mě určitě byla důležitá opora nejenom ze strany mé rodiny, ale i od zkušenějších kolegyň. Pamatuji si, když jsem šla svoji první přehlídku pro módní dům Chanel. Psal se rok 1989 a já jsem ještě jako holka z Československa byla ve světě módy prvních pár měsíců. V životě jsem předtím nikdy nešla po módním mole. Pamatuji si, že tehdy za mnou přišla nádherná Carla Bruni, která jakmile uviděla moji zmatenost, vlídně mi vysvětlila úplně základní chůzi po mole. Už jen ten pocit, že tam o mě někdo jeví zájem a je mi oporou, byl pro mě nesmírně důležitý start mé pracovní kariéry.

Jak vnímáte generační rozdíl, co se sebevědomí týče, mezi vámi a vaší dcerou?

Generační rozdíl tam rozhodně je. Když jsem byla ve věku mé dcery, zdravé sebevědomí jsem měla bezpochyby větší a to i kvůli tomu, že už od raného věku jsem se vždycky musela sama za sebe postavit, protože jsem dospívání měla složitější než ona. Má generace rychleji dospívala, protože jsme museli převzít zodpovědnost dříve než generace mé dcery, která má spoustu privilegií, ale méně zodpovědnosti. Na generaci mé dcery se to především odráží právě v sebevědomí a odolnosti. Proto je pro mě důležité v mých dětech zodpovědnost vzbuzovat už jenom tím, že se musí o něco postarat a přiložit ruku k dílu i v domácích pracích. Na druhou stranu generace mých dětí to má zákonitě mnohem náročnější v hledání vlastní identity, protože neustále hodnotí, co dělají ostatní. Vůbec to této generaci nezávidím, protože věřím, že i já sama bych se v tom naprosto ztrácela. My jsme to měli mnohem jednodušší než mladší generace, protože jsme neměli tolik šancí se porovnávat. Vidím to u mé dcery, která vyrostla na sociálních sítích, což je prostor, který mezi takto mladými děvčaty vyvolává tlak být závistivý a v něčem se neustále srovnávat.

Ale není to snad tak, že by si vaše generace také nezáviděla? 

Ale ano, také jsme si záviděli, ale rozhodně to nebylo v takové míře. Neměli jsme totiž tolik možností jako oni. Zároveň když já jsem v něčem nevynikala, jako například v běhu, kde jsem na soutěžích končila většinou jako úplně poslední, nikdy jsem to nebrala vážně a naopak jsem to s hlavou vzhůru doběhla, abych všem dokázala, že i tak jsem závod zdolala. Málokdy jsem si brala nějaké neúspěchy osobně a u mé dcery, která se věnuje modernímu tanci, vidím, že pokud není v něčem nejlepší, osobní stránka pohledu tam proniká. Nicméně ji obdivuji za to, že takto silný drive má, neustále ji žene kupředu, a proto se jí v tanečním světě tak daří.

A jak ji učíte budovat si zdravé sebevědomí?

Dceři je 14 let, takže se dostává do věku, kdy já jako matka přestávám mít tak velký vhled do toho, co se jí děje. A přitom bychom měli být v tomhle věku jejich největší oporou! A proto se snažím doma vytvářet co nejvíce přívětivý prostor, aby se nebála za mnou i manželem kdykoliv zajít a sdílet s námi její radost i bolest. Je pro mě velmi důležité jí být nablízku a udržet s ní co nejsilnější kontakt, abych jí pomohla dozrát v sebevědomou ženu, která se nebojí otevřeně komunikovat.

Setkala jste se někdy s tím, že vám ostatní ženy záměrně nedělaly dobře?

Asi jako každá žena jsem se s tím setkala. I přesto, že by to mělo být naopak, my ženy jsme často svými největšími nepřáteli. A celé to vzniká už jenom samotnou výchovou našich synů, kterým často nevědomě i já poskytuju větší péči a privilegia v porovnání s výchovou mé dcery. Touto výchovou si zaděláváme na problémy jak v osobním, tak i v pracovním životě. Dnes žijeme ve světě, ve kterém je žena schopna rozbít vztah jiné ženě, anebo záměrně ublížit slovem či pomluvou. Doufám, že se stále bude šířit myšlenka sesterství, kdy bychom si my ženy měly pomáhat a uvědomovat si sílu naší ženskosti. Přeci jenom my víme, co ta druhá prožívá skrz naši hlubokou ženskou empatii.

Jakým způsobem podporujete své blízké ve svém okolí?

Podle toho, co potřebují. Někdo potřebuje pouze vyslechnout, někdo obejmout a někdo zase příjemně strávený večer nad skleničkou vína. Ale základ je v tom projevit o své blízké zájem, protože vám nejsou lhostejní. A je přeci tak jednoduché dát svou pozornost a čas člověku, kterého máte rádi. Vidím to u svých vlastních dětí, které ve výsledku nechtějí žádné dary nebo dělat neustále nějaké aktivity. Naopak chtějí, abych věděla, co se jim v životě děje, ať je to cokoliv. Proto je pro mě klíčové být v těchto situacích hlavou i srdcem přítomna. 

Zdroj: Autorský rozhovor