Symbol Nové vlny, francouzský James Dean a Humphrey Bogart vjednom, neodolatelný muž, akční hrdina i komik... Navzdory tomu, že se herec stal okouzlujícím gangsterem, byl vychován na buržoazním pařížském předměstí Neuilly-sur-Seine, v rodině proslulého sochaře Paula Belmonda. Jeho boxerská postava, zlomený nos a neklidná bezstarostnost dohromady působily coby disruptivní element.
Studoval na Conservatoire National Superieur d’Art Dramatique, ale na studiích se mu nedařilo, zato v sobě objevil vášeň pro box a fotbal. V roce 1957 debutoval v televizním filmu ‚‚Pěšky, na koni a vozem‘‘, jenže scény, v nichž se objevil byly z filmu vystřiženy ještě před jeho uvedením. Zlom nastal v roce 1960, kdy jej objevil režisér Nové vlny, Jean-Luc Godard, jenž jej obsadil do svého snímku ‚‚U konce s dechem". Nebyl to jediný film, který spolu natočili. Postupně se však jeho kariéra začala stáčet komerčním směrem.
Rolí Adriena Dufourqueta ve snímku ‚‚Muž z Ria" přesedlal na masové produkce, především komedie a akční filmy (v nich často natáčel jemu určené kaskadérské scény úplně sám a údajně se tak stal inspirací pro mnoho pozdějších hollywoodských akčních hrdinů, včetně Toma Cruise). Časopis Time jej v roce 1964 prohlásil za tvář moderní Francie. Díky svému charisma a sex-appealu byl často obsazován se stejně okouzlujícími ženami, od Catherine Deneuve a Sophie Loren po Claudii Cardinale.
V druhé polovině kariéry však znovu přivykl umělečtěji laděné tvorbě a začal více vystupovat na divadle. Založil svou vlastní produkční společnost Cerito, nazvanou podle dívčího jména své babičky. V osmdesátých letech Belmondo experimentoval s vyspělejšími dramatickými rolemi a v roce 1988 získal Césara, francouzského Oscara, za „Cesta zhýčkaného dítěte“ Clauda Leloucha o nalezenci vychovaném v cirkuse. Cenu ale odmítl, protože umělec, který sošku vytesal, César Baldaccini, kdysi znevažoval dílo jeho otce.
Dvakrát ženatý a dvakrát rozvedený žil sedm let také s bývalou Bondgirl, herečkou Ursulou Andressovou. Měl čtyři děti, včetně závodního jezdce Paula Belmonda. V roce 2016 mu Benátský filmový festival udělil Zlatého lva za celoživotní zásluhy, cenu za celoživotní přínos světové kinematografii získal i v roce 2011 v Cannes.
