Only in print: V kulisách přírody

Myšlenka pořídit si nemovitost a proměnit ji v malý hotel s kavárnou byla pro architekty Victora a Nikol Cojocaru, pár na prahu třicítky, zpočátku spíše snem než konkrétním plánem. „O mlýně jsme věděli, nikdy jsme si ale nemysleli, že by mohl být náš. Pak jsme však jednou jeli kolem a zjistili, že je na prodej. Nikol to nadchlo natolik, že jsme se rozhodli ho koupit,“ přibližuje Victor chvíli, kdy představa dostala reálné obrysy. 

Mlýn je uchvátil především svou polohou – stranou civilizace, uprostřed krajiny, která se proměňuje s každým ročním obdobím. Klidné okolí, šumění vody a dostatek prostoru pro přemýšlení jim připomněly, proč se kdysi rozhodli stát architekty. Po devíti letech života v intenzivním městském tempu zatoužili po místě, kde se dá dýchat volněji, žít pomaleji a být víc spolu.

Na pozemku vzdáleném zhruba půl hodiny od Olomouce se původně nacházely tři stavby: vodní mlýn, stodola a dům mlynáře. Už první prohlídka ukázala, že obnova nebude jednoduchá, ale nabídla obrovský potenciál. Stodolu bylo nutné zbourat a nově postavit – hotová byla v roce 2020. O tři roky později následovala rekonstrukce mlynářova domu. Přestavba respektovala původní umístění i proporce, ale cíl nebyl nostalgický – šlo o vytvoření harmonického, soudržného celku, který ctí minulost a zároveň přináší současný komfort. Dnes komplex tvoří dvě části propojené prosklenou vstupní halou. Jedna slouží hostům, druhá mladé rodině jako druhý domov i architektonický ateliér. Setkávají se u krbu v hale, která funguje jako symbolické srdce celého místa, kde se mísí každodenní život s prací a klidem. Samotný vodní mlýn zatím čeká na obnovu, která by měla celý příběh završit a propojit minulost s budoucností. Proměna stojí na jasných principech: práci s odhalenými materiály, střídmosti a precizních detailech. Každý prvek tu má své místo a smysl. Architekti, kteří se stali i investory, zvolili nekompromisní přístup – používají jen kvalitní materiály a vybavení, kterého je, jak sami říkají, „tak akorát“. „Naše prostory jsou spíše minimalistické, nikdy přezdobené, ale vždy naprosto funkční,“ popisují svůj rukopis.

Cesta k výsledku však nebyla snadná. Největší výzvou byly finance – trvali na precizních řešeních, která si žádala vyšší investice. Komplikací byl i čas, hlavně zimní měsíce, kdy práce vyžadovala důkladnou přípravu, trpělivost a pevnou víru, že výsledek bude stát za to. Návrh naopak vznikl hladce – napoprvé a bez zbytečných diskusí. „Pozice architekta a investora v jedné osobě je to nejhezčí, co jsme mohli zažít. Během stavby nás překvapila laskavost lidí, s nimiž jsme spolupracovali – kamarádi, kteří nám pomáhali, i dodavatelé, kteří dokázali v krátkém čase splnit všechny naše požadavky,“ popisují.

Do práce se zapojil každý, kdo mohl. Victor i Nikol byli na místě denně, aby vše probíhalo podle jejich představ. Každý den přinášel novou výzvu – od drobných rozhodnutí o detailech až po praktické záležitosti kolem stavby. Skloubit profesi, rekonstrukci a rozrůstající se rodinu bylo náročné, ale časový plán byl pevný – šest měsíců. „Ne každou stavbu lze postavit tak rychle, ale my věříme, že energie, kterou do těchto budov vkládáme, se nám vrátí v podobě příjemného prostředí, kde budeme moci plnohodnotně žít a trávit čas,“ vysvětlují architekti. Dnes by nic neměnili – postupná práce jim umožnila celek promyslet a dělat věci správně. „Jsme vděční, že se vše povedlo tak, jak se povedlo. Vážíme si tu každého centimetru a jsme nesmírně rádi, že jsme došli až sem.“