Moniko, jak řešíš balanc mezi rodinou prací?
Je složité to zkombinovat a to ze všech stran slyším: „Počkej, a to máš jenom jedno dítě! Počkej, až budeš mít dvě.“ To by bylo krásné, já jsem si vždycky přála mít tři děti, vždycky jsem chtěla mít velkou rodinu. Musím říct, že když se mi Ruminka narodila, připadalo mi nemožné, že bych měla pracovat. Teď, s postupem času, jak je větší a rozumná holčička a pomáhají mi rodiče, už nemám alespoň ten pocit, že jsem odešla a udělala jsem něco šatně. Zdravá a šťastná rodina je pro mě základ všeho štěstí a motivuje mě to soustředit se na práci a správně fungovat. Samozřejmě si musím v rámci práce vybírat, kam půjdu a jak to časově zkombinuji, abych byla hlavně dobrou mámou pro Ruminku. Aby nikdy nemohla říct, že máma pracovala, když byla malinká, a o ni se starali babička s dědečkem nebo chůva. Tu nemám a ani jsem o ní nepřemýšlela.
A co jsi musela vypustit?
Kromě některé práce to jsou bohužel moje kamarádky. Občas mi to vyčítají, ale voláme si a ptáme se, jak se jedna nebo druhá má, nebo se občas potkáme při práci. Až Ruminka nastoupí do školky a toho času bude zase víc, tak se to všechno zase propojí.
A vědí tvé kamarádky, že plánuješ tři děti, když jsi je takhle odsekla už při jednom?
Sama nevím, jestli a kdy se to stane. Některé věci nejdou naplánovat a ten nahoře to rozhodne přesně tak, jak to má být.
Když se Rumia narodila, byla jsi zrovna v televizi a pracovala jsi…
Ano, já jsem vlastně nikdy nebyla na mateřské. Když se Rumia narodila, působila jsem jako porotkyně v Superstar a porodila jsem tři dny před finále. Byli jsme s produkcí domluveni, že bychom to mohli zvládnout z porodnice. Strašně jsem prosila paní doktorku, abych už mohla jít s Ruminkou z porodnice domů, což se nakonec podařilo. Na vyhlášení jsem ale stejně musela odejít, protože jsem byla po císaři, potřebovala jsem vstát, protáhnout se, navíc jsem slyšela, jak Rumia pláče a byla jsem nervózní, že ode mě něco potřebuje. Pro mě je zásadní, když vím, že je malá v pořádku, že je o ni postaráno a pak se já dokážu soustředit na práci a fungovat.
Máš už tedy svůj balanc nalezený?
Já už přesně vím, kdy se potřebuju zastavit a dát si relax. Pro mě je relax například to, že si sama uklidím celý dům. Mám to ráda, pročistím si u toho hlavu, promyslím si různé věci. Jsou chvíle, kdy jsem unavená, kdy se mi do ničeho nechce a manažer mě musí urgovat, abych něco natočila, protože některé věci spěchají. Já se k tomu nemůžu dokopat, protože si řeším nějaké své věci, něco, co mě trápí. Mám i takové dny. Ale většinou si myslím, že si dokážu všechno udělat tak, aby to bylo přirozené a fungovalo to.
K tomu všemu máš ještě svoji kosmetickou značku, která vznikla před rokem?
Ano, je to značka skincare Rumyia, jmenuje se trošku jinak, aby kdyby v budoucnosti Ruminka chtěla dělat něco svého a nechtěla pokračovat v této značce, aby měla možnost dát jí své jméno. Je to takové mé druhé dítě, na kterém mi záleží. Pracujeme na tom, aby byly zákaznice spokojené a abychom se pořád dál rozvíjeli.
Jak vypadá tvůj běžný den?
Pokud mám volno a nemusím nic, snažím se, abychom si s Ruminkou užily hezký holčičí den. Dáme si spolu snídani, často do postele, pak doma vařím nebo si na ten oběd spolu někam zajdeme. Do toho mi samozřejmě volá manažer nebo řeším aktivity a rozhovory, takže není celý den jen volný. Snažím se ale cokoli dělat tak, aby mě Ruminka nepostrádala, abych se jí opravdu věnovala.
Zdroj: autorský rozhovor
