Horší než hlad, mučivější než chuť
Položili jste si někdy otázku, proč jíte, i když vlastně nemáte hlad a často ani chuť na nic konkrétního? Možná vás netrápí ani tolik kalorie nebo váha, ale spíš nepřetržitý proud myšlenek na jídlo, který běží v hlavě jako otravný soundtrack. Ani když jste sytí, nezmizí. Naopak – připomíná se, dokud mu nějak nevyhovíte. Tento vnitřní šum má své jméno: „food noise“. A bývá mnohem vyčerpávající než samotný hlad. Protože ten lze utišit. Ale food noise? Ten neustále šeptá, co byste si měli dát, proč jste to udělali a co si rozhodně dát nesmíte.
Když je jídlo moc slyšet
Zatímco dřív jsme řešili příjem kalorie a číslo, které nám ukazuje váha, dnes se čím dál víc lidí snaží „ztišit hlavu“. Food noise totiž není jen otázka vůle, ale chemie a stresu, často propojená s psychickým napětím, poruchami příjmu potravy nebo chronickým držením diet. Jakmile dlouhodobě ignorujeme potřeby svého těla – nekrmíme ho dost, nebo ho naopak trápíme extrémy – začne křičet. Mozek se doslova zapne do režimu přežití: hlad se mění ve vtíravé myšlenky, podrážděnost, únavu i úzkost. Není se čemu divit, že po letech trápení dietami už spousta lidí netouží zhubnout, ale prostě jen nemyslet pořád na jídlo.
Ozempic: a je ticho
Když se objevily hubnoucí injekce aka léky typu GLP-1 jako Ozempic, Mounjaro, Wegovy apod., bylo to pro spoustu lidí něco jako malý zázrak. Kromě hladu a chuti totiž dokázaly vypnout i to, co žádné jiné léky před nimi: food noise. Fungují tak, že napodobují hormon regulující hlad, zpomalí trávení a mozku vzkážou: „Už máš dost, už nemusíš jíst.“ Na TikToku i v ordinacích o nich mluví statisíce lidí. Někteří popisují pocity euforie, že poprvé v životě nemusí během jednoho dne vyjíst celý šuplík se sladkostmi nebo nemyslet hned po snídani na svačinu, po svačině na oběd, po obědě na kávu s dezertem a tak dále. Společným jmenovatelem je úleva. Jako když se v parném dni napijete vychlazené vody.
Léčba nebo nová posedlost?
Jak už to ale bývá, každé světlo způsobuje i stín. Někteří uživatelé varují, že jim spolu s food noise a chutí k jídlu zmizela i chuť k životu. Chybí jim pocit radosti, životní energie i libido. Jako by se spolu s hladem, chutí a všemi myšlenkami na jídlo ztišil i všechen vnitřní oheň. Vysvětlení? Lék podle některých odborníků vypíná totiž celý systém odměn. A bohužel funguje jen do chvíle, kdy ho berete. Jakmile ho vysadíte, tělo se ozve s dvojnásobnou silou.
Ticho. Ale před bouří
Ztišit food noise injekcí může znít jako zázrak, ale ve skutečnosti hluk nezmizí, jen ho přesuneme jinam. Tam, kde dřív křičel hlad, se může ozvat prázdnota, úzkost nebo jiná závislost. Léky typu GLP-1 mohou lidem, kteří se přejídají ze stresu nebo emocí, přinést krátkodobou úlevu, ale neřeší to hlavní – vztah k jídlu, k tělu a k sobě samým. U anorexie nebo bulimie mohou být dokonce potenciálně nebezpečné. Potlačují hlad tak silně, že mohou posílit omezení a prohloubit nemoc. Protože porucha příjmu potravy se neměří číslem na váze, ale tím, co se děje v hlavě.
Ztišit, ne umlčet
Touha po klidu od jídla je lidská, pochopitelná a často nutná. Ale možná cesta nevede přes to, jak jídlo umlčet, nýbrž jak mu naslouchat jinak. Možná nejde o to mít prázdný žaludek, ale plnou pozornost. Jídlo je jazyk, kterým s námi tělo mluví. Když mu nasloucháme, říká si o energii, o klid, někdy o útěchu. Když ho umlčujeme, začne křičet jinak – úzkostí, únavou, nespavostí nebo nutkavými myšlenkami – třeba právě na jídlo. Ztišit food noise neznamená jídlo potlačit, ale zjistit, co se za myšlenkami na jídlo vlastně skrývá. Protože často nejde o hlad po čokoládě, ale po rovnováze, blízkosti nebo prostě po odpočinku. Takže až příště budete mít pocit, že vaše hlava je plná food noise, zkuste si neříkat „nesmím myslet na jídlo“, ale „co mi to tělo vlastně chce říct?“ Možná chce jablko. Možná chce obejmout. A možná jen, abyste mu konečně dali trochu ticha – ne mlčení.
- Zdroj článku:
ELLE.com, TheCut.com
