Láska, lži a internet, díl 2.

Internet totiž pro řadu lidí přinesl osvobození. Můžete víc projevit své fantazie, ,prožít‘ to, k čemu byste jinak nenašla odvahu. Nejde jen o sex – větší otevřenost při komunikaci v kyberprostoru než ve skutečnosti udává téměř třetina Čechů. A to bez ohledu na to, zda vystupují anonymně, nebo ,za sebe‘.

„Nikdo mě nehlídá, jestli se při konverzaci nečervenám nebo jestli mi při smíchu nejsou vidět plomby,“ popisuje jednatřicetiletá manažerka projektů Eva. „A když se nudím, nebo nevím, co odpovědět vtipného, nemusím se cítit trapně: vymluvím se, že jdu něco dodělat, a odhlásím se.“ Jenže… stejně jako všechno ostatní i flirtování či vztahy přes internet mají svá specifika a záludnosti. Nejde jen o to, že komunikace je zde mnohem ,anonymnější‘ a že se váš protějšek může (stejně jako vy sama) udělat lepším – nebo si přímo zahrát na někoho jiného. Internet je zrádný hlavně v tom, že máme tendenci si partnera, kterého jsme nikdy neviděli, nějak představovat. Naše fantazie má šanci pracovat na plné obrátky, a lehce se tak může stát, že si partnera zidealizujeme. Pak ale od vztahu s ním očekáváme něco jiného než pouhou zábavu.

Tváří v tvář flirtu

Podle psycholožky Jitky Douchové by proto k fyzickému setkání, pokud si dva lidé rozumějí na internetu, mělo dojít co nejdříve. „Do vztahu totiž významnou měrou zasahuje i neverbální komunikace. Je důležité toho druhého vnímat všemi smysly – vidět jeho mimiku, gestikulaci, jeho oči, jak reagují na toho druhého… Ten druhý nám musí ‚vonět‘, musíme znát melodii jeho hlasu i další věci. Je strašně důležité jej cítit kompletně, a to platí pro obě strany. Jinak si každý z účastníků povídání přes internet opravdu vytváří spoustu spekulativních iluzí, zamilovává se, ale ne do člověka z masa a kostí.“

Ovšem toto setkání vždy nemusí proběhnout tak, jak si představujeme. Potvrzuje to i Marcela, která se nemohla dočkat, až po měsíčním dopisování uvidí svého virtuálního ,kamaráda‘ poprvé tváří v tvář. „Jenomže zatímco na chatu a pak i na ICQ byl hrozně vtipný a já jsem cítila, jak to mezi námi jiskří, najednou proti mně seděl takový neslaný nemastný kluk. Takže mě najednou fyzicky odpuzoval.“ Na celé situaci jí přišla podivná ještě jedna věc: „Občas jsme měli přes počítač spoustu narážek, a já najednou nevěděla, jestli být stejně uvolněná, nebo se k němu chovat jako k více méně neznámému člověku.“

To, že setkání nemusí vždy proběhnout podle našich představ, potvrzuje i manželský poradce Petr Šmolka: „Jedno z výrazných rizik virtuální komunikace spočívá v tom, v čem tkví i jeho přednost – tedy v odbourávání zábran. U klávesnice jsme mnohem otevřenější, odvážnější a rychleji se dostáváme k tématům osobním až intimním. Při případném setkání pak ale máme pocit, že vztah už zašel dál, než by odpovídalo realitě,“ vysvětluje.

VÍCE SE DOČTETE VE TŘETÍM DÍLE.

EBC promo