Trampoty něžných úchyláků

Trampoty něžných úchyláků

Zpočátku si s nimi báječně užívají, než ovšem dojde na první facku mimo postel. Pak, ač nerady, si musí přiznat, že sice v posteli je násilí vzrušuje, ale v obyčejném životě je děsí. Jak tohle dilema vyřešit? Nezbývá než se vzdát skvělého sexu.

Ale co si počnou pak?
Cora prošmejdila v New Yorku snad všechny S&M kluby, kde se poslušně nechala svazovat do kozelce, připevňovala ujetým nadšencům kolíčky na varlata či přirození, hlasitě (ale nevzrušeně) úpěla, když jí kapali na záda vosk, a běhala po čtyřech na vodítku s ocelovým obojkem kolem krku.

Vůbec to nepomohlo. Podobné noční procedury, i ty dost bolestivé, jí připadaly jako dětská hra. A ona je přece už dávno dospělá.

Cora to nakonec vyřešila stylem typické newyorské intelektuálky: sehnala si psychoanalytika a s jeho pomocí se zbavila… ne snad svých choutek, ale spíš svých zábran. Když po čase zase začala chodit se sympatickým mužským, podala mu při třetím nebo čtvrtém setkání dopis, v němž mu vylíčila, co se jí líbí v posteli. Dělal, co uměl, a Cora to zřejmě ocenila. Brzy už bydleli společně. Cořin příběh má happy end.

Ale Donald, pokud vím, nikdy nenašel vhodnou kandidátku k věšení za nohy z lustru. Během let, co jsme se znali, si opatřil dvě nebo tři přítelkyně, ale mám obavy, že ani jedné z nich podobné praktiky vůbec nenavrhl.

Když ho opustily, nastěhoval si do garsonky sedm toulavých koček a od té doby sice strašně zapáchal, ale byl mnohem spokojenější. Kočky ho zkrátka učinily šťastným.

I když jsem přesvědčená, že ani jedna z nich nikdy nevisela z lustru.

TEXT: IVA PEKÁRKOVÁ, AUTORKA JE SPISOVATELKA

EBC promo