REKLAMA

Proč jsou reálné vztahy úplně jiné než ty na obrazovce?

 

Pretty Woman, Zápisník jedné lásky, Hříšný tanec, Titanic, Zrodila se hvězda…všechny tyto filmy mají jedno společné – jsou to jedny z nejromantičtějších snímků, co byly kdy natočeny. Všechny jsme je viděly minimálně desetkrát a potom, co jsme je dokoukaly, jsme si řekly, že bychom také chtěly „normálního chlapa“ jakým byl hlavní hrdina. Upozorňuji, že tak hovoříme například o někom, kdo vypadá jako Leonardo DiCaprio a k tomu má úžasně vtipný, roztomilý a láskyplný charakter, a navíc je samozřejmě pro svou milou ochoten i zemřít!

Dějová linka těchto filmů je poměrně podobná. Muž a žena, kteří pocházejí z naprosto odlišných ekonomických sfér se do sebe přes veškeré nepravděpodobnosti a překážky zamilují. Jejich okolí či situace jim nepřeje. Ale oni věří, že je to láska na celý život a jsou pro ni schopni riskovat cokoliv. A taky že to většině z nich vyjde a svou lásku nosí v srdci po celý život!

Kamera/klapka/realita

Kdo by tohle nechtěl? Ovšem teď se zase vraťme na zem a přenesme se do reality, kde to obvykle bohužel není tak snadné. Na začátku každé romance jsme možná zamilovaní, máme motýly v břiše a hlavu v oblacích. Ale pak přijde skutečný vztah, na kterém je třeba pracovat a pokud tak neučiníme, končí obvykle špatně. Potýkáme se s hádkami, lhaním, podvody, rozchody i rozvody. Přicházejí krize po roce, třech a sedmi letech... Zabýváme se velkými otázkami jako je sex a jak často ho mít, řešíme společné bydlení, děti, naše rodiny. A je toho daleko více. To nám už na obrazovkách ukazují o dost méně! A když už, tak to nakonec obvykle dopade dobře.

Jako například ve filmu Rozchod. Ten na rozdíl od jiných romantických filmů začíná tam, kde mnoho z nich končí – u rozchodu, jak název napovídá. Pár, co spolu žil dva roky (Jennifer Aniston a Vince Vaughn) se kvůli hloupé hádce (ohledně zakoupení špatného počtu citronů, nemytí nádobí a tak dále…pak se to nastřádá, známe to!) rozhodl, že se rozejde. Ani jeden z ex-partnerů se ovšem nechce vzdát společného bytu, proto si začnou dělat nejrůznější naschvály, aby se z bytu navzájem vystrnadili. Postupně jim ale dochází, že se už ani tak nebojí ztráty bytu jako ztráty toho druhého. Ano, hezké a vtipné. Ale když se s někým rozejdu, tak k tomu obvykle mám pádný důvod, že? Tento pár by se pravděpodobně za chvíli opět vrátil k problému s citróny a nádobím.

Dalším příkladem může být Mejdan v Las Vegas, jehož děj stojí na podobném principu. Jack (Ashton Kutcher) potká Joy (Cameron Diaz) v baru ve Vegas. Opijí se, vezmou se, a další den tak nějak omylem společně vyhrají tři milióny dolarů. Oba si chtějí nechat celou částku pro sebe a nemohou se rozhodnout, co s tím, proto se obrátí na soud. Ten peníze na půl roku zmrazí a po tuto dobu jim nařídí společné bydlení. I zde si manželé dělají samé naschvály, aby se jeden z nich peněz vzdal. (Například Joy provokuje svého muže tím, že ho nechce pustit do koupelny…on se jí za to odvděčí tím, že…ehm pomočil nádobí, když ho má ona ten den umýt.) Končí to samozřejmě tak, že si oba hlavní hrdinové uvědomí, že nejsou zase tak špatní a že se k sobě vlastně hodí. No ale ve skutečnosti… zůstaly byste s někým, kdo se vám vymočí na nádobí? Asi těžko.

Problém je, že tyhle malé detaily spousta z nás přehlíží a co vídíme, je jen dokonalá romance. Jenže pak žijeme v iluzi, že vztahy takto fungují a odmítáme přijatelné partnery kvůli tomu, že nejsou takoví, jaké jsme si je představovaly. Ačkoliv bychom si s nimi mohly i celkem rozumět.

Na jedné přednášce jsem kdysi slyšela, že romantické komedie jsou to nejhorší, co lidstvo mohlo potkat, protože potom se značně liší naše představy o lásce od toho, jak skutečně funguje. Tehdy přednášející odkazoval na Waltera Benjamina, literárního kritika, který naznačoval, že lidé prožívají své životy spíše na obrazovkách než v off-line světě. A já musím souhlasit. Mám kolem sebe spoustu žen, které na tuto pohádku čekají – například nechtějí randit online, protože se touží s mužem potkat na ulici (což je o to těžší v době covidové). A sama se musím přiznat, že se kolikrát po romantických scénách zarazím a říkám si – no, takhle bych taky chtěla, aby můj vztah fungoval.

V seriálech je to o něco lepší, často tam vidíme delší průběh vztahu, a tak s páry zažíváme okamžiky "nahoře i dole". Ale přitom víme, že je vesměs také čeká happy ending. Jako Teda s Robin z HIMYM, Rosse s Rachel z Přátel, nebo Chucka a Blair ze Super drbny.

Odborné rozuzlení

Objasnění nám přináší socioložka a terapeutka Markéta Šetinová, která vystudovala sociologii na Oxfordu a která se nyní specializuje na seznamování, lásku a vztahy. „Literární forma nebo archetyp ve vztazích hraje velkou roli a my pak například očekáváme, že se kvůli nám ten druhý změní k lepšímu stejně jako ve filmu,“ zmiňuje. „V dnešní době je toho ale daleko víc. Celkově zvyšujeme nároky na naše partnery a v podstatě od nich chceme všechno a ještě víc. To se týká například rolí, které po nich vyžadujeme – chceme atraktivního muže, dobrodruha, kamaráda, muže, co je rodinný typ a pomáhá v domácnosti, ale zároveň takového, s kterým bude skvělý sex. A to je opravdu hodně věcí na to, aby se to skombinovalo v jednom člověku. A myslím, že když taková očekávání máme, tak nás čeká zklamání, protože koneckonců ta realita bude o nějakém kompromisu. Buď my budeme muset něco obětovat, ať už tu velkou přitažlivost, nebo že ten muž nebude tolik doma a ten vztah bude více genderově stereotypní, nebo něco musí obětovat on. Není to prostě Ferrari, co málo žere,“ dodává.

 

Vztah je práce, která nekončí.

 

Ano, zjištění, že vztahy jsou ve skutečnosti těžší – že se hádáme kvůli tomu, kdo má pravdu, kdo měl vyndat myčku a kdo dneska vaří večeři; že se navzájem štveme a vytáčíme kvůli maličkostem a kvůli protivným vlastnostem toho druhého, ale zároveň se milujeme, takže se musíme přijímat takoví, jací jsme; a že spolu někdy kolik dní nemluvíme, protože jsme na sebe naštvaní, a pak nenásleduje velké gesto, ale sdělení: víš, já tě mám rád/a – bolí. Ale je to potřeba, pokud jednou chceme šťastný a spokojený vztah. Vztah, který dnes nejčastěji najdeme u starších lidí, kterým televize hlavu tolik nepopletla. A že je to náročnější, než se zdá, netvrdím jen já. Ale například i párový terapeut Jan Vojtko, který již ve více rozhovorech zmínil, že vztah je práce, která nekončí.

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Sledujte nás na Instagramu @elleczech

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA