The Director – Daniel Kehlmann
Tenhle román najdete na čele žebříčku New York Times i výběru BBC. Daniel Kehlmann v něm nabízí precizně vystavěný portrét muže, který celý život věřil, že umění stojí mimo politiku — a bolestně zjišťuje, že to není pravda. Volně inspirován osudem slavného režiséra G. W. Pabsta sleduje příběh tvůrce, jenž po zkušenosti s Hollywoodem (představuje si třeba, že go vyghostovala Greta Garbo) končí zpátky v Evropě ovládané nacisty a postupně se zaplétá do systému, z něhož není úniku. Kehlmann s lehkostí sobě vlastní propojuje filmové kulisy, zákulisní intriky i tiché osobní selhání a klade nepříjemnou otázku, kde přesně končí kompromis a začíná vina. Výsledkem je inteligentní, svižný a znepokojivě aktuální román o odpovědnosti, kterou si umělci často nechtějí připustit.
Proč si tuhle knihu přečíst: Protože nám připomíná, že věta „já jsem jen dělal svou práci“ zaznívá napříč historií nebezpečně často.
Mother Mary Comes to Me – Arundhati Roy
Držitelka Booker Prize za God of Small Things se tentokrát pouští na tenký led: píše o své matce Mary Roy, charismatické, neústupné ženě, která bojovala za práva žen v Indii – a doma vládla pevnou rukou. Není to vyznání ani terapie, spíš chytrý, místy kousavý portrét vztahu, kde se láska mísí s únavou a obdiv s potřebou utéct co nejdál. Roy vzpomíná na dětství v Kerale, teenage léta ve stínu silné osobnosti i na to, jak složité je dospět, když vás vychoval někdo, kdo (zejména o sobě) nikdy nepochyboval. Text je osobní, ale nefňuká, politický, ale do rozumné míry, přesný a ironický.
Proč si ji přečíst: Protože je osvěžující číst o matce, která není ani svatá, ani monstrum, ale prostě žena, se kterou se nedalo žít — ale bez ní by to bylo ještě horší.
Sudety: Ztracený ráj – kolektiv autorů
Sbírka povídek spojuje několik výrazných českých spisovatelek a spisovatelů, kteří se k pohraničí vracejí z různých stran. Výsledkem je soubor civilních příběhů o místech, kde se dějiny psaly v obyčejných kuchyních, hospodách a na nádražích. Texty se pohybují od doby před druhou světovou válkou, během ní i po ní a ukazují Sudety jako prostor, kde spolu žily velmi různorodé skupiny lidí, ale i poté, kdy se tam rozhostilo ticho. Kniha nesoudí a nevysvětluje – spíš připomíná, jak snadno se z krajiny plné života může stát memento.
Proč si ji přečíst: Protože nabízí víc než jeden pohled a připomíná, že dějinné zlomy přicházejí nenápadně.
The Loneliness of Sonia and Sunny – Kiran Desai
Indickoamerická autorka se po letech mlčení vrací na scénu s románem o dvou lidech, kteří by spolu možná byli šťastní, kdyby jim do toho nemluvila rodina, země původu, migrace, ambice a jejich vlastní hlava. The Loneliness of Sonia and Sunny je velký, rozvětvený příběh o lásce, o Indii i Americe, o očekáváních, jež se dědí stejně spolehlivě jako rodinné recepty. Desai píše s nadhledem, smyslem pro detail a jemným humorem o tom, jak složité je být mladý, vzdělaný a neustále mít pocit, že nejste na správném místě – ani geograficky, ani v životě.
Proč si ji přečíst: Protože je to chytrá, zábavná knížka, která vám představu, že láska sama o sobě něco vyřeší, rozebere na prvočinitele.
Blízcí – Veronika González
Povídky o vztazích, které si člověk nevybírá, ale musí je nějak udržovat. Veronika González píše o rodinách, partnerech a známých, kteří se mají rádi tak nějak povinně, a když už spolu mluví, často to skončí u počasí nebo u toho, kdo co zapomněl koupit. V textech se nic okázalého neděje — o to víc je znát, co všechno zůstává nevyřčené. Autorka má cit pro drobné trapnosti, malé křivdy i okamžiky, kdy si člověk uvědomí, že blízkost je někdy spíš práce než dar. Je to přesné, nenápadně vtipné a nepřikrášlené.
Proč si je přečíst: Protože kdy jindy než o svátcích strávených v kruhu rodinném si připomenout, že některé rozhovory s blízkými vedete pořád dokola.
There Is No Place for Us – Brian Goldstone
Autor – žurnalista a antropolog – sleduje americkou bytovou krizi skrze životy lidí, kteří chodí do práce, vychovávají děti, a přesto nemají kde bydlet. Nejde o jednotlivé výjimky ani “případy” pro sociálku, ale o běžné rodiny, které semlel trh s nájmy a cenami, nad nimiž nemají žádnou kontrolu. Goldstone píše klidně a přesně, bez patosu a moralizování, a připomíná, že i dnes se dá o ztrátě domova vyprávět podobně silně jako kdysi u Steinbeckových Hroznů hněvu — jen místo prachu a hladomoru nastupují smlouvy, splátky a výpovědi z nájmu.
Proč si ji přečíst: Protože vám možná pomůže nevidět ztrátu bydlení jako výlučně osobní selhání, ale spíš jako problém, který nám už dávno přerostl přes hlavu, a je jedno, jestli je to v Americe, nebo uprostřed Evropy.
The Motherland – Julia Ioffe
Americká novinářka ruského původu v knize s podtitulem A Feminist History of Modern Russia vychází z vlastního rodinného příběhu, aby popsala Rusko jako místo, které dokáže své obyvatele schvátit do medvědího objetí i držet pod krkem zároveň. Osobní rovina se tu potkává se suchým smyslem pro humor a absurdno a promítá v drobných rodinných detailech i velkých dějinných zvratech, ve kterých se v Rusku nikdy neuměli držet zpátky. Ioffe nepíše s patosem ani nahněvaně; spíš s chladným klidem člověka, který ví, že realita bývá ještě podivnější než oficiální propaganda – a často i zábavnější, když se na ni díváte z odstupu.
Proč si ji přečíst: Protože se pokusí vysvětlit vám nevysvětlitelné (čtěte Rusko) — a zároveň vás přiměje se u toho lehce pousmát, i když vám do smíchu úplně není.
The Pretender – Jo Harkin
Jo Harkin vystudovala anglickou literaturu, a tak není divu, že se v této knize vrací do Anglie 15. století a bere si na mušku příběh Perkina Warbecka, muže, který tvrdil, že je právoplatným dědicem trůnu. Nejde ale o nudný historický román: Harkin píše svižně, s ironií a citem pro absurditu moci a vrací se k univerzální myšlence, že pravda není to, co se stalo, ale to, čemu jsou lidé ochotni uvěřit. Dvory, intriky a politické hry tu fungují překvapivě současně a ukazují, že manipulace, propaganda a práce s identitou nejsou žádný moderní vynález. Minulost je tu plná napětí, humoru i nepříjemně šťourových otázek (jako např. kdo vlastně smí vyprávět dějiny).
Proč si ji přečíst: Protože zjistíte, že chaos kolem pravdy, moci a „vůdců“ jsme nevynalezli až v minulém století.
Třísky svobody – Jiří Padevět
Spisovatel a ředitel nakladatelství Academia se vrací k jaru a létu roku 1945, tedy k období, na které bývá zjednodušeně nahlíženo jako na úlevné a vítězné. Skládá mozaiku konkrétních událostí z českých zemí: násilí, msty, lynčů, improvizované spravedlnosti i chaosu, který nastal po pádu nacistické moci. Opírá se o archivní materiály, svědectví a dobové dokumenty a ukazuje konec války jako proces plný rozporů, ze kterého se svoboda často rodila dost nehezky. Připomíná, že dějiny nebývají “čisté” ani přehledné — zvlášť ve chvíli, kdy se mění režim a přestávají platit pravidla.
Proč si ji přečíst: Protože připomíná, že rok 1945 nebyl jen o radosti a mávání vlajkami, ale i o otázkách, které si dodnes raději nepokládáme.
Dream Count – Chimamanda Ngozi Adichie
Představitelka nové vlny africké literatury se po letech vrací k beletrii románem, který sleduje několik ženských postav napříč kontinenty, vztahy a představami o tom, jak měl život vlastně vypadat. Dream Count je kniha o ambicích, láskách, mateřství i o zklamáních, která přicházejí ve chvíli, kdy člověk začne bilancovat — ne nutně proto, že by chtěl, ale protože ho k tomu okolnosti donutí. Adichie píše s lehkostí sobě vlastní, přesně pojmenovává drobné nerovnosti i velké rozdíly a dokáže být empatická i ironická zároveň. Je to román o ženách, které si svůj život nepředstavovaly špatně — jen trochu jinak.
Proč si ji přečíst: Protože málokterá autorka umí tak přesně popsat moment, kdy si uvědomíte, že sny se sice plní, ale málokdy podle plánu.
- Zdroj článku:
Autorský článek
