Když vám peníze nedají spát, jsou finance téma na terapii?

Finanční terapie - co to vlastně znamená?

Finanční terapeut neřeší jen to, kolik vyděláváte a kolik utrácíte. Zajímá ho hlavně to, jak se u peněz cítíte a proč s nimi zacházíte tak, jak zacházíte. Pracuje s vašimi vzorci, obavami a zkušenostmi. Někdo má v penězích pocit kontroly, jiný strach, další stud nebo vinu. A to všechno se propisuje do rozhodnutí, která děláme. 

A co od ní raději nečekat 

Důležité je říct i to, co finanční terapie není. Terapeut vám nebude radit, kam investovat, kolik dát do akcií nebo jak optimalizovat daně. Nezastoupí finančního poradce ani wealth managera. Jeho role je jiná. Pomáhá změnit váš celkový přístup k penězům, aby vám nepřerůstaly přes hlavu a neřídily vaše rozhodování víc, než je zdravé. 

Jak to funguje u nás 

Zatímco v zahraničí finanční terapie není úplnou novinkou, v Česku zatím finančních terapeutů moc nepotkáte. Místo jedné univerzální role se tu častěji potkává kombinace psychoterapeuta a finančního poradce. Jeden vám pomůže rozplést emoce, které se s penězi pojí, druhý zase nabídne praktický směr, kudy se vydat dál.Přestože finanční terapie u nás zatím není běžnou praxí, jsou momenty, kdy má smysl mluvit o penězích rovnou s terapeutem. Obzvlášť ve chvíli, kdy se finance začnou dotýkat vaší psychické pohody nebo vztahů. 

Kdy má smysl otevřít téma peněz na terapii

Když vám peníze nedají spát

Mít z peněz respekt je normální. Koneckonců na nich docela zásadně závisí náš každodenní život. Problém nastává ve chvíli, kdy se z občasné starosti stane nepřetržitý vnitřní monolog. Co když přijdu o práci. Co když se něco stane. Co když to celé jednou nezvládnu. Myšlenky se točí dokola, i když zrovna žádný konkrétní průšvih nehrozí. Právě v tenhle moment může pomoct terapie. Ne proto, aby vám někdo řekl, že se nemáte bát, ale aby vám pomohl rozlišit, co skutečně můžete ovlivnit, a co už ne. A hlavně, aby vám peníze přestaly zabírat tolik mentálního prostoru.

Když máte pocit, že neumíte nastavovat hranice

Někdy je jednodušší říct ano než vysvětlovat, proč by to tentokrát nešlo. Pomoci mámě s půjčkou na auto, přispět na rozlučku se svobodou nebo koupit dárek, který je už trochu za hranou vašeho rozpočtu. Nechcete nikoho zklamat, nechcete působit lakomě a hlavně nechcete otevírat nepříjemnou konverzaci o penězích. A tak souhlasíte. Zase. Pocity viny jdou s penězi často ruku v ruce. Finanční terapie může pomoct tyhle momenty rozklíčovat a najít způsob, jak nastavovat hranice tak, aby byly srozumitelné, funkční a pořád lidské. 

Když utrácíte, abyste se cítila lépe 

Někdy peníze neutíkají proto, že byste byla nezodpovědná. Spíš proto, že jste unavená, přetížená nebo prostě nemáte zrovna dobrý den. Kreditka pak slouží jako rychlá náplast na špatnou náladu. Nové boty, kosmetika nebo další věc, kterou jste vlastně nutně nepotřebovala, přinesou krátkou úlevu a něco, na co se dá těšit. Jenže ten pocit většinou dlouho nevydrží. Terapie pomáhá tenhle vzorec pojmenovat a pochopit, co se za ním skrývá. Místo dalšího impulzivního nákupu se pak učíte hledat jiné způsoby, jak se o sebe postarat. Takové, které jsou udržitelnější a většinou i levnější. Někdy stačí projít se, vypsat myšlenky, zavolat kamarádce nebo si dovolit cítit to, co se snažíte přebít nákupem. 

Když se bojíte peníze utrácet

Možná máte peníze, ale stejně si je skoro nikdy nedovolíte použít. Odkládáte dovolenou, i když byste ji zvládla zaplatit. Smíříte se s rozbitou myčkou nebo starým telefonem, protože „co kdyby se něco stalo“. Nejde o rozumné šetření, spíš o neustálý pocit, že bezpečnější je neutrácet vůbec. Často za tím stojí hluboký strach z budoucnosti nebo pocit, že peníze by se měly držet stranou pro horší časy. Terapeutka vás naučí rozlišit mezi skutečným rizikem a úzkostí, která vás zbytečně brzdí. 

Když peníze komplikují vztahy 

Rozdílný vztah k penězům je ve vztazích běžný. Jeden šetří, druhý utrácí. Jeden plánuje, druhý žije ze dne na den. Finanční terapie může pomoct rozplést, odkud tyhle rozdíly pocházejí. Často souvisí s tím, jak jsme peníze vnímali doma, jak se o nich mluvilo a co pro nás znamenaly v dětství. Když se tyhle vrstvy pojmenují, je snazší přestat se obviňovat a začít hledat společnou řeč.