Tak jsem se dozvěděl, co kdo v redakci dostal od Ježíška. Udělal bych seznam, ale šlo mi to jedním uchem sem a druhým tam.
1. Nový rok, ohňostroj, petardy a předsevzetí
Příchod Nového roku jsem oslavil v Cash Only. Nazval bych to oslavy osamělých srdcí, nějak se to sešlo. Pil se gin s tonikem a dívalo se na film Útěk do divočiny. Bylo to poklidné a bylo to psí. Společně s Nelly, Jackem a Ginem jsme se snažili celý večer neporvat. Petard, ani ohňostroje jsem se nebál, ale čivava Jack se klepal jak nerváček. A to jsme ani nebyli v centru, ale na okraji Prahy.
Moje předsevzetí: Příště pozvat i nějaké zadané páry a šťastné single lidi. Depka určitě nevadí, ale chce to trochu odlehčit.
2. Mexický film Roma
Film režíroval, napsal si scénář a dokonce si střihnul i roli kameramana – Alfonso Cuarón. Pokud jste neviděli jeho lehce kontroverzní Mexickou jízdu, tak vám doporučuji si tuto filmovou mezeru doplnit. Ale zpátky k jeho poslednímu černobílému snímku, který je zasazen do revolučního Mexico City 70. let. Hlavní dějovou linií je rozdílnost, nebo jak později zjistíme podobnost životních osudů dobře situované Sofie (Marina de Tavira) a služky/chůvy Cleo (Yalitza Aparicio). Cuarón se inspiroval vlastním životem a jak sám říká, je to milostný dopis dvěma zásadním ženám jeho života. V kině jsem seděl jako přikovaný a pro nefilmovou psí rasu musím snímek jen doporučit: nejenže má rodina Sofie psa a ten velmi nevhodně znečisťuje příjezdovou chodbu do garáže svými exkrementy a štěká na každého příchozího, to už jsem ve filmu viděl. Dostala mě scéna, kdy se rodina přesune na vánoční svátky do haciendy přátel a kde jsou na zdi dětského pokoje vycpané hlavy všech domácích psích mazlíčků. Málem jsem odpadl hrůzou. Film je postavený na podobném principu jako třeba seriál Panství Downton nebo Altmanův Gosford Park, kdy sledujeme příběhy panstva a služebnictva a nakonec zjistíme, že až na peníze tyhle dvě sociální skupiny řeší úplně stejné problémy. Láska, rozvod, děti, smutek, nechtěné těhotenství a psí exkrementy.
Moje filmové předsevzetí: Dělat bobky jen venku, ne uvnitř.
3. Moje 13. uzávěrka
Slavím výročí, už jsem zažil 13 uzávěrek a musím říct, že tahle povánoční byla maličko bolestivá. Ale vždy koukám, jak se z redaktorů, editorovi, šéfredaktorovi i grafikům vaří hlava. Ladí se každé slovíčko. Mění se fotky, protože jsou buď nekvalitní, nebo na ně nemáme práva. Každá mezera v textu se musí najít a zlikvidovat. Slaďují se staré a nové fonty. Domlouvají se autorizace. A čeká se a čeká se. Petr teď v úvodníku píše, že jen malicherní lidé se zatěžují nedochvilností. Já si to tedy nemyslím. Nedochvilnost znamená nerespektování lidí, kteří na ně čekají. Vždyť každý by si určitě našel jinou činnost než čekání. Čekání je nedobrovolná prokrastinace.
Moje uzávěrkové předsevzetí:Vyštěkat všechny lajdáky a opozdilce.
Přeju vám super-mega-nejlepší rok 2019! (HNY 2019!)
