Menstruace není výsada. Tak proč si ji tolik žen nemůže dovolit?

Pojem menstruační chudoba označuje situaci, kdy člověk nemá dostatek finančních prostředků na nákup menstruačních potřeb, ať už jde o jejich množství nebo kvalitu. Je to problém, který zdaleka není omezený jen na rozvojové země. V České republice se s ním mohou potýkat až dva miliony žen. Ačkoliv tvrdá data o menstruační chudobě chybí, máme statistiky o chudobě jako takové, a pokud někdo nemá peníze na základní hygienu nebo potraviny, lze předpokládat, že ani menstruační potřeby nejsou samozřejmostí. Taková je mnohdy realita žen bez domova, žen ve vyloučených lokalitách a matek samoživitelek.

„Na toaletách kina Světozor jsem jednou potkala paní bez domova, která dostala menstruaci a neměla žádné potřeby. Rozplakala se, říkala, že má peníze jen na nocleh. A během pár vteřin se kolem ní zvedla vlna podpory – holky jí začaly podávat tampony, vložky, kalhotky. Byl to krásný moment lidské sounáležitosti,“ vypráví Lu Gregorová, spoluzakladatelka organizace Sola pomáhá. Po této zkušenosti Gregorová svolala partu kamarádek a kamarádů a rozhodli se, že každý měsíc přinesou do pražského centra pro ženy bez domova balíčky menstruačních potřeb. „V centru nám řekli, že je to nedostatkové zboží. Zpočátku šlo čistě o solidární projekt.“ Po roce fungování Sola získala cenu Laskavec roku, což bylo také impulzem, aby se tématu dál věnovala. „Uvědomili jsme si, že tohle téma u nás nikdo moc neotvírá. A možná je na čase o něm mluvit.” Z původního solidárního záměru se tak vyklubala širší mise. 

Solidarita a laskavost

Dnes je Sola lídrem na poli tématu menstruační chudoby v Česku. Pravidelně zásobuje menstruačními potřebami více než 80 sociálních služeb po celé republice. Kromě materiální pomoci se věnuje i osvětě a lobbingu. Vydala první ucelenou publikaci o menstruační chudobě v Česku a na Slovensku. Zakladatelky Lu Gregorová, Anna Pašková a jejich tým teď navíc slaví svůj největší dosavadní úspěch. Podařilo se jim prosadit změnu hygienické vyhlášky, která zajistí menstruační potřeby ve všech školách. Vedla k ní více než roční advokační práce. 

Původně měla Sola v hledáčku snížení DPH. V Česku jsou totiž menstruační potřeby zatíženy tou nejvyšší sazbou DPH – 21 procent, což znamená, že stát na základních hygienických potřebách vydělává stejně jako na alkoholu a tabáku. „Ženy tak každoročně odvedou státu na dani z menstruačních potřeb zhruba 300 až 600 milionů korun,“ vysvětluje Gregorová. Jenže snížení daně samo o sobě nezaručuje snížení koncové ceny. Proto se rozhodli argument obrátit: pokud stát tyto peníze vybere, měl by část z nich vracet zpátky – například právě prostřednictvím distribuce potřeb tam, kde je to nejpotřebnější. A školy jsou v tomto ohledu nejméně konfliktní prostředí. „Vzdělávání je priorita. Pokud chceme odstraňovat nerovnosti ve školství, pak musíme brát v potaz i biologické rozdíly, které si nikdo nevybírá. Dívky by kvůli menstruaci neměly zažívat stres nebo dokonce zameškat výuku.“

Kdo o tom bude mluvit?

Edukace o menstruaci je takovým ping-pongovým míčkem, který si mezi sebou pinkají školy a rodiče – rodiče tvrdí, že to mají učit ve škole, školy čekají, že to děti uslyší doma. Podle Gregorové ale spousta dětí nemá v pubertě s rodiči dobrý vztah, nebo s žádnou menstruující osobou nebydlí. Do toho vstupují i kulturní odlišnosti – například v romských komunitách je tělo a sexualita extrémně tabuizované. Přítomnost menstruačních potřeb ve škole s jednoduchým letákem proto může udělat velký rozdíl. 

V Ostravě má za sebou pilotní projekt už celý rok – menstruační potřeby byly zavedeny na desítkách škol a výsledky? Snížila se absence i předčasné odchody domů, zlepšila se celková atmosféra, děti si o tématu více povídají a menstruace přestává být velké téma. „Tím, že to vidí každý den, přestává to být senzace. Normalizuje se to. A o to nám jde.“ Tímto způsobem může pár tampónů a vložek na toaletě postupně odstranit stigma a ovlivnit vztah malých holčiček ke svému tělu. Mnoho z nich se bojí svěřit s první menstruací, protože mají pocit, že je s nimi něco v nepořádku. „Často si to spojují s tím, že kolem dvanáctého roku už začínají vědomě masturbovat a vnímají to jako něco, co se nedělá veřejně. Když pak dostanou menstruaci, myslí si, že je to právě kvůli tomu.“ Proto by edukace měla přijít dřív, než holky menstruaci vůbec dostanou. Ideálně už ve 3. nebo 4. třídě. „Čím jsou děti mladší, tím menší tabu si v sobě nesou. Strašně je to zajímá – holky i kluky.“ Sola pravidelně jezdí do nízkoprahových klubů a zapojuje i chlapce kteří si třeba hrají na strážce vložek nebo se učí, jak holce nenápadně pomoct, když má flek na kalhotách. „Baví je to. Předcházíme tím šikaně a kluci dostávají možnost být parťáky, někdy i hrdiny.“ 

Menstruační vyloučení

V posledních letech se začíná pracovat s pojmem menstruačního vyloučení, který kromě chudoby zahrnuje i nedostatek informací, nedostupnou zdravotní péči nebo bolest, která ženu vyřazuje z běžného fungování. Řeší se také problematická kvalita hygienických potřeb – ty totiž často obsahují látky, které by na sliznici vůbec být neměly. Většina produktů na trhu navíc ani nemá povinnost uvádět své složení. „Zatímco u krému nebo potraviny víte, co si dáváte na kůži nebo do úst, u tamponu nevíte nic – i když ho vkládáte přímo do těla.“ Organizace Sola pomáhá je proto součástí širší evropské iniciativy, jež tlačí na legislativní změny na úrovni Evropské unie, které by vedly k povinnému uvádění složení a vyloučení toxických látek z dámských potřeb. A není sama – kroky k destigmatizaci menstruace a lepším podmínkám pro menstruující podnikají i další evropské iniciativy a státy – třeba Velká Británie patří na poli menstruační dostupnosti mezi průkopníky. V Portugalsku mají ženy s endometriózou nárok na tři placené dny menstruační dovolené, ve Španělsku si menstruační potřeby zdarma vyzvednete v lékárnách a ve Vídni fungují automaty s volně dostupnými vložkami a tampony na veřejných místech. Máme tedy stále prostor pro zlepšení a spoustu inspirace, ze které můžeme čerpat. Dalším krokem by mohlo být zpřístupnění menstruačních potřeb na veřejných místech tak, aby se staly stejně běžnou součástí toalet jako toaletní papír. Právě na tento milník upírá zrak i Sola pomáhá, jejíž vizí je „svět, ve kterém naše organizace nebude muset existovat.“

ELLE Gentle Talk

Série článků otevírá ženská témata, ve kterých samy často tápeme. Něžně. S citem. A s respektem k sobě a ostatním.