Třináct žen, jeden příběh: Miro Sabo zahájil MBPFW módní performance

Společně s ELLE odstartoval Mercedes-Benz Prague Fashion Week páteční večer, který od první chvíle nastavil jiný rytmus, než na jaký jsme na módních přehlídkách zvyklí. V komorním prostoru SaSaZu se místo klasického runway momentu rozvinula atmosféra, která evokovala divadelní hru. Ticho, soustředění a intimní práce s prostorem vytvořily úvod, který působil až překvapivě osobně.

Třináct žen, třináct charakterů

Návrhář Miro Sabo postavil svou kolekci na principu individuality. Místo klasických modelek obsadil třináct výrazných ženských osobností, mezi nimi například herečka Jenovéfa Boková, umělkyně Ester Geislerová nebo návrhářka Vanda Janda. Každá z nich ztělesnila jiný charakter, jinou energii i tempo, čímž vznikl sled obrazů, které se spíše než módě blížily performativnímu umění.

Kolekce mezi lehkostí a strukturou

Samotná kolekce pracovala s kontrasty – vzdušné, éterické materiály se prolínaly s denimem a pevnějšími strukturami. Barevnost dominovala ve fialové, červené a žluté, doplněné o výrazné vzory, které podtrhovaly charakter jednotlivých looků. Typická práce s historickými odkazy, kterou Miro Sabo dlouhodobě rozvíjí, se zde zrcadlila v moderních siluetách a precizním krejčovském zpracování.

Šperk jako další vrstva vyprávění

Výrazným prvkem byly i šperky od Martiny Rozenberg Smira, které jednotlivé modely citlivě doplnily. Její tvorba, vycházející z kombinace tradičních technik a současného designu, přinesla do kolekce další rovinu – jemný dialog mezi módou, historií a osobním příběhem. Společně tak vznikl ucelený vizuální jazyk, který podtrhl intimní a mnohovrstevnatý charakter celé show.

Když se přehlídka změní v prožitek

Závěr večera v SaSaZu nepůsobil jako klasické finále, ale spíš jako doznívání. Jednotlivé vstupy se neskládaly do efektu, ale do pocitu, který zůstával v prostoru i po odchodu poslední postavy. Miro Sabo tu pracoval s módou jako s jazykem, který není určený k rychlému čtení, ale k pomalému vnímání. Třináct žen se tak zpětně nespojí jen do jedné kolekce, ale do atmosféry, která se pohybovala někde mezi performancí, instalací a osobním setkáním. A právě v tom byl celý moment silný – nešlo o jednotlivé looky, ale o způsob, jakým se v prostoru potkávaly.