Víte, že existuje nejen pay gap, ale také „orgasm gap“? Hloupá otázka, samozřejmě že to víte, pravděpodobně totiž v téhle propasti žijete. Když Peggy Orestein v roce 2016 představila během TED Talku svůj výzkum, v rámci kterého tři roky zpovídala dívky ve věku 15 až 20 let o jejich postojích a zkušenostech se sexem, odhalila, jak málo potěšení a rozkoše si taková běžná dívka užije. Od mladého věku ji ve škole i doma sexem straší – otěhotníš, chytneš nějakou nemoc, ty už chceš antikoncepci?, bude se o tobě říkat, že dáš každýmu!, holku to vždycky bude bolet – a většina konotací, kterou během dospívání slyší, je negativní. Příliš mnoho dívek podle Orestein cítí buď stud, že „ještě nikomu nedala“, nebo naopak stud, že „dává příliš“. Kromě statusu pak chtějí sexem potěšit hlavně chlapce, samy moc netuší, co by potěšilo je. A pokud se náhodou rozhodnou najít odpověď v pornografické tvorbě, jejich doposud získané předsudky to jen potvrdí.
Jen s málokterými dívkami někdo mluvil o tom, že sex je zdravý, že to je způsob, jak intimně komunikovat s partnerem, prohlubovat vztahy, ale také – že je to nesmírná zábava. Že je v pořádku se při sexu smát, ptát se partnera, co je mu příjemné, říkat mu na oplátku, co se líbí mně. Že tělo může být mapa míst, o kterých jsme snad ani netušili, že je máme, hřiště pro experimentování se smyslovým vnímáním.
I já jsem odchovaná sexuální výchovou založenou na strachu, a tak se můj pohled na sex měnil podobně jako plakáty hudebníků nad postelí. Podíl na tom měly i mé protějšky. Někteří partneři používali sex jako nástroj k vydírání, jiní z něj udělali bezpečný prostor, kde se uvolnit. S někým se dalo smát, s jiným nešel popadnout dech. Někde to bylo na první dotek, jinde po sobě skočily nejprve naše mozky a až se celé zadýchané vrátily domů, teprve pak se k sobě naučila promlouvat naše těla. Občas to byla honba za orgasmem a mnohokrát ne za tím mým. Vím, že existuje malé procento lidí, pro které sex není zajímavý, já mám ale pocit, že sex je konverzace, která se nedá vést žádným jiný způsobem. A kdyby mi někdo mnohem dřív v životě řekl, že to má být konverzace, ve které se mám od začátku cítit skvěle, byla bych mu hluboce vděčná.
Když si Charlotte v nové sérii A jak to bylo dál… (rozhovor s hlavními hrdinkami najdete v tištěném vydání na straně 44) sedla se svou dcerou k tradičnímu rozhovoru o prvním sexu, bála jsem se zkratkovitosti. Tradiční ale nebyl ani trochu: „Lilly, I just really want you to focus on your pleasure just as much as his pleasure. It is important that you take care of your own needs,“ říká Charlotte a já místo Lilly odpovídám: Díky! Protože ačkoli má tento seriál vedle mnoha fanoušku i mnoho kritiků, pojďme partičce kolem Carrie nechat jedno – pro ženskou sexualitu toho udělal víc než všichni Uzlové a Rosenbergové dohromady.
Vaše Thea
Svůj výtisk čerstvé, srpnové ELLE si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a poštovným zdarma na tomto odkaze.
