Příběhy fotografií: Ikonický snímek Marilyn Monroe s vlající sukní

Ikonický snímek Marilyn Monroe s vlající sukní vznikl při natáčení filmu

Fanoušci božské Marilyn Monroe jistě vědí, že její ikonický snímek, na kterém je zachycena, jak stojí nad větrákem a drží si poletující sukni, byl zachycen během natáčení filmu Slaměný vdovec. Dav, který scéně přihlížel, ji doslova hypnotizoval očima. Na tu dobu to totiž byla poměrně odvážná scéna. Přihlížející diváci vždy hlasitě zareagovali, když se sukně hollywoodské divy nadzvedla. Vše se odehrálo na Lexington Avenue v New Yorku. Natáčení trvalo celkem tři hodiny a přihlíželo mu odhadem 2000 až 5000 diváků.

Autorem onoho slavného snímku byl Sam Shaw. Tou dobou pracoval jako scénograf u filmu a několik filmů také sám produkoval. S Marilyn Monroe se neviděl tehdy prvně, už v roce 1951 s ní natáčel snímek Viva Zapata. Tehdy ještě Marilyn Monroe nebyla známá. Ihned si padli do noty, kromě spolupracovníků se stali o dobrými přáteli. Ikonické foto vzniklo během scény, kdy Marilyn Monroe a její herecký kolega Tom Ewell jdou z kina. Najednou závan větru nadzvedne Marilyn sukni. Namísto toho, aby se zachovala jako cudná žena té doby, optá se jej: „Není to senzační?“ Sam Shaw tento snímek použil jako titulní k filmu.

Mohlo by se vám líbit

Marilyn Monroe, kterou neznáte. Smutná, křehká a velmi inteligentní

Co nového můžete říct o ženě, která je 95. let od svého narození stále nepřekonaným sex symbolem? Nejpopulárnější herečkou v historii filmu, kdy Madonna, Lady Gaga, Scarlett Johansson a mnoho dalších, chtěly být jako ta božská Marilyn. Osud talentované, velmi inteligentní a citlivé ženy by z nás ale nechtěl sdílet nikdo.
elle.cz

Fotograf jen oprášil starý nápad

Ačkoliv celá řada lidí snímek vnímala tehdy jako odvážný a přelomový, ve skutečnosti Sam Shaw tento nápad již jednou použil. Stalo se tak ve 40. letech, kdy fotil pro časopis Friday námořníka spolu s mladou dívkou na Coney Island, jak dovádí ve větrném tunelu. Na titulní straně časopisu se pak objevila lechtivá fotografie zachycující dívku s vlající sukní, a časopis se velmi rychle vyprodal. Sam Shaw si byl jistý, že když nápad opráší, tak bude znovu slavit úspěch– a měl pravdu.

Natáčení hrálo roli v hereččině rozvodu

Zajímavostí je, že scéna z filmu měla být trnem v oku tehdejšímu manželovi Marilyn Monroe, Joe DiMaggiovi. Zatímco fanoušci nadšeně jásali, Joe DiMaggio rozhodně nebyl nadšený z toho, že se jeho choť takto odhaluje. Fotograf George Simbel vzpomíná, že nastalo hrobové ticho, když Joe DiMaggio hnán žárlivostí vtrhl na plac a posléze z natáčení odešel úplně. Po skončení natáčení a návratu do Kalifornie Marilyn Monroe požádala o rozvod. Jako důvod uvedla psychické týrání, ke kterému spolu s napadením mělo dojít po natáčení v hotelu, kde pár pobýval.

Mohlo by se vám líbit

Jaká doopravdy byla Marilyn Monroe?

Na vlastní kůži si prožije americký sen. Z nechtěného nemanželského dítěte se vypracuje do pozice nejzářivější hvězdy Hollywoodu a sexuálního symbolu nejedné generace. Přesto není zbožňované Marilyn Monroe dopřán spokojený život. Oblíbená herečka bojuje s depresemi, závislostí na lécích a předsudky filmových producentů. Zaplete se však také do několika nebezpečných milostných afér, jejichž aktérem má být dokonce samotný prezident USA John Fitzgerald Kennedy.
elle.cz

Co dalšího jste o slavném snímku možná nevěděli

  • Ačkoliv snímek působí koketně a hravě, Marilyn Monroe si ve skutečnosti dávala velký pozor na to, aby neukázala příliš. Všimněte si, že buď má na snímku zakrytý trup, nebo skrývá své nohy, nikdy neukazuje obojí.

  • Šaty, které má Marilyn Monroe na ikonické fotografii, se před časem prodaly za 4,6 milionu dolarů. Přitom je jejich návrhář William Travilla kdysi pojmenoval jako „ty malé hloupé šaty“.

  • Snímek nekopírují jen fanoušci Marilyn a celebrity. Tak například v Japonsku vzdali božské Marilyn Monroe místní vesničané hold tím, že fotografii vytvořili na rýžovém poli z 9 druhů této plodiny. V USA a v Číně zase vznikly sochy na počest této světoznámé fotografie.

 

Zdroje: Biography, The Guardian