Radku, než jsi šel na stage, tak jsi v zákulisí 15 minul cvičil…
Ano, je to takový můj rituál. Rozhýbal jsem si kyčle, udělal jsem stojku, rozdýchal jsem se, snažil jsem se vybalancovat. Vždycky, když někde vystupuji nebo jsem na nějaké konferenci, tak se potřebuji vybalancovat s tím daným prostorem, podlahou a hlavně svými myšlenkami, abych byl schopný se mentálně ukotvit. Bez toho bych nebyl schopný fungovat. Prokrvím tím mozek, uklidním se mentálně i fyzicky, zharmonizuji a propojím se a dá mi to nejvíc energie.
Pouhých 15 minut cvičení denně zní skvěle…
Těch 15 minut denně vám stačí, i když vám není dobře, když je vám smutno, máte úzkost, něco vás trápí nebo se špatně vyspíte. Stačí, abyste se rozhýbali a pak se můžete soustředit na to, co dál potřebujete. Říkám tomu pohybové espresso. Už po pouhých 15 minutách se můžete cítit líp, nemít migrény, nemusí vás bolet záda a trápit úzkosti.
Jak jsi se ke cvičení dostal?
Zhruba před deseti lety mě bavilo cvičit s vlastní vahou na hrazdách. Tehdy mě to tak strašně pohltilo, že jsem úplně zapomínal na čas a cvičil jsem třeba tři hodiny. V jednu chvíli za mnou přišel nějaký pán a začal si se mnou povídat, jak jsem který cvik udělal. A tak jsem se do toho zabral, že jsem s ním další hodinu a půl cvičil a mluvil. Tehdy se objevila ta první myšlenka, že musím začít opravdu něco dělat a že mě baví radit a pomáhat lidem. Že si tím můžu vydělávat a inspirovat lidi kolem sebe.
Říkal jsi, že je skvělé naslouchat svému tělu. Ale co když nám tělo říká, že chce jíst jenom čokoládu? Nebo že se chce místo cvičení dívat na Netflix?
Tělo si řekne, ale uslyšíte ho ve chvíli, kdy jste schopni zpomalit. Přerušit tok myšlenek, ve kterých se nacházíte, a ošetřit sám sebe. Pak vám tělo řekne, jestli chcete tu čokoládu jíst vy, nebo jestli ona chce jíst vás. Zastavit se a říct si: přede mnou leží čokoláda, chci si ji dát? Dá mi ten pocit, který hledám? Pocit uspokojení, bezpečí, pocit lásky? Jestli je to potřeba, tak si ji dejte. Nebo si můžete říct, že ji vlastně nepotřebujete a radši si dáte normální jídlo.
Zpomalit a zastavit se ale není snadné. Máš nějaký tip, jak ve stresu a pod tlakem zpomalit?
V tu chvíli, kdy jste plní emocí, stresu a nepříjemných pocitů, je nejlepší se vyřvat. Zavřít se třeba do auta a sprostě si zanadávat. Tím se uklidníte a pak můžete zpomalit. Taky je dobré umět si pojmenovat svůj problém. Je skvělé si říct: „Dnes jsem se vyspala fakt na hovno“. Už jen tím, že to pojmenujete, máte 50% problému vyřešeno. Pojmenujete to, jste si toho vědomí a už z vás část ta emocí odejde. Pak teprve můžete pracovat sami na sobě. Proto mám ve svém programu cviky, které se soustředí úzkosti, uvolnění emočních svalů. Každý sval v těle je propojený s určitou emocí. Takže když cvičím se svými klienty, někdy u toho vypustí emoce, třeba se u toho vybrečí, nechají emoce odplout a hned je jim líp.
Máš tip na nějaké technické vychytávky jako prsteny nebo hodinky, které jsou dobré?
Ty nejlepší hodinky jsou vaše srdce. Všechny elektronické vymoženosti jsou jenom nástroje. Mnoho lidí je na nich závislých: „Ještě 300 kroků a dnešní den mám hotový“. Ale zapomínají na to posoudit, jak se u toho pohybu vlastně cítili. Úplně opomíjí pocity a emoce, které během pohybu cítí a které jim ukazují mnohem víc než hodinky. Vaše tělo, váš pocit, je ten nejlepší indikátor toho, jak jste který pohyb zvládli.
Zdroj: autorský rozhovor
