Vzrušující gesta

Pohled skrz

Povídáte si, je jedno o čem. Ve skutečnosti si jenom vy myslíte, že si povídáte, zatímco realita je taková, že mluvíte směrem k muži, který mlčí. Podíváte se mu do očí, abyste zachytila jeho pohled. Zjistíte, že sice zírá na vás, ale z jeho výrazu je jasné, že myšlenkami se nachází přibližně sto světelných roků od místa, kde sedí. A zhruba v téhle vzdálenosti se zabývá opravdovým, výhradně mužům srozumitelným ,nic‘.

Proč to tak rozčiluje: Protože kdybyste byla učitelka a položila tomu darebákovi otázku: ,Můžeš mi zopakovat, co jsem právě teď říkala?‘, dočkala byste se odpovědi ,Mno…‘ To by vám zajisté způsobilo ještě vyšší krevní tlak, než máte teď.

Jak se tomu vyhnout: Rozumné je nepoužít větu ,Můžeš mi zopakovat…‘, případně ,Můžeš se na mě podívat‘. A ani náhodou větu ,Neruším tě?‘. Řešením je naopak použít moment překvapení. Zkuste s velmi výraznou artikulací říct ,prdel‘. ,R‘ musí drrrnčet. Pokud řekne ,Prosím?‘ a doprovodí to významným pohledem, máte vyhráno. Usmějte se a pokračujte tam, kde jste skončila. Pozornost je zaručena.

Úsměv pro sebe

Láska vašeho současného života se vrátí z každoročního cyklistického víkendu – ,jen muži, drahoušku‘. Zajímá vás, jak se měl, jak si to užil. Odpověď je více než stručná: ,Dobrý.‘ Toužíte po nějakých podrobnostech, i za cenu toho, ze byste si měla vyslechnout technické detaily popisující Karlovo nové kolo. ,Nic zvláštního,‘ zní odpověď. Respektujete, že je unavený a chce si odpočinout. Všechno je v pořádku až do chvíle, kdy ho přistihnete s lehkým úsměvem a pohledem upřeným do dáli, a to přesně ve chvíli, kdy má pocit, že se nedíváte.

Proč to tak rozčiluje: Ačkoli paranoia není vaše druhé jméno a chorobnou žárlivost znáte jen jako termín z odborné literatury, máte všechny důvody si myslet, že víkend strávil zábavnější činností, než je poměrně nudné šlapání do pedálů.

Jak se tomu vyhnout: V tomhle případě je nejlepší demonstrace příkladem. Kdykoli se vás na něco zeptá, (,Kde jsou klíče od auta?‘, ,My nemáme máslo?‘), pootočte se k němu bokem a nejbližší skříni věnujte vlahý pohled a jemný úsměv. Pokud se vám podaří i lehce zrůžovět, máte vyhráno.

Luskání prsty v případě náhlého výpadku paměti

Partner vám něco zaujatě vypráví. Přestože pointu už znáte (asi proto, že historku vypráví posedmé), náhle mu dojdou slova a nemůže si vzpomenout, jak to bylo dál (jak to bude dál). Začne tedy luskat prsty v domnění, že to je činnost podporující mozkovou aktivitu. Luská, luská a luská.

Proč to tak rozčiluje: Protože mu nemůžete napovědět (urazil by se). Protože v případě, že ho požádáte, aby neluskal, je na řadě jeho věta ,posloucháš mě vůbec?‘. Paměť nelze rozpohybovat luskáním prstů, paměť není číšník, který na lusknutí přinese na stříbrném podnose chybějící slovo. Kromě toho je luskání prsty samo o sobě dost hnusný zvuk a luskat na číšníka je v roce 2004 trestné.

Jak se tomu vyhnout: Soustřeďte se na svůj dech. Že si vzpomněl, poznáte podle toho, že začne opět pohybovat ústy. Vsugerujte si myšlenku, že luskání neexistuje, tedy to, co neexistuje, ani nemůžete slyšet. Zkuste luskání přerušit zahvízdáním. Když nic nepomáhá, patrně se zasekl. Restartujte ho.

Brzdí, i když sedí na místě spolujezdce

Jedete s partnerem na výlet. Řídíte. Auto dobře ovládáte, navzdory tomu, že jste mladistvě vyhlížející blondýnka. Užíváte si den, slunko, těšíte se na piknik na Kokoříně, který si navzájem slibujete od začátku léta. Při projíždění křižovatkou padne oranžová a vy automaticky přidáte plyn. Ten člověk na sedadle vedle vás dupne pravou nohu na podlahu, jako by chtěl zabrzdit. S největší pravděpodobností se chytí i madla nad dveřmi. Všechno doprovází rozšířenými zornicemi, dvě vteřiny poté i hlubokým vzdechem.

Proč to tak rozčiluje: Protože každým šlápnutím na podlahu na místě spolujezdce vám potvrzuje, že vám důvěřuje výhradně coby kuchařce. Protože každé další chycení madla a každý další hluboký nádech jsou nové a nové důkazy, že se s vámi bojí jezdit autem. Máte doma ustrašeného troubu. A to není dobré.

Jak se tomu vyhnout: Škála možností je široká. Jet na piknik na Kokořín autobusem (z holešovického nádraží každou celou hodinu). Jet na piknik na Kokořín dvěma auty. Přiznat si, že pikniky na Kokoříně jsou víceméně klišé, a přestat po nich toužit. Udělat si piknik na balkoně. I přes to, že žijete v Nuslích. Najít si jiného muže, ideálně bez řidičského oprávnění (doporučuji).

DALŠÍ GESTA, KTERÁ MU POMÁHAJÍ PONIČIT VÁŠ PĚKNÝ CITOVÝ VZTAH:

MALÝ BUDDHA

Místo toho, aby si s přáteli při setkání potřásl pravicí (je přeci Středoevropan?), spojí ruce v úrovni srdce a s lehkým úsměvem se ukloní.

NĚMÝ RAPPER

Je rozčilen, at‘ již z jakéhokoli důvodu. Místo aby se vykřičel, rozplakal nebo něco rozbil, začne používat gestikulaci upřímně naštvaného levicově orientovaného černošského rappera, ovšem s malým rozdílem: nemluví.

BOJOVÝ UMĚLEC

Od doby, co navštívil první lekci jakéhokoli bojového umění, se doma u televize natahuje po ovladači s nápodobou plavných pohybů mistrů onoho sportu.

Nic si z toho nedělejte. Nereagujete přehnaně, nejste malicherná a není nenormální, že vás občas dostanou i poměrně nevinná gesta. Uklidňujte se tím, že kdyby vás opravdu nemiloval, luskal by prsty v autě, které řídí někdo jiný.