Sofia Coppola
Americká režisérka a scenáristka, autorka filmů Ztraceno v překladu, Marie Antoinetta nebo Priscilla. Točí filmy o lidech, kteří mají zajištěný život, a přesto v něm tak trochu tápou. Zajímá ji nuda, ticho a momenty, kdy se nic zásadního nestane, ale něco se lehce posune. Děj u ní nebývá klíčový, důležitější je atmosféra a pocit, že se díváte na něco důvěrně známého. Její styl je rozpoznatelný na první dobrou a obejde se bez velkých gest. Spoléhá na to, že divák vydrží chvíli bez návodu k použití. Tahle důvěra vás bude bavit.
Rosalía
Španělská zpěvačka, skladatelka a producentka, která se pohybuje mezi popem, elektronikou a tradicí a patří k nejvýraznějším hudebním osobnostem posledních let. Její letošní album Lux je platformou, kde si Rosalía dovolí zpomalit a ztišit hlas. Deska stojí na atmosféře, napětí a detailech, které vás netrknou hned, ale o to víc vás bude bavit hledat je na druhý nebo třicátý poslech. Není to soundtrack k žehlení, spíš hudba, u které na chvíli přestanete scrollovat.
Annie Ernaux
Francouzská spisovatelka a nositelka Nobelovy ceny za literaturu, známá svými autobiografickými knihami. Píše o vlastním životě tak otevřeně, až z něj postupně mizí soukromí a zůstává společnost. Rodina, původ, peníze, tělo, stud. Bez snahy být příjemná, bez literárních ozdob. Její texty jsou krátké, úsporné. Čtou se rychle, ale zůstávají ve vás dlouho, protože pojmenovávají věci, které máme tendenci přecházet. Když se začtete, skrze jednu osobní zkušenost vám Ernaux nasvítí celé prostředí.
Zuzana Kubíčková
Módní designérka s eponymní značkou navrhuje oblečení, u kterého je hned jasné, že vznikalo pomalu. Zajímá ji střih, konstrukce a materiál, ne téma sezony ani to, co je zrovna trendy na sítích. Šaty u ní nejsou na efekt, ale na nošení – ideálně víc než jednu zimu. Ve své práci se dlouhodobě drží jednoduchých siluet a přesných proporcí. Když mluví o módě, řeší hlavně to, jak se v ní sedí, chodí a žije. Nejen na Instagramu připomíná, že móda je hlavně práce se střihem, ne s momentální náladou. A druhé ne – není to samozřejmost.
Amanda Nguyen
Zakladatelka organizace RISE, která prosadila zákony na ochranu práv obětí sexuálního násilí v USA i dalších zemích, a zároveň se připravuje na let do vesmíru v rámci soukromého astronautického programu. Když zjistila, že zákony nechrání oběti sexuálního násilí, tak je prostě začala měnit. Ne skrze tweety nebo petice, ale systematicky. Dlouhými roky práce, tancem mezi paragrafy, obíháním schůzek. Mluví klidně, bez slz a bez patosu. O to rychleji vám dojde, jak šílené ty věci jsou. A pak se mimochodem zmíní, že se chystá do vesmíru…
A’ja Wilson
Jedna z nejlepších basketbalistek světa, která dokáže mluvit o vítězství i vyčerpání bez řečí o „správném mindsetu“. V dresu Las Vegas Aces patří dlouhodobě k tahounkám WNBA a ke hráčkám, které ligu posouvají i mimo hřiště. V rozhovorech otevřeně říká, že vyhrávat je skvělé, ale taky únavné. A že někdy už fakt nemůžete. Na hřišti je dominantní, mimo něj vtipná a velmi příčetná. Žádná superhrdinka, spíš někdo, kdo ví, že tělo má svoje limity – a respektuje je.
Pavla Melková
Architektka, teoretička a pedagožka, autorka řady knih a esejů o architektuře a veřejném prostoru, zabývá se vztahem mezi městem, krajinou a lidmi. Mluví o architektuře tak, že si začnete všímat věcí, které jste celý život míjeli. Chodníků, laviček, náměstí, míst, kde se lidé shlukují a kde naopak nikdo nevydrží déle než pár vteřin. Město pro ni není kulisa, ale prostředí, které nás nenápadně vychovává. V textech i přednáškách rozebírá, proč se v některých prostorech cítíme dobře a v jiných podrážděně, aniž bychom věděli proč. Když ji začnete sledovat, už nikdy neřeknete „hlavně že je to nové“.
Phoebe Waller-Bridge
Britská scenáristka, herečka a autorka seriálů Fleabag a první řady Killing Eve, za které získala řadu televizních ocenění. Umí dostat humor do témat, která jiní raději přecházejí mlčením. Trapnost, sebeklam, špatná rozhodnutí – to všechno vytáhne bez okolků na světlo a ještě se u toho tváří, že je to úplně normální. Smějete se nahlas, protože je to trefné. A pak vám přeběhne mráz po zádech, protože to sedí až moc.
Šárka Homfray
Dlouhodobě se věnuje odborům a pracovnímu právu, je autorkou a spoluautorkou knih o práci, péči a postavení žen ve společnosti a taky autorkou sloupků v ELLE. Mluví o mzdách, smlouvách, přesčasech a péči tak konkrétně, že zůstane jen otázka: kdo tohle má vlastně dělat a za co. V debatách je systematická a klidná, nepěstuje emotivní výlevy, spíš trpělivě rozebírá to, co se běžně zametá pod koberec. Když ji budete sledovat, nebudou vám výrazy jako „benefity“ a „flexibilita“ v pracovních inzerátech znít tak mile. A budete naštvané jako všechny, kdo četly její knihu.
Anna Tran
Česká módní designérka s vlastní značkou, absolventka UMPRUM, která dlouhodobě pracuje s udržitelnou výrobou a lokálním zázemím. V módě se nepohybuje jako někdo, kdo chce udávat směr, spíš jako někdo, kdo si ho s přehledem drží. Pracuje s oděvem jako s každodenní věcí – řeší, co vydrží, co funguje a co se nosí opakovaně, ne na jednu fotku ve feedu. Její tvorba stojí na jednoduchosti a praktičnosti. Oblečení od Anny Tran působí nenápadně, dokud si neuvědomíte, že po něm saháte pořád dokola.
Greta Gerwig
Režisérka, která dokázala něco, co se dlouho zdálo nemožné: natočit velký hollywoodský film, vydělat hromadu peněz a zároveň naštvat část publika tím, že se v tom poznali. Barbie v jejím podání není hračka, ale kulisa pro debatu o společenských očekáváních, rolích a ženské frustraci. Její filmy působí lehce, ale když dojedou titulky, zůstane nám v hlavě nepříjemná otázka, jestli náhodou nežijeme podle scénáře, který jsme si nevybraly. Po úspěchu Barbie se pustila do ambiciózní adaptace Letopisů Narnie pro Netflix – s výrazně větším vlivem na celý projekt, než je u podobných zakázek běžné.
- Zdroj článku:
Autorský text
