Nádech, výdech. Jak zůstat v klidu, když se svět kolem vás třese

Přidejte si Elle do oblíbených na Google zprávách

Soustřeďte se na to, co můžete ovlivnit

Nejistota často spouští katastrofické scénáře. Pomáhá proto zastavit se a všimnout si oné zneklidňující myšlenky. Nepotlačit ji, jen si ji pojmenovat. A pak oddělit, co je pod vaší kontrolou, a co není. Klidně na papír. Tento postup vám přinese dvě věci: jednak to zastaví nekonečné přemílání, jednak to posílí důvěru v sebe samu: zvládnu to, co zvládnout můžu. Zbytek už není na mně.

Projděte se – bez sluchátek a bez cíle

Velká část nejistoty vychází z přemíry hluku – informačního i mentálního. Chůze je možná nejdostupnější nástroj na zklidnění, když se toho děje příliš. Ne sportovní výkon, ale nenásilná, klidná procházka, při níž se nesnažíte nic dohánět. Hlavní je přítomnost v okamžiku: žádný telefon, žádná hudba ani podcast. Nemusíte přemýšlet o ničem konkrétním, stačí pozorovat okolí a poslouchat tempo vlastního dechu. Vědomé pozorování okolí bez rušivého šumu umí vyvětrat hlavu a utnout „co když“ scénáře.

Mohlo by se vám líbit

Komunikace & Vztahy: Jak mluvit s blízkým, když se uzavírá do sebe

Jak být nablízku, když se druhý vzdaluje? Duševní obtíže mají mnoho podob a žádná z nich není jednoduchá, ani pro toho, kdo je prožívá, ani pro toho, kdo stojí vedle. Společně s organizací Nevypusť duši, která už deset let učí lidi mluvit o duševním zdraví a pečovat o něj, přinášíme několik jednoduchých, ale účinných tipů, jak pomoci někomu blízkému, když není v pohodě.
elle.cz

Opřete se o své záchytné body

V každodenním shonu si málokdy uvědomíme, co všechno je v našem životě stabilní. Mohou to být lidé, vaši nejbližší, domov, pravidelná aktivita, rituál – cokoliv, co nezmizí, ani když den zrovna nestojí za nic. Když se cítíte zahlceně, zkuste věnovat čas lidem, kteří vás umí vrátit do přítomnosti. Ne proto, abyste se rozptýlili, ale abyste měli prostor pojmenovat, co se děje, a nesnažili se to celé řešit jen uvnitř vlastní hlavy. Sdílení umí zastavit spirálu myšlenek překvapivě rychle.

Kvalitní odpočinek není bonus, ale základ

Unavená mysl je citlivější na stres. A nevyspané tělo reaguje na nejistotu jako na ohrožení. Večer proto stojí za to mít několik jednoduchých signálů, které tělu říkají, aby zpomalilo. Může to být teplá koupel, face jóga, ztlumené světlo, pravidelný čas usínání nebo krátká dechová technika. Jde o to, vyslat mozku signál, že je den u konce. Když rutinu budete opakovat, tělo se jí postupně naučí důvěřovat, i když je kolem hluk.

Vytvořte si malou strukturu – aspoň někde

Ráno, které má svůj řád, dokáže vyvážit i chaotické odpoledne. Nemusíte mít dokonalou 5–9 rutinu, jakou vídáte na Instagramu. Bohatě stačí mít alespoň jednu věc, která se opakuje a o kterou se můžete opřít. A rozhodně nemusí vypadat instagramově.Procházka se psem, odpolední pauza od práce u kávy s partnerem, pár minut strečinku, tanec na svůj oblíbený playlist u ranních příprav.Taková drobná struktura připomíná, že nejistota sice existuje, ale není absolutní. Někdy opravdu pomůže vědět, že jedna část dne je vždycky stejná.

Ukotvěte se v tom, co máte rádi

Když je kolem příliš mnoho neznámého, je snadné sklouznout k mindsetu „přežít den a rychle do postele“. Ale právě v chaosu má největší hodnotu to, co vám dělá dobře. Mějte po ruce malý osobní seznam radostí, které vás umí rychle vrátit do přítomnosti. Nemusí to být nic velkolepého: tanec, pár minut u audioknihy, krátká jógová sekvence u pracovního stolu, rychlé vaření něčeho, co máte rádi. Nemusíte stihnout všechno. I tyto drobečky radosti pomáhají tělu i hlavě rozpoznat, že svět není jen samá hrozba.

Mohlo by se vám líbit

Psychedelika jako cesta k sobě s Kristínou Pomothy

Duševní zdraví je spletité a není snadné přijít na kloub všemu, co nás tíží. Někdy se to zdá být i nemožné, vlastní hlava nás zkrátka nepustí. A pakliže psychoterapie v tomto směru nestačí, je tu ještě jedna možnost: psychedeliky asistovaná terapie. Někým opěvovaná, jinými obávaná, rozhodně kontroverzní. Může nám opravdu pomoci? A neudělá spíš úplný opak? V rozhovoru s Kristínou Pomothy, zakladatelkou iniciativy Curacura, se dozvídáme, jak propojení těla a mysli, bezpečně vedené psychedelické zážitky a jejich integrace mohou pomoci nejen při zpracování traumatu, ale také při objevování hlubších vrstev sebe sama.
elle.cz
Zdroj článku: