Jak najít klid uprostřed chaosu, i když svět šílí

Povodně, konflikt mezi Izraelem a Palestinou, nárůst extremismu, vývoj umělé inteligence. Denně jsme v informační době vystavováni znepokojivým zprávám z celého světa. A zatímco naše osobní životy jsou díky globalizaci pohodlnější než kdy dříve, náš mentální prostor je neustále zaplňován těmi nejzávažnějšími událostmi, o kterých by se naši nedávní předci ve své každodennosti ani nedozvěděli.  

Sebereflexe a pocit viny  

Jako lidé západní kultury 21. století jsme zvyklí reflektovat svá privilegia. Nehladovíme, netrápí nás existenční tíseň, máme nástroje, jak formovat své životy, a nezdráháme se je používat. Navíc jsme generace formovaná výchovou “argumentující dětmi v Africe”; generace naučená k hypotetickému srovnávání vlastní pozice vůči pozici jiných, typicky krajně ohrožených lidí. I když tento argument obvykle sloužil k tomu, aby děti dojídaly obědy ve školní jídelně, u mnohých zanechal pocit viny za to, co dnes nazýváme privilegiem. 

Uvědomovat si privilegia je důležitá schopnost, může ale vést k až ochromujícím pocitům viny. Zejména když nás při hledání oblíbené jógové lekce na YouTube přepadne reklama s varovnými slovy: “Toto video přeskočit můžete, ale pravdu nepřeskočíte.” Většina z nás tlačítko Skip skutečně stiskne, ale otazník, zda člověk není amorální cynická hyena ignorující utrpení poloviny světa, zůstává znepokojivě viset na pozadí. 

Mohlo by se vám líbit

Pravda o kortizolovém obličeji: Může za něj skutečně stres?

Pokud jste se ocitli v králičí noře wellness videí na TikToku, možná jste narazili na termín „cortisol face“. Je to nejnovější wellness buzzword, který se skloňuje na sociálních sítích a varuje před oteklým obličejem ze stresu.
elle.cz

Tlak na to mít názor  

Dalším problémem je tlak mít názor na všechny události, které zaplňují náš mentální prostor. Nikdo z nás nechce být ten, kdo nemá jasno v konfliktu Izrael-Palestina, a to i navzdory tomu, že jde o nesmírně složitou problematiku; mít informovaný názor, který není jen produktem mediální bubliny, ze které čerpáme, vyžaduje mnohem víc než zběžné přečtení pár titulků. 

Zatímco dřív bylo možné relativně snadno získat všeobecný přehled, a mentalita minulých století nahrávala psychicky komfortnějšímu černobílému rámování probíhajících událostí, dnešní postfaktický svět řízený neviditelnými vlivy internetu a složitými technologiemi, už tak jednoznačně rámovat nelze – a tato ztížená orientace je živnou půdou pro úzkost. 

Mohlo by se vám líbit

Žijeme pod diktaturou štěstí. Pláč ale v životě nutně potřebujeme

Žijeme v době, kdy je téměř povinné být šťastní. Často se dokonce hovoří o tyranii pozitivismu nebo diktatuře štěstí. Máme všechno, o čem generace před námi mohly jen snít. Společnost nám vnucuje toxický pozitivismus a falešnou představu o tom, co znamená být šťastný. Na první pohled sem smutek a pláč nezapadají. Je ale pláč opravdu jen projevem smutku, nebo nás nevědomky očišťuje?
elle.cz

Stres z toho, že mám stres 

Mít prostor zabývat se určitým typem problémů někteří nazývají luxusem, někteří úpadkem a slábnutím společnosti, ale lze to vnímat i jako další krok ve vývoji. Ano, naše každodennost je možná pohodlná z hlediska fyzické námahy, ale naše mentální kapacity jsou často maximálně vytíženy. Americký psycholog Abraham Harold Maslow formuloval v roce 1943 svou slavnou hierarchii potřeb, v níž potřebu bezpečí a jistoty umístil hned nad potřeby fyziologické, jako je jídlo a spánek. Podle psychiatra Ladislava Poláka je Maslowa pyramida stále aktuální. "Proto je stres způsobený informačním přetížením srovnatelný se stresem fyzickým, například s hladověním. I když jsou lidé během povodní v bezpečí, mohou cítit celou škálu emocí - od úzkosti přes frustraci, děs a obavy z budoucnosti po bezmoc a osamělost." 

I přes utěšující slova odborníků je však těžké nesklouznout do výčitek svědomí a nerámovat únavu z informačního přetížení jako zhýčkanost ze života v dostatku. 

Odpověď je někde uprostřed  

Jak tedy navigovat protichůdné pocity v situaci, kdy tragické události sledujeme z pohodlí své postele, často za konzumace dovážkového jídla? Uzavřít se do vlastní bubliny a ignorovat vše nepříjemné jako něco, co nechci živit pozorností? Sdílet každou novinku a apelovat na svědomí všech ve svém okolí? Nebo svou schopnost reflektovat privilegia využít jako zdroj vděčnosti, a ztíženou orientaci ve složitosti světa jako momentum pro neustálé nalézání pokory? 

Mohlo by se vám líbit

Informační přetížení, původce stresu a nemoc dnešní doby. Co s ním?

V dnešním digitálně propojeném světě je informací nepřeberné množství. Obklopují nás v nesčetných formách, od příspěvků na sociálních sítích a textových zpráv až po nekonečné proudy článků, videí, podcastů a dalších. Tento neomezený přístup k informacím má sice obrovské výhody, ale také vede ke vzniku informačního přetížení. K tomu dochází, když objem dostupných informací převyšuje schopnost jedince je efektivně konzumovat a zpracovávat, což vede k pocitu zahlcení, stresu a kognitivní únavy.
elle.cz

Zapomeňme na výčitky i na nutkání vše vyřešit a všemu rozumět. Ani jedno není ku prospěchu. Cesta vede někde mezi pocitem bezmoci a nutkáním vše ignorovat – můžeme pomáhat tam, kam dosáhneme. "Někomu může ulevit, když se aktivně zapojí do pomoci postiženým oblastem, například zakoupením potravin nebo dezinfekcí. Tím může ztlumit svůj pocit bezmoci," říká MUDr. Ladislav Polák. 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Každý z nás může svým jedinečným způsobem přispívat k lepšímu, třeba jen laskavostí uprostřed nelaskavé situace. A vypůjčit si ze světa spirituality představu o tom, že i sebemenší projev dobré vůle se nakonec propíše do vibrace vesmíru, až třeba jednou změní jeho frekvenci, taky nikomu nemůže ublížit. Důležité je dát co mohu, i když je to málo. 

Mohlo by se vám líbit

Řekněte sbohem úzkosti a porazte své nervy přírodní cestou

Úzkost je dnes pro mnohé denním chlebem. Jsme neustále přehlceni tolika stresovými spouštěči, že se jí zkrátka nelze vyhnout. Vnější faktory nejsou však jedinou příčinou úzkostlivých stavů. Důležitou roli tu hraje i genetika nebo nedostatek či nadbytek určitých chemických látek v mozku. A ačkoli v extrémních případech jsou potřebné doktorem předepsané léky, u většiny lidí lze úzkost porazit přirozeně.
elle.cz
Zdroj článku:

Časopis ELLE

ELLE Říjnové vydání 10/24