Je „And Just Like That“ nejlepší z nejhorších seriálů?

Potvrzeno: And Just Like That, volné pokračování kultovního seriálu Sex ve městě, bude mít další sezónu. Dočkáme se tedy už třetí řady seriálu, který vlastně ve své podstatě není oblíbený, ale zároveň se na něj publikum nedokáže přestat dívat a neustále ho řešit na sítích i mimo ně. Režiséru a producentovi Michaelu Patricku Kingovi se ve vší té „nepovedenosti“ nových příběhů ze života hrdinek, které formovaly především divačky z řad mileniálek, povedl naprosto husarský kousek. Donutil nás přilepit se opět k obrazovkám a fascinovaně zírat na to, co si pro nás každý čtvrtek skupina scénáristů a scénáristek připravila. A bylo to šokující (Mr.Big umřel!). Bylo to k neuvěření (jak jako, že díky tomu, že Carrie nechtěla namluvit jednu jedinou audioreklamu zkrachoval celý podcastový network?). Bylo to dojemné (jako svatební šaty od Vivienne Westwood, ve kterých se Carrie nikdy nedočkala Biga u oltáře). A taky trošku na hlavu (skutečně šla Charlotte během sněžné bouře svojí dceři shánět kondomy na první sex?). Ale hlavně od toho nešel odtrhnout zrak.

Stylisté seriálu And Just Like That: Po padesátce už víte co obléknout

elle.cz

Milujeme ho a nenávidíme. A proto se koukáme

Není divu, že první řada AJLT byla nejstreamovanějším seriálem platformy Max(ex-HBO, i tady jsme vstoupili do nové éry). Byli jsme nadšení, byli jsme zhrození, byli jsme lapení a utéct se nám nepodařilo. Mnoho diváků si k seriálu vytvořila jakýsi Stockholmský syndrom – nesnášela veskrze většinu toho, co se na obrazovce dělo, ale zároveň to jedním dechem chtěla, a vlastně se to naučila mít ráda. K novým vedlejším postavám začaly přibývat i jejich vedlejší postavy. Druhá řada tak byla daleko méně o Carrie a jejích nejbližších kamarádkách, ale skákala od příběhu k příběhu ostatních hrdinek a hrdinů, které možná nesnášíme, možná nám přijdou dobře napsané, možná ne tak úplně, ale rozhodně na ně máme názor. Pro scénáristický tým není nic lepšího. A pro seriál jako takový taky ne. Od světa New Yorku devadesátých a nultých let, které ve svých novelách popisovala duchovní matka a předobraz Carrie Bradshaw Candace Bushnell, jsme se posunuli do současnosti. A jestli Carrie z původního seriálu vycházela z rysů a zážitků Bushnell, je současná Carrie daleko více jako její představitelka Sarah Jessica Parker – ostatně, není tajemství, že s M.P.Kingem jsou přátelé a nad příběhy postav společně uvažují a její slovo má v rámci týmu seriálu velkou váhu. Posun od Bushnell k SJP a MPK je prostě velmi zřejmý.

Binge-watching, aneb Slupnout seriál jako malinu

elle.cz

Seriál jako společenská událost

Druhá řada už tak hvězdná čísla Maxu nepřinesla, ale nebyl to ani debakl (ostatně, jinak by tvůrci nepotvrzovali řadu třetí). A především internet žil týden co týden z dalších příběhů ze života Mirandy, Carrie, Charlotte a také nových postav, které nám do SATC universa přibyly. Koncem týdne jsem se tak pokaždé těšila na novou dávku memes, které světu z aktuálního dílu vyrobil Evan Ross-Katz, publicista a znalec popkultury, kterého doporučuju sledovat pro to nejaktuálnější dění ze světa amerických celebrit a pro jeho duchaplné rozhovory a newslettery. Lajkovala jsem také každý ironický tweet, který glosoval dění v seriálu. A připadala jsem si v centru dění. Sledování AJLT bylo prostě společenskou událostí, jako předávání Oscarů nebo Olympiáda.

Sledování seriálu jako fáze truchlení

Svůj vztah k AJLT bych přirovnala k procházení si všemi stádii truchlení tak, jak je popsala Elisabeth Kübler-Ross. Já si rozhodně prošla úplně všemi. Od první řady to bylo POPÍRÁNÍ, a věřím, že jsem nebyla sama, kdo tomu, co jsme právě sledovali, nemohla uvěřit. Opravdu, opravdu Miranda na stará kolena objevila celé své nové spektrum sexuality? Pak přišel HNĚV. To na to nemohli vzít nějaké kompetentní scénaristy? Ve druhé řadě jsem mocně prožívala fázi SMLOUVÁNÍ. Ale jo, aspoň ta móda pomrkává po původním seriálu, že? Ale jo, rámcově mi to smysl dává. Ale zároveň ji střídala DEPRESE, ODEVZDÁNÍ a BEZMOC. A nakonec to přišlo. Došlo mi, s posledním dílem, že jsem došla ke kýženému SMÍŘENÍ. Podobně, jako Carrie po smrti pana Božského. A pokud vy ne, poradím vám, co mi pomohlo.

Daňové přiznání Carrie Bradshaw

elle.cz

Rozdílné reality

Podle autorek knihy We Should All Be Mirandas, podcasterek Lauren Garroni a Chelsea Fairless, může tkvět kámen úrazu v tom, jak oba seriály přistupují k realitě. Zatímco (minimálně pro americké diváctvo) byl Sex ve městě ztotožnitelný a držel prst na tepu doby (mnoho míst, které se v seriálu objevují patřily opravdu k legendárním či populárním „it“ místům té doby, zároveň zvedal aktuální společenská témata), And Just Like That právě v tomto epicky selhává. Nemapuje výseč žité reality současného obyvatelstva Manhattanu (ač filtrovanou fikční optikou, a navíc optikou společenské smetánky a vyšší bílé střední třídy), ale vytváří si realitu vlastní. Ta se sice zdánlivě snaží pokrývat aktuální témata a trendy, ale ve finále právě tato snaha působí podobně, jako kdyby se o nás snažili natočit seriál mimozemšťané. Nedává to moc smysl a místy je to na sílu.

Pokud by vám, podobně jako mě, vrtalo po každém dílu hlavou, proč writer’s room udělal rozhodnutí, která udělal, není nic snazšího, než si pustit podcast, který vychází souběžně s každým dílem. Právě ten vám všechna tato rozhodnutí pomůže objasnit a věřte mi – začne to dávat smysl – nebo aspoň částečně. A pokud hledáte aspoň virtuální kamarádky, které by sdílely vaše frustrace a zároveň mají celé universum Sexu ve městě v malíčku, pak si rozhodně nesmíte nechat ujít díly věnované jednotlivým epizodám v podcastuEvery Outfit. Ten vznikl před pár lety z veleúspěšného instagramového profilu dvou kamarádek, které s historiografickou přesností mapovaly ty nejikoničtější i polozapomenuté outfity ze Sexu ve městě. Tenhle poslech je pro mě něco jako terapie – ať už se v seriálu stane cokoli, vím, že to spolu s Chelsea a Lauren můžu příjemně zreflektovat. A je mi líp!

Carrie a její muži - 5 alternativních konců

elle.cz

Je to jen seriál, probůh 

Divili byste se, že mnoho motivů, které nám můžou přijít přitažené za vlasy, naopak čerpají z reality autorstva. Jde mimo jiné o pravidlo, které zavedl právě Michael Patrick-King: cokoli zobrazené v seriálu musí aspoň nějakou měrou reflektovat reálné zkušenosti psavců z writer’s roomu. Takže pokud jste si během předposledního dílu šokem polily Manolo’s Cosmopolitanem, když Carrie oznamovala, že se ze Stanforda stal shintoistický mnich, podržte se. Nápad jde za Michaelem Patrickem Kingem, který po debaklu, kterým byl podle fanoušků i kritiky druhý film Sexu ve městě, odjel se Sarah Jessicou Parker na dovolenou do Japonska, kde se snažil negativní feedback rozchodit a právě tam, v shintoistickém chrámu, našel tolik vytoužený klid. Proč tedy tento motiv nepřetavit do scénáře? Není nic snazšího. Že nám to bude nakonec připadat pramálo uvěřitelné? Život je mnohdy daleko pestřejší a ztřeštěnější než papírové scénáře. Ale hlavně – je to jen seriál. A pokud stejně jako já máte v srdci speciální místo pro kamarádky, které neúnavně randí, ale jejich největší štěstí je to, že mají samy sebe, jejich nová kapitola vás nemůže zklamat nebo rozhodit na dlouho. Nakonec i vy dojdete do fáze smíření. Slibuju. Před třetí řadou tak mám jednu jedinou radu: zahoďte očekávání. A pro writer’s room mám jeden jediný vzkaz: přestaňte nás, diváctvo, gaslightovat revizionistickým pohledem na vztah Aidena a Carrie! Aidan byl posesivní týpek, který Carrie nedokázal respektovat, nedával ji prostor, čas a nevěřil jí. Mr. Big nebyl chyba, ale životní láska. A ty někdy můžou vypadat jako přešlap, podobně, jako hodní kluci jako Aidan jako největší výhra. Prosím za všechny singl holky, za všechny emancipované ženy, aby Carrie nakonec podzim života prožila tak, jak si to stejně ve skrytu duše přejeme nejvíc: se svými kamarádkami.

And Just Like That má mouchy, ale ani Sex ve městě nebyl bezchybný

A abych se vrátila k úvodní otázce: ani Sex ve městě nebyl bezchybný. Což je sama o sobě dost podivná kategorie, pokud mluvíme o seriálu. Byl to seriál jistě přelomový, který nám dal nahlédnout do světa devadesátkového girlboss feminismu, drahé obuvi a wall-streetských makléřů s neomezenými možnostmi. Byl to svět stejnou měrou vystavený na skutečných reáliích, jako na pohádkové fikci. A tehdy jako dnes jeho mezery a mantinely vnímáme. I přes to ho milujeme. Protože nikdo není dokonalý a ani být nemá!

Nejste náhodou Delulu Girl? Co to je a jak se jí nestat

elle.cz

Zdroj: screenrant.com, Spotify, everyoutfitinc.com