Osobnosti jako Miladu Horákovou bychom si měli připomínat každý den. Je inspirativní nejen svými politickými názory a kroky, ale také životními hodnotami, vztahem k rodině a oddanosti k vlasti. Místo zármutku bychom na ni proto měli vzpomínat jako na silnou ženu, jejíž odkaz k nám promlouvá dodnes. A můžeme se od ní ledacos naučit.
Během studií na vysoké škole spolupracovala s političkou Františkou Plamínkovou, které pomáhala v Ženské národní radě, do niž později také vstoupila. Usilovala o zlepšení postavení žen v rodinném právu, připravovala legislativní návrhy ohledně nemanželských dětí či neprovdaných žen. Toužila potom, aby ženy dokázaly skloubit rodinu s plnohodnotnou prací a sama byla důkazem toho, že to opravdu jde.
Žena nikdy nepracuje pro sebe samu
„Feministka mi znamená ženu se všemi jejími druhovými znaky, které nikterak uměle nepotírá, avšak z nichž uvědoměle a odpovědně vybírá a pěstuje hlavně ty, v nichž je skutečný objektivní přínos co nejširší kolektivitě v lidské společnosti,“ odpovídá Horáková v roce 1940 v anketě časopisu Ženská národní rada na otázku jak se stala feministkou a pokračuje: „Je to žena, která si v prvé řadě musí uvědomiti sebe samu, své cíle, své schopnosti a ukázněně zařaditi se, právě podle těchto svých schopností, na kterékoliv místo v životě soukromém i veřejném. Jejím základním znakem jest, že nepracuje nikdy pouze pro sebe samu.“
Pokud by v příští kolekci pro Dior Maria Grazia Chiuri na trička zobrazila tato slova, nezlobili bychom se.
Hlavně to nevzdat
Milada Horáková byla členkou Československého červeného kříže a působila též na pražském magistrátu, kde vedla odbor pro mládež. Díky své práci Milada Horáková hodně cestovala a dokázala plynně mluvit nejen anglicky, ale také německy či francouzsky. Tato znalost se jí hodila například při procesu s nacisty, kdy se dokázala věcně hájit naprosto sama. Za aktivitu Ženské národní rady byla totiž čtyři roky zavřená v koncentračním táboře Terezín a v roce 1944 povstala před soudem v Drážďanech, kde nebyla odsouzena k smrti, ale k osmi letům vězení. Od toho ji však zachránil konec války.
Po druhé světové válce se stala poslankyní a předsedkyní Rady československých žen. V rámci parlamentní komise připravovala novou ústavu, do které prosazovala i právní úpravu postavení žen ve společnosti a ochranu dětí. V roce 1948 se však mandátu kvůli nástupu komunistů k moci dobrovolně vzdala.
Přesah doktorky Horákové
Ani dvě hodiny před popravou neztrácela naději v lepší zítřky a svou statečnost projevila povzbudivými slovy směřujícími ke své rodině. Té adresovala dopis na rozloučenou, jenž si její dcera Jana přečetla poprvé až po čtyřiceti letech. Právě myšlenky v něm rezonují dodnes a jsou plné odvahy, která je pro Miladu Horákovou tak typická:
„Jděte na louky a jděte do lesů, tam ve vůni květů najdete kousek mě. Jděte do polí, dívejte se na krásné a všude budeme spolu. Dívejte se na lidi kolem a v každém se nějak obrazím. Nejsem bezradná a zoufalá, nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí. Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj.“
TIP ELLE: Do 24.8. navštivte Museum Kampa, kde bude probíhat výstava mapující život Milady Horákové. "Obecně tato výstava ukáže nebezpeční politické zvůle a diktatury a nutnost se stále a znovu proti všem takovým projevům stavět," přibližuje Petr Blažek, historik ústavu pro studium totalitních režimů.
Zdroj úvodní fotografie: ČTK a Dekomunizace.cz (design).
ELLE PŘÍMO VE VAŠÍ SCHRÁNCE S POŠTOVNÝM ZDARMA
Nechcete přijít o nové číslo? Nechte si ho poslat domů. Výtisk vám doručíme až ke dveřím po celé České republice za stejnou cenu jako v obchodě, aniž byste museli platit poštovné. (Akce platí pouze pro ČR.)
