Simone Biles vděčí terapii
Když Simone Biles na olympijských hrách v Tokiu oznámila, že odstupuje z finále, aby se mohla soustředit na své psychické zdraví, strhla se vlna kritiky. Ta přicházela jak od zklamaných Američanů sedících u obrazovek, tak od osob ve vysokých politických funkcích. Všichni očekávali, že Simone, jedna z nejúspěšnějších gymnastek všech dob, zajistí Spojeným státům další zlatý kov. Mezi kritiky, kteří ji označili za zklamání a slaboduchou sólistku, patřili například nynější kandidát na amerického viceprezidenta J.D. Vance nebo britský novinář Piers Morgan. Ti a další autoři necitlivých komentářů jsou teď ale zticha. „Říkala jsem si: 'Tohle je psychické zranění, které oni nevidí,'“ vzpomíná Biles v populárním americkém podcastu Call Her Daddy. „Protože to neviděli, nemohli se s tím ztotožnit. Nedokázali to pochopit.“ O tři zlaté medaile z Paříže později se veřejnost gymnastce klaní, a Biles pozornosti využívá, aby do veřejné debaty protlačila téma terapie. Právě té totiž z velké části připisuje svůj úspěch. Terapeutická sezení nevynechala ani v den turnaje, kdy její terapeutka z USA vstávala uprostřed noci, aby se Simone mohla věnovat. Sedmadvacetiletá Američanka, která se nyní v počtu zlatých medailí na přeskoku vyrovnala české legendě Věře Čáslavské, tak vnáší do sportu téma duševního zdraví, které je ve světě fyzických výkonů často přehlíženo.
Kim Yeji jako olympijská IT girl
Internet šílí po Jihokorejce Kim Yeji, která publikum zaujala nejen svým výkonem, ale také stylem. Kim se stala virální senzací díky videu z května, kde v černém outfitu a s ledovým klidem pokořila světový rekord v disciplíně 25 metrů pistole. Stejnou třídu předvedla i v Paříži, kde při svém olympijském debutu získala svou první medaili. „Nejsilnější aura, jakou jsem kdy na fotce viděla,“ napsala jedna uživatelka na sociálních sítích. „Tahle holka je jako postava z filmu, jak může být vůbec skutečná,“ napsal někdo jiný. Vlasy měla stažené do nízkého culíku, na hlavě bílou baseballovou čepici a na sobě černou bundu Fila zapnutou až ke krku, obojí s vyšitými nášivkami jihokorejské vlajky. K tomu ladily černé tepláky a upravené střelecké boty Sauer s červeným šněrováním. Její výrazné střelecké brýle s drátěnými obroučkami ladily se stříbrnými prsteny na prstech a jemnými vrstvenými piercingy v uších – jako by vypadla z kyberpunkového filmu. Na opasku jí visel malý plyšák ve tvaru slona, který údajně patřil dceři sportovkyně, a Kim ho nosila pro štěstí.
Katie Ledecky boří rekordy
Jaromír Ledecký se narodil v Praze a v roce 1947 emigroval do USA. Dnes jeho vnučka Katie Ledecky pod americkou vlajkou dobývá olympijské hry i svět sportu. Sedmadvacetiletá plavkyně letos opět zapsala své jméno do historie na olympijských hrách v Paříži 2024, kde získala svou devátou zlatou medaili a vyrovnala tak 60 let starý rekord sovětské gymnastky Larisy Latyninové. Ve finále ženské 800 metrů volným způsobem Ledecky zvítězila již počtvrté za sebou. I po letech na vrcholu zůstává její láska k plavání neochvějná. „Miluju chodit každý den do bazénu a tvrdě na sobě pracovat,“ říká Ledecky, která se za 12 let od svého prvního olympijského vítězství proměnila v jednu z nejúspěšnějších sportovkyň všech dob.
Ilona Maher o různých podobách ženskosti
Americká ragbistka na sebe upoutala pozornost svou aktivitou na sociálních sítích. Jak tomu tak bývá, vzápětí se stala terčem hrubých komentářů ohledně toho, jak vypadá její tělo. Prý je moc mužná, podle některých dokonce obézní. Jeden komentář se do sportovkyně snažil strefit slovy, že její BMI musí být 30. Její odpověď obletěla internet: „Myslím, že jste mě chtěl urazit, ale tohle je fakt – mám BMI 30. Tedy přesněji 29,3. Jsem považována za člověka s nadváhou. Ale bohužel, já jedu na olympiádu, a vy ne.“ Tím zažehla debatu o (ne)korektnosti BMI, které je pro vrcholové sportovce v podstatě irelevantní; nezohledňuje například typ hmotnosti – zda jde o tuky, nebo svalovou hmotu. Místo toho kategorizuje lidi do škatulek, které o reálném zdravotním stavu nic nevypovídají. Toto ale není poprvé, kdy Maher otevřela pro ni vysoce citlivé téma nedostatku ženskosti, respektive „ženské“ vizáže. „Lidi si myslí, že ženy by měly být křehké, drobné, tiché a pokorné, ale tak to není,“ řekla před rokem a půl ve videu na svém Instagramu. „Ženy mohou být silné, mohou mít široká ramena, mohou zabírat prostor a mohou být velké.“ Maher si nenechá nikým diktovat, co to znamená být ženská. To si definuje ona sama, třeba i tím, že si na každý zápas namaluje rty červenou rtěnkou. A vypadá to, že červená nosí štěstí, protože americké ragbistky odjíždějí z Paříže s bronzem kolem krku.
Nada Hafez soutěžila za dva
Egyptská šermířka Nada Hafez soutěžila s odhodláním – a to nejen sama za sebe. V sedmém měsíci těhotenství se postavila na planš, čelila světové konkurenci a dokonce porazila svou první soupeřku, Američanku Elizabeth Tartakovsky. Poté, co v následujícím kole podlehla korejské šermířce Jeon Hayoung, obeznámila svět s kontextem svého soutěžení na Instagramu. „Na planši to mohlo vypadat, že jsou tam dva hráči, ale ve skutečnosti jsme byli tři! Byla jsem tam já, moje soupeřka a můj ještě nenarozený maličký sportovec!“ Její příspěvek rozšířil povědomí o tom, čemu v době své účasti na turnaji čelila nejen na fyzické, ale i emocionální úrovni. „Těhotenství samo o sobě je jako jízda na horské dráze, ale vyrovnat sportovní kariéru a osobní život je ještě náročnější; nicméně stálo to za to.“
Anglický hokejový tým nastavuje nové standardy
Anglický ženský hokejový tým udělal v Paříži krok směrem k větší svobodě a inkluzi, když se stal prvním týmem v historii, který nastoupil v kombinaci šortek a skortů. Tradičně byly ženy v tomto sportu nuceny nosit pouze skorty, které nejen zdůrazňovaly jejich ženskost, ale někdy i omezovaly jejich pohodlí a psychickou pohodu při hře. Členka týmu Tess Howard v rozhovoru pro Independent vysvětlila, jaký dopad má tato změna na tým: „Možnost volby mezi šortkami a skorty mi dává větší pohodlí a energii na hřišti. Pro mě je důležité, aby ženy měly právo volit, co chtějí nosit.“ Tento průlomový krok dělá z anglického týmu vzor pro ostatní sportovní týmy a ukazuje, že volba a inkluze jsou nejen možné, ale také snadno dosažitelné, pokud je to prioritou. To, co začalo jako praktická změna, se stalo silným vyjádřením podpory pro práva žen v sportu.
Zdroj: Olympics, BBC, Glamour
