Alfa i omega konceptu BMI: Je tento výpočet dostatečně akurátní?

Úvod do BMI

BMI (neboli index tělesné hmotnosti) je běžně používaným ukazatelem pro zhodnocení tělesné hmotnosti vzhledem k naší výšce. Slouží jako rychlý způsob, jak posoudit, zda spadá tělesná hmotnost jedince do „normálního“ (chápejte zdravého) rozmezí, nebo zda má podváhu, nadváhu či obezitu. Tato základní informace nám nabízí orientační představu o zdravotním stavu a riziku spojeném s jedním nebo druhým extrémem. Tělesná hmotnost samozřejmě nepředstavuje jediný faktor, který má co říct k našemu zdraví, nezanedbatelný je i například krevní tlak nebo hladina cholesterolu, ale je nepochybně jedním z kousků skládačky.

Mohlo by se vám líbit

7 potravin, které nejsou zdaleka tak dietní, jak si myslíte

Princip výpočtu

BMI se vypočítá tak, že se hmotnost osoby (v kilogramech) vydělí druhou mocninou její výšky (v metrech). Výsledek je následně porovnán s pěti kategoriemi stanovenými Světovou zdravotnickou organizací. Funkčnost a popularita BMI spočívá v jednoduchosti a rychlosti popsaného výpočtu. Ten vám poskytuje rychlý pohled na obecný stav tělesné hmotnosti, se kterým následně můžeme naložit dle našeho uvážení.

BMI kalkulačka:

Orientační role

Nesmíme ale opomíjet omezení stovky let starého konceptu a kritiku, která jeho směrem už nějaký pátek míří. BMI bohužel nezohledňuje komplexní tělesné složení, jako je poměr svalové a tukové hmoty nebo hustotu kostí, a to může vést k nepřesným výsledkům. Abychom si uvedli příklad, atlet nebo svalnatý člověk ve skvělé zdravotní kondici může skončit v kategorii s nadváhou. Co je však ještě více problematické, BMI nebere v potaz věkové rozdíly ani biologické variace mezi pohlavími a etnickými skupinami. Ptáte se, jak je to možné? Celý koncept tohoto výpočtu byl vytvořen před 200 lety belgickým matematikem Adolphem Queteletem, který měl původně za cíl kvantifikovat průměrnou tělesnou hmotnost a porovnávat ji mezi různými skupinami lidí. Nicméně původní výzkum, na kterém byla kalkulace BMI založena, byl prováděn pouze na evropských mužích. Nejenže BMI nebere v potaz jiné etnické skupiny, které mají odlišné genetické predispozice, nebere do úvahy ani stavbu ženského těla. Ženy mají totiž ve skutečnosti o 6 až 11 procent více uloženého tuku než muži. Nižší schopnost jej spalovat souvisí s ženskými hormony a s naší (z biologického hlediska) hlavní úlohou – přivést na svět potomka. Tento tuk „navíc“ je pro naše pohlaví esenciální a v žádném případě není nezdravý. Proto je nutné brát náš individuální index tělesné hmotnosti s rezervou. Ano, je efektivní jako orientační faktor a můžeme se od něj určitým způsobem a směrem odrazit. Výsledek by nás však neměl strašit ve snech a kazit nám chutě, ani bychom se neměli uchylovat k ukvapeným závěrům. Koneckonců jediným povolaným člověkem, který vám může poskytnout komplexní a individuální hodnocení vašeho zdravotního stavu, je váš lékař.

Kalkulačka poměru tuku v těle:

Zdroj: ncbi.nlm.nih.gov, medicalnewstoday.com