Zatímco generace mileniálů a starší ročníky berou zaměstnání spíše jako součást života, která má určitá pravidla, s nimiž se nic moc nenadělá, generace Z si už více vybírá, čemu zasvětí svůj (profesní) život. Na první pohled naivní náhled na pracovní dráhu vlastně vychází z racionálního základu. Nejmladší generace touží po harmonické firemní kultuře, transparentnosti a etice a jejich psychické zdraví je pro ni prioritou. I proto někteří jedinci nechtějí vykonávat více práce, než jim nařizuje jejich pracovní smlouva. Nejedná se přitom o lenost nebo neochotu udělat ve svém zaměstnání o pár kroků navíc, ale spíše o reálné oddělení pracovního a osobního života bez neustálých pracovních e-mailů na telefonu a dlouhých přesčasů, jež vedou k přepracování. Také sociální sítě a s nimi spojené budování vlastního brandu ukazují mladým lidem jinou cestu, která se více řídí jejich vlastními pravidly.
Donuceni k výpovědi
Snaha vykonávat práci navíc, absolvovat náročné přesčasy a vysoká iniciativa ze strany zaměstnanců za cílem zvýšení platů a povýšení se navíc může časem proměnit v tzv. quiet quitting. Jeho důvodem bývá minimální zpětná vazba od zaměstnavatele (pochvala nevydrží jako motivace nadlouho) a management si také nezřídka představuje takové zaměstnanecké tempo, které po určité době končí vyhořením. Absence reálného povýšení a odpovídajícího platu pak přirozeně vede k eliminaci nadstandardních výkonů a původně aktivní zaměstnanec se začne držet čistě základních úkonů, které mu určuje smlouva. I přesto, že jsou za tuto metodu zaměstnanci nezřídka kritizováni a vnímáni jako lhostejní a nesnaživí, je třeba brát v potaz, jak k takovému zaměstnanci přistupuje management, že se dostane až do tohoto bodu. Jedná se zároveň o další důvod, proč si generace Z vybírá pracovní prostředí pečlivěji, než starší generace, které nemají ve zvyku pracovní příležitosti „jen tak“ odmítat.
Hra s ohněm
Horším případem demotivace zaměstnanců je pak další obdoba „tiché“ iniciativy s razantnějším průběhem i konsekvencemi – přichází totiž ze strany zaměstnavatele a někdy je i rekcí na quiet quitting. Pracovní smlouvy chrání zaměstnance, aby nemohli dostat výpověď bez řádného důvodu. Pojem quiet firing „napomáhá“ zaměstnavatelům zbavit se nežádoucích zaměstnanců, kteří však neporušili žádné podmínky, tím, že jim vytvoří nepříjemné a demotivující okolnosti výkonu práce. V praxi se jedná o přesun na horší, méně naplňující pozice, vylučování z kolektivu, ale i extrémní nálož pracovních povinností navíc.
Quiet quitting, quiet firing, quiet promotion, co bude dál?
Ne zcela „quiet“ případem může být i skandál ve společnosti Twitter poté, co ji koupil Elon Musk. Na konci minulého roku odeslal všem zaměstnancům e-mail informující o nové „extremely hardcore“ kultuře firmy, která bude obnášet delší pracovní dobu a podstatně vyšší pracovní nasazení. Kdo nepodepsal souhlas k novému nastavení společnosti do druhého dne, dostal tříměsíční odstupné. Musk tímto způsobem přiměl odejít přes tisíc lidí. S čím zaměstnanci Twitteru nesouhlasili by se dalo nazvat dalším „tichým“ pojmem, quiet promotion. Ten se projevuje v situaci, kdy zaměstnanec dostává více pracovních a náročnějších úkonů, než jsou v původním popisu práce, ale finanční odměna zůstává stejná.
Zaměstnanec vs. zaměstnavatel?
Trend quiet quitting vs. quiet firing však nezrcadlí jen mocenský vztah zaměstnance-zaměstnavatele. Znemožňování postupů po pracovním žebříčku ovlivňují i další faktory. Nechvalně známý genderový diskriminační projev, který může oprávněně vést ke quiet quittingu, je známý jako bariéra skleněného stropu. Pojem glass ceiling se poprvé objevil v roce 1984 a jeho podstata je problematickým jevem dodnes. Spočívá v tom, že se v určitém bodě kariérní postup ženy zastaví, jako by nad sebou měla transparentní skleněný strop, jenž jí znemožňuje dostat se do vyšších pozic. V genderově problematické situaci se pak muž se stejnými kvalifikacemi dostane skleněným výtahem až na vrchol. Ageismus se pak zabývá stejně problematickým přístupem v zaměstnání ke starším lidem. Otázkou tedy zůstává, do jaké míry je boj zaměstnance-zaměstnavatele určený představami o pracovním nasazení a výši platu a do jaké míry hrají roli další společenské faktory, které nikdy nemohou být vysloveny nahlas.
Zdroje: Newyorker.com, Padesatprocent.cz, Welcome to the Jungle
