Eva Slunečková

Rodinné domky v téhle vesnici za Prahou chrání od zvídavých pohledů z ulice nejrůznější bariéry. Když však narazím na plot ze starých lyží, zbystřím. Jeho spodní část je do výšky očí obložená tmavým dřevem, směrem nahoru jsou pod mléčným sklem viditelné obrysy krabic, cihel, prken a dalších stavebních materiálů. To je znamení, že jsem na správné adrese. U umělců Jana Fabiána a Markéty Kinterové.

Dva kluci z Vysočiny s hlavami plnými nápadů, ale bez prostoru, kde je svobodně realizovat. Jejich touha po samostatnosti spustila řetězec událostí, na jejímž začátku háže designér Johan Pertl sněhovou koulí na pražské Letné. To spontánní gesto ho mimo jiné zavede za designérem Tomášem Kučerou, jemuž sklo proudí v žilách po generace. Následuje společné studium na UMPRUM, nákup vysloužilých sklářských strojů a zbývá dořešit poslední detail:...

První pohled po vstupu do domu směřuje do daleké krajiny. Jídelně totiž vedle vysokého krovu kraluje velkorysé okno s parádním výhledem. Stačí pár vteřin v Chalupě mezi sklepy, abyste pochopili, že tady se odehrává něco mimořádného.

Mladý umělec dokáže přenést svůj svět na plátno takovým způsobem, že vám jeho hyperrealistické malby vyrazí dech a donutí vás k zamyšlení.

Místo pro klidnou modlitbu, koncert, piknik v zahradě nebo přespání v centru Starého Města pražského. To všechno může splňovat klášter v 21. století.

Klara Kristalova je rozená vypravěčka. Nevyjadřuje se však slovy, nýbrž skrze keramickou hlínu. Její sochy hovoří o útrapách jednotlivce, odolávání tlaku společnosti nebo o lidském vztahu k přírodě. Jednomu připomenou starou legendu, možná snad i konkrétní knihu, druhý v námětech pozná sám sebe. Kristalova vítá jakýkoli výklad a odmítá jednoznačné vysvětlování svých děl. Plastičnost sochařství spojuje s hlubokými znalostmi malby a kombinaci...

Uprostřed obýváku déšť a v kuchyni tovární komín – to není scéna z fantasy filmu, ale skutečný prostor v pražských Nuslích. Mirka a Marek Myšičkovi objevili byt, kde se spojuje industriální minulost z cihel a současnost z betonu a skla, a spolu s architektkou Lenkou Míkovou mu dali novou tvář.

Jmenují se Vyhlídka, Hruška a Ateliér. Slouží především k odpočinku a kochání se výhledem do krajiny Pošumaví, na hranici chráněné krajinné oblasti, kde končí obilné lány a na horizontu se začínají zvedat kopce.